​Co se týče účastí na soustředění na Šumavě, jsem starý mazák, směje se dvaadvacetiletý Petr Kodýtek

Tradiční letní drill v kopcích Šumavy zahájili indiáni v závěru května. Nechybí již ani Petr Kodýtek, který si předchozí sezónu prodloužil s reprezentací.

Oproti svým spoluhráčům si tak příliš neoddechl. „Měl jsem zhruba šestnáct dní volna, dostal jsem zákaz vstup na zimní stadion. (smích) Většinu času jsem tak trávil s rodinou, s přítelkyní jsme rekonstruovali byt. Protože neumím dlouho nic nedělat, chodil jsem třeba i s dědou pracovat do lesa,“ přiznává Petr Kodýtek.

Vloni se poprvé pravidelný mládežnický reprezentant prodral i do seniorského výběru, v devíti utkáních zaznamenal premiérový gól a čtyři asistence. K účasti na právě probíhajícím světovém šampionátu nakonec chyběl kousíček. „Možná jsem o tom trochu přemýšlel, ale šel jsem do toho s tím, že konec může kdykoliv přijít. Přeci jenom to byl můj první rok, kdy jsem se dostal takto daleko, takže nějak extrémně jsem účast na mistrovství nečekal. Samozřejmě dostat se tam by bylo krásné, ale takto to dopadlo a já jedu dál. Nepřemýšlím nad tím a netrápím se tím,“ popisuje a dodává, že ho to ovšem posunuje směrem k budoucnosti: „Je to motivace. Viděl jsem jiné kluky, hráli jsme proti zahraničním hráčům. V kabině si člověk uvědomí své nedostatky i od spoluhráčů, kteří působí třeba v Rusku, Finsku nebo Švédsku. O to víc do toho chci nyní šlápnout.“

I přesto si mladý forvard z mezinárodní scény odnesl spoustu pozitivních věcí do budoucna: „Je to o detailech. I když jsem, jaký jsem, je potřeba přidat na síle. Také na rychlosti, když už jsem malý, musím být rychlý. U hráčů, kteří působí venku, je vidět i ta pohoda při vedení puku, v neposlední řadě nechybí střela – přihrávka.“

I proto se kolem autora loňských pětatřiceti bodů (20+15) v extralize rozjela řada nabídek. „Pochopitelně to bylo příjemné, nabídek jsem si vážil, ale usoudil jsem, že bude lepší zůstat tady a ještě se vypracovat. Až poté třeba možná vyrazit do zahraničí. Ale to ještě bude záležet na spoustě faktorech. Můj cíl je nyní hrát co možná nejlépe, potom, když něco přijde, budu strašně rád,“ vypráví.

Ve svých dvaadvaceti letech působí u A týmu již šestým rokem, tradiční soustředění na Šumavě je tak pro něj prakticky tradicí. „Zrovna před chvilkou jsme se bavili s Lukášem Kaňákem a Petrem Čerešňákem, že spolu máme asi nejvíce účastí. V tomto ohledu jsme tady tedy nejstarší. (smích) Ale já jsem se sem těšil, je to zase něco jiného. Navíc i v této době je dobré opustit stereotyp,“ říká.

I když kostra soustředění zůstává, vždy přijde obměna. Například letos pneumatiky nahradily při běhu vesty. „Za mě osobně je to lepší, lépe se člověku běhá, více kontroluje svůj pohyb. Trošku hůř se v tom sice dýchá, ale to si rychle zvyknete. Na váhu je to podobné,“ nedělá si Petr Kodýtek z ničeho velkou hlavu.

Součástí je i nemalý počet her ve velkém množství disciplín. „Nikdo nerad prohrává, ale když jsme byli mladí proti starým, tak mladí vždy byli úplně v klidu, jako kdyby je to neštvalo. Tak v tom je trochu musíme poposunout a nabádat je, aby vše prožívali. Protože pak přijde hokej, zápasy a tam musí být ta vůle vítězit stejná. Pořád je třeba hrát naplno a chtít vyhrávat,“ vysvětluje. Naopak hry elektronické příliš nefrčí: „Snažíme si sem věci jako Playstation nebrat. Jsme zde v přírodě, je tady krásně, chceme být co nejvíce venku. Hrajeme maximálně karty, koukáme na fotbal, na hokej a samozřejmě častý je spánek.“

Právě mistrovství světa je nyní v plném proudu, forvard indiánů ale celkový výsledek nerad odhaduje: „Já nechci nikoho tipovat na medaile, ale samozřejmě fandím našim. S většinou týmu jsem tam byl, tak to klukům moc přeji, aby došli co možná nejdále. Začátek sice měli horší, ale stále věřím, že oni na to mají. Letos je to hodně vyrovnané, spousta outsiderů již překvapilo.“

Před novou sezónou doznal kádr Škody velkých změn, nejvýraznější je jistě odchod Milana Gulaše. Jak moc to bude velká změna? „Nyní v létě to ještě nepocítíme, protože měl vždycky individuální přípravu. (smích) Potom to bude jiné, přeci jenom je to nejlepší hráč v extralize. Již jeho přítomnost v kabině stačí, cítíte jeho chuť vyhrávat. S jeho odchodem nic neuděláme, nyní je to na nás. Už jsme se o tom bavili i s trenéry a vedením, tímto nám to prakticky předali. Nejsme již mladí, máme něco za sebou. Někdy to přijít musí a na nás je, abychom se k tomu postavili čelem. Bude to těžké, ale nic jiného nám nezbývá, než do toho skočit po hlavě.“