Lockdown a nejmenší indiáni

„Jak jsem již jsem uvedl v článku v prosinci, důležitý je první zákon biologie - use it or lose it - pečuj o své tělo, jinak o něj přijdeš. U nejmenších dětí je velice důležitá pohybová aktivita. Mám na starosti ročníky 2017 až 2013 jako hlavní trenér pro příští sezónu a nábor nových dětí do hokeje. V letošním ročníku byl bohužel nábor dětí pozastaven. Věřím, že noví zájemci o hokej, nebo ti, kteří se budou chtít alespoň naučit bruslit, zase přijdou, ale bude záležet hlavně na rodičích a podmínkách, které dětem nabídneme. Vzhledem k tomu, že vedení klubu neustále podporuje mladé hokejisty, budou mít určitě ty nejlepší,“ popisuje vedoucí náboru Zdeněk Pata.

„Ti nejmenší bohužel toho moc v letošní sezoně nenabruslili, protože vnitřní prostory byly většinu času uzavřeny pro veřejnost. Ročník 2016 a 2017 chodí do Brusličky s rodiči. Ročníky 2015 až 2013 zvládly tréninky na ledě i bez přítomnosti rodičů v hale. Trénovalo se od srpna až po začátek října v normálním režimu. V prosinci jsme museli přejít na skupinové tréninky po deseti dětech. Každá trénovala padesát minut bez úpravy ledu, poté se provedla úprava a trénoval jiný ročník. Z hodinového tréninku tak rázem vznikla tréninková jednotka čítající dvě a půl hodiny,“ vypráví lodivod nejmenších plzeňských nadějí. 

„Od přibližně poloviny prosince máme bohužel naše sportoviště úplně uzavřené. Za pomoci asistenta Ondry Leštiny jsme neustále v kontaktu s dětmi. Použili jsme ke komunikaci aplikaci WhatsApp, kde se jim snažíme každý týden zadávat jednotlivé výzvy a oni pak mají čas do neděle poslat, jak výzvu zvládli. V této věkové kategorii jde především o to, aby se naučili správné technice a provedení. V letních měsících si děti ještě navíc vymýšlely výzvy samy, ale tím, jak trvá uzavření sportovišť dlouho, je musíme motivovat za pomoci rodičů my - trenéři. Děti v pěti, šesti letech nechápou, proč musí dělat tento cvik, oni si chtějí hrát, soutěžit s kamarády. Nejsou mentálně vyspělé, aby pochopily, že mají trénovat samy. Oni nechápou, proč to nemůžou dělat se svými kamarády, že je to příprava na jejich další vývoj. V tomto věku se nejvíce naučí tím, že odkoukávají od svých vzorů, trenérů, kamarádů a rodičů. Ne nadarmo se říká, že co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš,“ říká.

„Děti ještě vyžívaly i venkovní kluziště (s omezením dvě osoby na sportoviště) a pár dní i zamrzlé rybníky. Metodika ČSLH a naše je přitáhnout děti k pohybové aktivitě. Dnešní doba je spíše zaměřena obráceně, jsou zavřené doma u distanční výuky a tráví většinu času u počítačů, tabletů a telefonů. Budu rád, až se budeme moc vrátit na hřiště a trénovat v kolektivu, protože hokej je kolektivní sport," přeje si.

„Závěrem bych chtěl poděkovat všem rodičům, kteří jsou naší prodlouženou rukou a pomáhají nám při této formě tréninku, protože bez nich by to děti a ani my nezvládli. Ještě jednou všem rodičům velké dík!“

„Věřím, že se ještě v letošní sezoně vrátíme na sportoviště. Máme krásné dvě haly, venkovní hřiště, od letošního ročníku i tělocvičnu a je smutný pohled, jak zejí prázdnotou a děti, které by je rády využívaly, sedí doma u počítačů a trénují samy v obýváku,“ uzavírá.