Šestnáctka vybojovala stříbro. Indián Kremláček: Táhneme všichni za jeden provaz!

Plzeň – Reprezentační šestnáctka se během olympijské pauzy představila na Turnaji čtyř. Za indiány se vydal hájit barvy národního mužstva Vladimír Kremláček.

Zajímavé klání v Přerově odstartoval duel s Finy, který čeští mladíci po velké přestřelce zvládli poměrem 4:3. I další duel, tentokrát se Švédskem, byl ve znamení ofenzivního stylu, vše nakonec domácí rozhodli až v nájezdech. Až poslední bitva s Ruskem byla šachovou partií, ve které hostům stačil jediný zásah. Národní mužstvo tak vybojovalo stříbrné medaile.

V týmu odehrál všechny duely i obránce indiánů Vladimír Kremláček. Bod si sice nepřipsal, ale patřil k pilířům dobře fungující defenzivy. Celkem si letos mladý bek zaznamenal v národním mužstvu osm startů. Plzeň v aktuální sezóně reprezentoval v kategorii mladšího a staršího dorostu. Stihl dohromady devětatřicet utkání, zapsal šestadvacet bodů a v důležité statistice +/- je na plus devětadvaceti.

Vladimíre, jak byste celé turnajové klání v Přerově zhodnotil?
Byl to krásný turnaj. Mohli jsme konečně změřit síly s evropskou špičkou. Fanoušci byli výborní, vždy nás hnali dopředu a velmi nám pomohli, když jsme prohrávali. I díky nim jsme následně zápasy s Finskem a Švédskem otočili. Měli jsme veškerý servis, který jsme potřebovali. Hotel jsme měli kousek od zimáku a také proto jsme vždy před zápasem šli na stadion pěšky, abychom rozproudili nohy po poledním klidu. Na jídlo jsme si také nemohli stěžovat. Vhod přišly i svačiny a druhá večeře.

Co chybělo k celkovému vítězství, tedy v zápase s Ruskem?
Gól (úsměv). Celý zápas jsme hráli vyrovnaně. Výborně chytali oba gólmani. Byla škoda, že jsme zápas nerozhodli v přesilovkách. Největší šanci na to zvrátit vývoj zápasu jsme měli v početní výhodě 5 na 3. Bohužel jsme ale neskórovali. Následně jsme si vytvářeli šance, měli jsme tlak, žádnou z šancí jsme však neproměnili v gól.

Dají se porovnat herní styly Finska, Švédska či Ruska?
S Ruskem jsme před tímto turnajem sehráli již tři utkání. Věděli jsme tedy, co hrají a jaká je jejich útočná síla. Nevěděli jsme, co čekat od Finů a Švédů. Koukali jsme se na jejich tréninky, ukázali jsme si něco na videu, ale v zápase je to vždy jiné. Všichni jsou výborní bruslaři. Rychlost Rusů nám dělala problémy už v minulých zápasech. Mně osobně více asi vyhovoval herní styl Švédů. Jsou sice velmi šikovní na puku, ale v soubojích nebyli tak agresivní jako Rusové nebo Fini.

Z Plzně jste byl jediný...
Z Plzně nás do U16 letos „nakouklo“ celkem pět hráčů a pro všechny z nás to byla čest. Nechtěli jsme zklamat důvěru nejen reprezentačních trenérů, ale hlavně klubového trenéra pana Vojana, jelikož i díky němu jsme si v U16 mohli zahrát. Je to samozřejmě pro mě obrovská čest a závazek nosit tento dres. Trenéři mají velké množství šikovných hráčů, ze kterých mohou vybírat. Jsem rád že jsem dostal důvěru a mohl reprezentovat naši republiku. Máme výbornou partu. Když hrajeme za klub, všichni chceme dokázat trenérům, že jsme lepší než ostatní a v takovýchto zápasech tam určitá rivalita je. Na ledě jsme soupeři, po zápase zase kamarádi. Když pak hrajeme společně v nároďáku, táhneme všichni za jeden provaz.

Jaký vy osobně jste měl a nyní máte během reprezentační přestávky program?
V Přerově jsme měli každý den dvoufázové tréninky a před zápasy vždy dopoledne rozbruslení. Byl to náročný týden. Poslední zápas jsme odehráli v sobotu s Ruskem. Následně jsem od trenérů z klubu dostal dva dny volno. Snažil jsem se, abych co nejlépe zregeneroval a vrátil se plný sil. V úterý jsem normálně naskočil do tréninkového režimu.

Stíhal jste sledovat olympijský hokejový turnaj?
Určitě jsem se snažil sledovat všechny zápasy, které dávali v televizi. Kvůli časům, kdy se vysílaly, to nebylo ale vůbec jednoduché. Když jsem zápas zrovna neviděl, koukl jsem se aspoň na sestřihy. Největším překvapením byli určitě Němci. Fandil jsem jim už od čtvrtfinále se Švédskem, ve finále sice prohráli s Rusy, ale i tak je to veliký úspěch. Náš národní tým hrál ve skupině více než dobře. Ve vyřazovacích bojích to bohužel nevyšlo. Škoda, že nepřivezli medaili.

Naskakujete v dresu indiánů ve starším i mladším dorostu, jsou to velké rozdíly?
Jsem rád, že mohu hrát i ve starším dorostu. Je to jiné než v mladším. Určitě mě to posune dál. Mám možnost si zahrát proti hráčům, kteří jsou o dva roky starší, někteří už naskočili v extralize či první lize. Starší dorost je o hodně rychlejší, ale největší rozdíl oproti mladšímu dorostu je v tom, že je zde daleko větší množství osobních soubojů a je to více silový hokej, proto se snažím právě na síle a rychlosti pracovat.

Je těžké se vždy přizpůsobit dané soutěži?
Obě dvě soutěže jsou velmi kvalitní. Máme výbornou partu v obou kategoriích a je mi jedno, kde hraji, protože se vždy těším na jakýkoliv zápas.

Oba celky se pohybují v horních patrech, jak moc těžké ale bude obhájit loňské úspěchy?
Starší dorost získal minulý rok zlato. S mladším dorostem jsme dosáhli na bronzové medaile. Doufám, že se nám takovéto úspěchy povede zopakovat, ne-li vylepšit. Myslím si, že máme určitě šanci urvat medaili. Hlavní je projít přes play-off a pak se na závěrečném turnaji uvidí. Je pěkné, že se nám doposud takhle daří, ale ty nejdůležitější zápasy nás teprve čekají a je potřeba se na ně připravit. Všichni chceme mít sezónu co nejdelší a uděláme pro to maximum.

Jaké je vaše oblíbené číslo na dresu a proč?
Začínal jsem s patnáctkou, kterou jsem si vzal, protože ji nosil můj děda i praděda, když hráli hokej. Asi ve čtvrté nebo páté třídě byla patnáctka už obsazená, a tak jsem si vzal šestnáctku, se kterou hraji doteď.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů!