Petr Straka #23: Nemohu se dočkat, až budu hrát před našimi fanoušky!
Plzeň – Další letní posilou, navíc s ikonickým příjmením Straka, se stává Petr. Pětadvacetiletý útočník Petr Straka se po osmi letech v zámořských soutěžích vrací zpátky do mateřského klubu.
V roce 2009 odešel Petr Straka do zámořské juniorky, kde se v dresu Rimouski Océanic hned od začátku výrazně prosazoval. Po skvělé první sezóně, ve které měl průměr bod na zápas, přišel i úspěch na draftu NHL. Ve druhém kole v roce 2010 si vybral Petra Straku Columbus Blue Jackets.
Během čtyř sezón v juniorské QMJHL si Petr Straka připsal ve 269 zápasech 273 bodů za 125 vstřelených branek a 148 asistencí. Po úspěšném působení v juniorských soutěžích přišel přechod do seniorského hokeje, konkrétně angažmá v AHL. Během čtyř sezón v AHL odehrál plzeňský rodák 230 utkání s bilancí 46 branek a 55 asistencí.
Sezóna 2014/15 byla pro Petra Straku druhou sezónou v seniorském hokeji, ale také sezóna během které přišla i šance v NHL. V dresu Philadelphie Flyers odehrál jen tři utkání, dokázal však hned dvakrát bodovat v nejslavnější hokejové lize světa.
Nyní nastal čas na návrat do mateřského klubu, ve kterém podepsal roční smlouvu.
Petře, jaké jsou první pocity být doma?
Vždycky je dobré být doma. Já se na všechno hrozně těším, protože jsem v Plzni nehrál od juniorů. A to už je dlouhá doba (úsměv). Jsem moc rád, že to takhle dopadlo a nemohu se dočkat, až budu hrát na domácím ledě před našimi fanoušky.
Jak se váš přestup zrodil?
Já tak nějak věděl již během sezóny, že do Ameriky již ne. Měl jsem toho dost, byl jsem v AHL čtyři roky. Což je o dost více, než tam většina kluků vydrží. Mým cílem je pochopitelně NHL, já tam samozřejmě nebyl proto, abych hrál AHL. V tuhle chvíli jsem cítil, že tomu nepomůžu, když tam podepíšu na další rok a asi se tam na farmě jen trápit. Byl jsem tedy rozhodnutý jít do Evropy, což jsem řešil s Michalem Sivkem a Láďou Vítkem. Bavili jsme se spíše o zahraničí, ale tam by to trvalo nějakou dobu a ještě by byly výsledky nejisté. Já věděl již v průběhu ročníku o zájmu Martina a dalších týmů z extraligy. Mě to ale, pochopitelně, nejvíce táhlo sem, proto to takto dopadlo.
S jakými cíli přicházíte?
Já doufám, že dokáži pomoci hlavně v tom, že dám nějaké důležité góly a budu platný do útoku. V Americe mě hodně naučili hrát i dozadu, takže když bude třeba, tak i něčemu zabráním, snad (smích). Ale já jsem odjakživa dával branky, i když vloni se mi to příliš nedařilo. Ale byl jsem tam podepsaný jako gólový hráč a já pouze doufám, že to dokážu převést i sem.
Jak se těšíte na bouřlivé plzeňské publikum?
Strašně moc. Já jsem chodil na hokej od nějakých čtyř let a pamatuji si, že to tady vždycky bylo divoké. A i díky našim fanouškům jsem si odmalička představoval, jak před nimi hraji a oni fandí. To se teď stalo. Žiji v Plzni vlastně celý život, mám zde samozřejmě i spoustu známých a kamarádů, takže to bude super.
Jak se nyní připravujete?
Aktuálně se připravuji sám již si měsíc, co jsem doma. To jsem se ještě nezastavil (úsměv). Hraji fotbal, futsal, tenis a chodím si odpočinout na golf. Ale tři, čtyři týdny to již prokládám i posilovnou, výběhy v parku a takové věci. Dělám tedy, co mohu, abych byl připravený a k týmu se připojím v červenci, až půjdeme na led.
Budete hrát s číslem 23, proč?
Pokud si někdo pamatuje, když jsem zde hrál za mládežnické týmy, tak jsem jí měl vždy, když byla volná. Ale od prvního zápasu od první třídy v Klatovech jsem měl třiadvacítku a držela se se mnou, jak to jen šlo. V mužích jsem s ní ještě nehrál, tak je nelepší čas začít (úsměv).
Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů!
