Trenér brankářů Pejchar: Jsem gólmanův parťák. Největší roli při výkonu hraje psychika

Z Plzně pochází, za Plzeň osm sezón chytal a po konci aktivní kariéry se do západočeské metropole vrátil. Rudolf Pejchar je od roku 2008 trenérem brankářů a vyjma dvou let v Rusku působí po celou dobu "doma." Jak hodnotí výkony Dominiků Frodla a Pavláta v letošní sezóně, co musí umět trenér gólmanů a jak vzpomíná na štaci v KHL?

Jak jste zatím spokojený s výkony obou gólmanů v letošní sezóně?
Zatím předvádějí velmi dobré výkony. A nebýt mediálního humbuku kolem Frodla, mohlo by to být ještě lepší. Ve všech médiích se spekulovalo, kam přestoupí, což mu trochu zamotalo hlavu.

Dominik Frodl měl na devět porážek v řadě. Byla na něm vidět nervozita z toho, že se mu nedaří vychytat výhru?
Rozhodně. U gólmana hraje roli psychika až ze 60 procent. A když brankář myslí při zápase na to, co se o něm píše, rozhodně mu to nepomůže.

Věřil jste, že se mu povede sérii zlomit až takovým způsobem a vychytá dvě nuly řadě?
Když jsem ho do branky vracel, určitě jsem mu musel věřit. Dostal se do své klasické pohody a myslím si, že bude předvádět výkony, na které jsme zvyklí.

Když se mu tolik nedařilo, asi vás hodně potěšilo, že se šance výtečně zhostil Dominik Pavlát?
Rozhodně. Od toho máme druhého kvalitního gólmana. Byl dobře připravený a povedlo se mu udělat dlouhou šňůru bez inkasování.

Podle čeho se před zápasem rozhodujete, jakého gólmana zrovna pošlete do hry?
Určitě záleží na aktuální formě a psychické pohodě brankáře. Už také tuším, jaký soupeř kterému gólmanovi sedí víc.

„Zatím jsem trénoval normální gólmany.“

Co je potřeba, aby se z člověka stal dobrý trenér brankářů?
Ideálně musí mít brankářskou minulost, nějaký vztah k chytání. Jedině tak si může dobře porozumět s gólmany, to je nutnost. Je potřeba naladit se s nimi na stejnou vlnu, být s nimi parťák. Brankáře v dospělém týmu už tolik neučíte, spíše ho udržujete v psychické pohodě a připravujete ho na jednotlivé zápasy. Moje rovnice je, že když gólman dobře chytá, mně se dobře trénuje.

O gólmanech se říká, že jsou podivíni. Souhlasíte s tím ze své zkušenosti?
Nedá se to určitě říct o všech. Někteří samozřejmě hodně vybočují, ale zatím jsem trénoval „normální“ gólmany.

V posledních letech jste do Plzně přivedl mnoho mladých gólmanů, kterým se zde hodně dařilo a daří. Podle čeho poznáte, že v mladém brankáři něco je?
Je potřeba vidět ho v zápasech a sledovat, jak se chová. Pomáhají i rozbory u videa. A také čuch získaný díky vlastním zkušenostem. Už když jsem chytal, dokázal jsem poznat, když soupeřům brankář chytá výborně. To se hodí i do trenéřiny. Zjišťuji také, jestli je dobrý člověk a ne blázen, který by vybočoval. A samozřejmě se při výběru gólmana hodí i šťastná ruka.

Máte hlavní slovo, když se řeší příchod brankáře?
Ano, poradím se s hlavním trenérem a následně se domlouváme s Tomášem Vlasákem a Martinem Strakou. Poslední roky opravdu preferujeme mladší gólmany a mám radost, když se nějakého povede přivést.

Hladí vám ego, když se o Plzni v posledních letech říká, že umí pracovat s mladými brankáři?
Samozřejmě, koho by to nepotěšilo. Jsem moc rád, že ve většině mého působení se daří celému mužstvu a je pro mě plus, když dobře chytají gólmani.

„V Plzni jsem maximálně spokojený.“

Přemýšlel jste už během aktivní kariéry, že jednou budete brankáře trénovat?
Když se člověk živí hokejem dlouhá léta, vrhnout se po konci kariéry na trénování je jedna z možností. Věděl jsem, že si budu chtít udělat C a později i B licenci.

Jak se za ta léta změnil hokej a brankářský styl konkrétně?
Změnil se opravdu hodně. Hokej se ohromně zrychlil a s tím souvisí i změna stylu chytání. Dříve se více bruslilo, teď se hlavně slajduje. Mně osobně by tenhle styl určitě nevyhovoval.

Chytáte ještě někdy rekreačně?
Teď už ne. Chodil jsem se starými pány, ale jakmile se věk přehoupl přes padesátku, tak už nechodím.

V Plzni trénujete brankáře s malou přestávkou, kdy jste působil v Rusku, už od roku 2008. Jste rád, že jste se mohl vrátit do klubu, ve kterém jste působil většinu své aktivní kariéry?
Jsem za to moc šťastný. Když jsem končil kariéru, přemýšlel jsem, co bude dál. Dostal jsem nabídku trénovat v Plzni děti a juniory a po roce jsem se přesunul do role trenéra gólmanů A-týmu. To se mi moc zalíbilo a jsem tu maximálně spokojený. Práce mě opravdu baví.

V Chanty-Mansijsku jste trénoval v letech 2013-2015. Jak na působení v KHL vzpomínáte?
Byla to skvělá zkušenost. KHL je velmi prestižní soutěž, nejlepší v Evropě. Dva roky v Rusku mě posunuly v trenéřině i po osobní stránce.

V čem se štace v KHL lišila po trenérské stránce od české extraligy?
V Česku už jsem měl gólmany načtené, zatímco v Rusku jsem šel úplně do neznáma a musel jsem studovat všechny brankáře takřka od nuly. Rozdíl je také v náročném cestování a nabitějším programu zápasů.

Vzal byste znovu podobnou zahraniční nabídku?
Nebránil bych se tomu. Ale musel by to být znovu velmi kvalitní klub a práce by samozřejmě musela být dobře finančně ohodnocená.