Hanzlík se vrací k mládeži: Vypracování hráčů do A týmu chci víc než týmové úspěchy

Jako hráč strávil v plzeňském dresu neuvěřitelných 17 sezon. A na západě Čech zůstal i po konci kariéry. Jiří Hanzlík se nejprve věnoval juniorům a dorostu, posledních pět let však působil jako asistent trenéra A týmu Škody. Od příští sezony se ale vrací k mládeži, bude asistovat Petru Vojanovi v juniorce.

Pane trenére, po konci u A týmu se vracíte k mládeži. Jak tento krok berete?
Jsem za nabídku rád. Junioři mají k dospělému hokeji nejblíže. O odchodu z dospělého hokeje jsem uvažoval stejně. Nemám ambice dlouhodobě trénovat dospělé. Koučování mládeže i dětí mi dělá radost, jsou lépe vidět pokroky a dá se toho více změnit.

Jak bude těžké dostat juniory zpátky do zápasového tempa?
To ukážou až samotná utkání. Nějakým způsobem trénovali pořád, ale zápasová praxe jim opravdu chybí. Budeme hrát hodně na tréninku a plánujeme i hodně přípravných duelů.

Pomáhá alespoň, že už měsíc a půl společně trénují i na ledě?
To rozhodně. Mezi kluky jsou velké rozdíly, ale musím je pochválit, všichni se připravují poctivě. Ovšem je stále hodně na čem pracovat. Velkou rezervu vidím v obraně. Všichni by chtěli útočit, ale chybí jim práce v defenzivě.

To se budete snažit vylepšit právě i díky svým zkušenostem?
Určitě. V posledních letech je poptávka po ofenzivních becích a trochu se zapomnělo na to, že obránce by měl zvládat především defenzivní činnost. V tom máme rezervu jako celý český hokej.

Jaké jsou vaše cíle u mládeže?
Chci posunout hráče výkonnostně a připravit je na dospělý hokej. To řadím nad týmové výsledky. Pokusím se předat zase další hokejisty do A týmu.

Jak byste zhodnotil svých pět sezon u plzeňského A týmu?
Celkově to bylo úspěšné období. Musím znovu vyzdvihnout naše dlouhodobé výkony. Poměr cena – výkon byl opravdu nadstandardní. Bohužel se nám nedařilo přeřadit o úroveň výš na play off. Skoro každý rok nám ve vyřazovacích bojích chyběla houževnatost.

Co vám trenérská zkušenost v Plzni dala?
Profesionální hokej se obrovsky posunul, hlavně co se týče trenérské práce. Hráčům musím servírovat mraky informací a dat, je potřeba se jim věnovat opravdu naplno. Tahle zkušenost mě obohatila.

Plánoval jste už na konci kariéry, že se budete věnovat koučování?
Ani ne, ale hokej miluju a když jsem dostal nabídku zůstat v Plzni, rád jsem ji přijmul. Rád se v hokejovém prostředí pohybuju, tenhle sport mě baví, rád ho sleduju a rozebírám.

Těší vás, že jste většinu kariéry strávil v Plzni?
Na jednu stranu ano, je hezké být věrný jednoho klubu. Navíc teď v rámci trenérské kariéry jsem rád, že jsem doma poblíž rodině. Ale na druhou stranu zpětně vidím, že jsem jako hráč mohl prostředí změnit vícekrát.

Z jakého důvodu?
Osvěžilo by mě to, musel bych být pořád ve středu. Zkusil bych si třeba i zahraničí. Nakonec jsem si zahrál kromě Plzně jen za Liberec a Karlovy Vary.

Proč jste se tedy nakonec vrátil v roce 2009 do Plzně?
Už mi bylo 35 let a oslovil mě Martin Straka. Rozhodl jsem se pro návrat na závěr kariéry a nakonec se to vyplatilo. Paradoxně až těsně před pověšením bruslí na hřebík jsem hrál s nejlepšími spoluhráči, jaké jsem kdy měl.

Extraligovou trofej jste kromě Škodovky získal i s Karlovými Vary. Na jaký titul vzpomínáte radši?
Určitě na ten plzeňský, protože při finále za Energii jsem se zranil a nedohrál jsem ho.

Dokážete vypíchnout jeden moment z plzeňské jízdy za titulem, který vám utkvěl v paměti?
Samozřejmě vyrovnávací gól Zlína v sedmém zápase deset sekund před koncem. To byl asi nejtěžší moment pro všechny hráče nebo fanoušky, pořádně zabolel. A jak bouřil zlínský stadion, to byl asi největší kravál, co jsem kdy slyšel.

Vzpomínáte si, jak vypadala atmosféra v kabině před následným prodloužením?
Byli jsme strašně opaření. Ale byla nás tam spousta zkušených hráčů. Dokázali jsme to hodit za hlavu a vyrovnávací trefa nás nakonec nepoznamenala. V prodloužení jsme přežili obrovskou šanci domácích hned v úvodu a naštěstí pak Stráča rozhodl v náš prospěch.

Pane trenére, děkujeme za rozhovor!