Chci naplnit očekávání a udělat vše proto, aby sezóna byla úspěšná, říká Michal Bulíř

Jednou z velkých posil indiánů před novou sezónou je Michal Bulíř. Liberecký rodák poprvé ve své kariéře okusí tuzemskou nejvyšší soutěž v jiném dresu.

Bílým Tygrům byl jinak maximálně věrný od nejmenších věkových kategorií, jedinou výjimkou byla necelá roční anabáze v ruské KHL v Magnitogorsku, s ním okusil i známý Spengler Cup.

Neušel rovněž pozornosti reprezentačním trenérům, pohyboval se v kategorii do osmnácti i dvaceti let, ale také v seniorském celku.

V Tipsport extralize zvládl ve svých devětadvaceti letech již 465 duelů s bilancí 131 gólů a 134 asistencí, třikrát se prodral do finále a jednou zvedl nad hlavu mistrovský pohár.

Pochází ze sportovní rodiny, otec hrál první ligu za liberecký Slovan, děda rovněž brázdil ledová kluziště.

Michale, jak se těšíte na angažmá v Plzni?
To je zbytečná otázka, určitě hodně. Kdybych se netěšil, tak bych to angažmá ani nebral. Je to pro mě nová výzva a doufám, že budou všechny strany spokojené.

Proč ve vašich očích Západočeši zvítězili?
Měl jsem i jiné nabídky, ale Plzeň mi dávala největší smysl. Po hovorech s Tomášem Vlasákem a diskuzích s agentem jsme dospěli k závěru, že jde o nejlepší variantu. Měl bych dostat hodně prostoru na ledě, to mě přesvědčilo. Navíc je to skvělý klub, dlouhodobě se drží na špici tabulky a jedná se o top organizaci. V Liberci jsme již měli dohodu, že prodlužovat smlouvu nebudu, že bych si přál zkusit něco jiného.

Na západě Čech končí Milan Gulaš, berete jako výzvu ho nahradit?
Všichni ví, jaký je to hráč - nadstandardní pro extraligu. Těším se na to hodně. Budu chtít udělat maximum proto, aby se mi to povedlo, i když to rozhodně nebude jednoduché. Chci ale naplnit očekávání a udělat vše proto, aby sezóna byla úspěšná.

Jaká byla pro vás Plzeň jako soupeř?
Extraligu pár let hraji a vždy se jednalo o velice nepříjemného soupeře. Zdobí ji agresivita, osobní souboje, dohrávání. I to mě přesvědčilo, že vždy byla kvalitním protivníkem.

Byl jste stále věrný Liberci. Čím to, že jste se rozhodl pro změnu?
Byl jsem tam prakticky od narození, prošel v klubu každou kategorií až po A tým. Letos jsem cítil, že to nebylo tak ideální, jak bych si představoval. Měl jsem smlouvu na rok, tak jsem se rozhodl, že zkusím nový impuls. Ten vyšel v podobě tohoto angažmá. Snad opět chytnu lauf, který jsem měl před tím.

Jednou jste okusil KHL v kádru Magnitogorsku…
Bylo to fajn, přál bych každému si to vyzkoušet. Město tedy nebylo úplně hezké, ale organizace byla suprová. Osobně jsem nebyl spíše spokojený s rolí, kterou jsem dostal, proto jsem angažmá ukončil.

V Plzni jste se již zabydlel?
Nemám vůbec nic zařízeno. Ale mám byt slíbený od Honzy Kováře, takže bydlení by problém být neměl. V červenci budu vše řešit, nyní mě čeká individuální příprava. Pracujeme takto s mým trenérem již tři roky. Jsem na to již zvyklý, vyhovuje mi, že mám vše doslova ušité na míru. Je trochu zvláštní, že kluci již začínají a já teprve skončil. (úsměv) Mám toho po play off ale plné kecky a těším se na chvilku volna.

Jaké máte oblíbené číslo a proč?
Je to 88, s tou hraji od chlapů od první sezóny. Mám rád osmičku, je mým šťastným číslem. Jako mladý jsem vždy chtěl mít vysoké číslo, protože v mládeži jsou jen nízké cifry do asi třicítky. V Plzni je osmaosmdesátka zabraná a já nejsem takový, že tohle číslo musím mít za každou cenu. Budu to respektovat a vzal jsem si 80.

Jak se těšíte na plzeňské fanoušky?
Doufám, že se na ně těšit mohu, že tam budou moci být. Vždycky to zde kvůli nim bylo těžké, nepříjemně se tu hrálo, dokáží domácímu týmu udělat neskutečnou kulisu na české poměry. Pro soupeře je to tedy velmi nepříjemné.

Znáte z kabiny někoho?
S klukama se všeobecně známe, jak se potkáváme v extralize. S Mertlíkem jsme se párkrát potkali, stejně tak s Honzou Schleissem. Kontakty tedy jsou tak spíše dálkové.

Kdo vás přivedl k hokeji?
Děda, protože v Liberci hrál, poté tady dělal i viceprezidenta. Táta zase hrál fotbal za Slovan. Ten tak neměl tolik času, tak si mě děda vzal do parády s hokejem. (smích) Ale nebylo to tak, že by se o mě těmi sporty přetahovali. Děda měl dvě dcery, tak si našel kluka na hokej a brácha naopak zase šel v tátových stopách a hraje fotbal.

Michale, děkuji za rozhovor, ať se vám v Plzni daří!

Foto: Jiří Princ a Marek Sekáč