Mrzí nás to, ale dva body bereme, hlásí hrdina samostatných nájezdů Dominik Frodl

Praha - Poslední utkání před reprezentační pauzou sehrála Škodovka v libeňské O2 Aréně, kde se střela s pražskou Spartou. Indiáni v polovině utkání vedli o tři branky, jenže jakoby se plzeňští nechali výsledkem uspokojit a výsledkem toho byla nakonec remíza 4:4 po šedesáti minutách. O vítězi nakonec musely rozhodnout samostatné nájezdy, ve kterým Dominik Frodl nepustil za svá záda jediný kotouč a díky Peteru Čerešňákovi si hosté odvezli do západočeské metropole bonusový druhý bod.

Dominiku, jak byste zhodnotil dnešní utkání, které jste vyhráli 5:4 po samostatných nájezdech?

Bohužel si myslím, že k těm penaltám to dneska nemělo vůbec dojít. Vedli jsme 4:1. Samozřejmě před zápasem bychom za dva body byli rádi, ale dle průběhu zápasu jsme měli mít tři. Vlastními chybami jsme dostali Spartu zpět na koně, dokázali vyrovnat, ale naštěstí jsme tu koncovku zvládli a jsme za to moc rádi.

Když se zaměříme na samostatné nájezdy, zde musí panovat spokojenost, nedostal jste ani jednu branku...

Určitě jsem za to moc rád, nebudu říkat, že ne. Hodně jsem chtěl klukům pomoci, vzít tu odpovědnost na sebe, nedostat branku a vyhrát.

Jak už jste říkal, za stavu 4:1 to byl jednoznačný zápas, Spartu jste k ničemu nepouštěli. Co se zlomilo ve vaší hře?

Jestli se nepletu, tak Sparta ty branky dala v našem oslabení. U toho prvního gólu byla chyba při střídání, Rousek dostal ulici na modrou čáru a s mírným štěstím mi propadl puk do brány. Při té kontaktní brance na 4:3 to sehráli pěkně, vykombinovali nás do prázdné brány. Vyrovnávací branka pramenila z jejich tlaku. Paradoxně jejich branka nakopla zas nás, měli jsme tam některé šance, ale už nám tam nic nespadlo.

Když se vrátím k těm čtyřem gólům, které jste dostal. Všechny vypadaly takové smolné...

První gól byla střela od modré čáry, Míra Preisinger to chtěl zachytit rukou, ale říkal že se mu kotouč v letu ztratil a puk jen škrtnul a hodil mi to brány sám. Druhá branka z toho nájezdu, já jsem ho dokázal vybruslit, ale puk mi projel pod hokejkou. U třetí branky musím smeknout, parádní akce do prázdné. A čtvrtá branka opět smolná, střela od modré, útočník mi brnknul do ruky a puk propadl do sítě.

Je to pro brankáře těžké na psychiku dostat takhle čtyři góly a vědět že nadále musí mužstvo držet?

Příjemné to není, ale ten brankář se s tím musí poprat, protože i o tomhle je hokej a takové zápasy jednou za čas přijdou. Určitě se z toho nesmí gólman podělat a pro labilní brankáře moc místa v extralize není.

Poslední otázka, osmá výhra z devíti zápasů, jak to v kabině berete?

Je to super. Užíváme si to. Pro takové výhry všichni hokej hrajeme.

Dominiku, děkuji za rozhovor!