Loňská sezóna byla skvělá, ale nyní přichází ta zlomová, uvědomuje si David Jiříček

Přestože mladé plzeňské naději bylo v minulé sezóně teprve sedmnáct let, okusil pocit seniorské reprezentace, s tou do dvaceti a osmnácti let se dokonce probojoval na světový šampionát. Skvělou sezónu v extralize završil oceněním Nováček sezóny. „Individuální úspěchy mě pochopitelně těší, ale hokej je týmový sport. Měl jsem v sezóně tři vrcholy a ani jednou to nevyšlo. To chci do budoucna změnit,“ říká.

Davide, stihl jste po bláznivé sezóně vůbec nabrat síly?
Měl jsem nějaké volno, ale já dlouho nevydržím nic nedělat, potřebuji nějaký program. Takže jsem si chvilku odfrkl a již jsem se těšil do Plzně na kluky, přeci jenom jsem je dlouho neviděl.

Jak člověk vstřebává obrovskou pozornost, která se za poslední rok vyrojila?
Je to samozřejmě příjemné, před sezónou jsem si tohle ani nepředstavoval. Individuální radost je hezká, ale hokej se hraje na týmový úspěch. Měl jsem tři vrcholy v tomto ročníku - dva světové šampionáty a play off A týmu - ovšem neuspěli jsme ani na jedné frontě. To je velká škoda a to bych chtěl do budoucna změnit.

Pozornost jste si ale vysloužil i v zámoří...
Já jdu na draft až příští rok, takže mám ještě čas, zatím to příliš nevnímám. Na druhou stranu pro mě bude následující ročník asi zlomový. Ale nijak to neřeším, soustředím se plně na Plzeň.

Vraťme se k přípravě. Jaké bylo soustředění na Šumavě?
Já jsem pod Honzou Snopkem prakticky od mladšího dorostu. On pak přešel k A týmu, kde jsem se s ní brzy opět potkal. Na Šumavě jsem byl již počtvrté, vím, co mě čeká. Je to samozřejmě nepříjemné, ale dá se to zvládnout.

Platí i pro vás ranní běhy speciálně pro mladé?
Pochopitelně, také Kanimu, Suchošovi nebo Kodymu závidím, že oni nemusejí. Z této party již běhám jen já. (smích) Je tady ale řada kluků mého ročníku nebo o rok starší, takže už je to takové dost mladé, taková druhá juniorka. (smích) Každopádně je to pro nás společně příjemné.

Je něco, na co se na Šumavě vyloženě netěšíte?
Popravdě ani nevím, každý den je těžký. Já už se dostal do fáze spánek - jídlo - trénink. Už je mi i jedno, jestli je hezky nebo hnusně. Jedu takový trochu automat.

A sledování hokeje?
Samozřejmě, to je takové zpestření. Minulý rok tam nic nebylo touto dobou. Fandili jsme také klukům ve finále házenkářské extraligy. Všichni jsme sportovní typy, takže zapneme cokoliv a fandíme. (smích)

Měli jste i svoji tipovačku?
Něco tam kluci měli, ale já se ještě neúčastním hazardních her. (smích)

Dají se šampionáty osmnáctky a dvacítky porovnat?
Já se hrozně dlouho po konci A týmu v play off s osmnáctkou připravoval a zvykl si. Je to zase trošku něco jiného než dvacítka nebo extraliga. Celkově jsou ty rozdíly velké, avšak díky přípravě vždy před tím si člověk rychle přivykne.

Mrzí neúspěch na nějaké šampionátu více?
Asi na té osmnáctce, protože tam byly zápasy, které jsme mohli urvat. Pak by to také vypadalo jinak. Samozřejmě Kanada byla trošku jinde a musíme si nalít čistého vína, že jsme na ně ve čtvrtfinále prostě neměli. Je to škoda, nejvíce asi mrzel zápas s Finskem, k vítězství jsme ale měli blízko i v duelu s USA.

Přemýšlíte nad tím, co třeba nejvíce změnit do nové sezóny?
Asi zapracovat na síle. Ve dvacítce nebo osmnáctce to ještě není tolik znát, ovšem na chlapské úrovni jsou kluci silní a dají se těžko odstavit.

Davide, děkujeme za rozhovor, ať se i nadále daří!