František Bombic

Plzeňská akademie je jedna z nejlepších! Vážím si toho, že mohu být její součástí, říká František Bombic

Plzeňský dorost před minulou sezónou přivítal novou posilu v trenérském štábu. Petra Kořínka doplnil František Bombic, který na západ Čech zavítal z jihočeského Motoru, kde rovněž pracoval u mládeže. V loňské sezóně, kvůli pandemii, odehrály mladé plzeňské pušky pouhých pět zápasů. V těchto dnech už ovšem trénují z plných sil a naplno se připravují na nový extraligový ročník.

František Bombic je jihočeský rodák, v Českých Budějovicích také v pěti letech začal svou bohatou kariéru. V barvách Motoru nastupoval ještě za juniorský celek, leč za A tým si nezahrál. První hokejové minuty v dospělém udělal až v prvoligovém Hradci Králové a druholigovém Benešově. Po sezóně, kterou odehrál na východě Čech v Hradci Králové, odešel poprvé za hranice své vlasti. Tři sezóny strávil v Dukle Trenčín, ze které si ještě na pár utkání odskočil za Atlantik, v dresu Idaho Steelheads odehrál deset zápasů.

Po třech zmíněných letech přestoupil František Bombic na sever Evropy, konkrétně do finského klubu SaiPa Lappeenranta, který hraje finskou SM-Liigu. V zemi tisících jezer odehrál 41 utkání a zaznamenal 5 bodů. Před koncem přestupního termínu se vrátil do České republiky. Sezónu dokončil v Litvínově. Zde zahájil i následující ročník, ale ani ne po první čtvrtině základní části již opět mířil na Slovensko, zpět do Trenčína. S ním nakonec dokázal vybojoval mistrovský titul. Přestupy z Litvínova se opakovaly i následující dva roky, krom Trenčínu si zahrál důrazný obránce také za Košice.

Na delší dobru se usadil až v severočeském Chomutově, kde podepsal tříletý kontrakt. Postupem času se vypracoval mezi spolehlivé obránce a v prvoligovém ročníku 2007/2008 obsadil první příčku ve velmi sledované disciplíně +/-. Třiatřicet plusových bodů byla velmi slušná vizitka. V následujícím ročníku opět prokazoval své kvality, s 25 kanadskými body patřil mezi nejlepší v soutěži. Nebylo proto překvapením, poté co Chomutov vypadl ve vyřazovací části, že si ho na play off vytáhly o patro výš Karlovy Vary. Za ně odehrál šest zápasů. Vše nakonec skončilo pohádkou. I díky němu hráči z lázeňského města přemohli ve finále Slavii Praha a mohli zvednout nad hlavy mistrovský pohár.

Tříletý kontrakt v Chomutově nakonec nedodržel. Před třetím rokem se opět ozvaly Karlovy Vary, tentokrát již na začátku ročníku. Za Energii nakonec odehrál 28 zápasů, ve kterých se dokázal jednou prosadit. S vrcholovým hokejem se rozloučil ve francouzském Strasbourgu. Před nástupem na trenérskou židli odehrál ještě dvě sezóny František Bombic v Davidu Servisu České Budějovice, které hráli čtvrtou nejvyšší soutěž.


Trenér František Bombic

Pane trenére, během své aktivní kariéry jste získal dva tituly, jeden v Česku a druhý na Slovenku. Byly to vaše největší úspěchy coby hráč?
Ano. Jednoznačně to byly s odstupem času velké úspěchy a velmi si toho vážím. Jsem rád, že jsem mohl být součástí tak skvělých týmů, ať již to byly Karlovy Vary anebo Trenčín.

Plánoval jste být hned trenérem po skončení aktivní kariéry?
Hokej miluji a po skončení aktivní kariéry jsem vždy chtěl pokračovat v práci v hokejovém prostředí. Nikdy jsem jinak neuvažoval, byť jsem měl možnosti svůj život nasměrovat trošičku jiným směrem.

Mimo jiné jste pracoval i jako videokouč u českobudějovického A týmu. Co tato práce všechno obnáší?
Tam záleží hodně na tom, co po vás požaduje hlavní trenér. Měl jsem možnost spolupracovat s Antonínem Stavjaňou, Mariánem Jelínkem a poslední sezónu i s Václavem Prospalem. U něho to byl jednoznačně největší objem práce. Chtěl vidět ty nejmenší detaily od systému hry až po individuální rozbor každého jednotlivého hráče. A to jak vlastního týmu, tak hráče soupeře.

Následně jste se přes mládež v jihočeském týmu dostal do Plzně. Jak se zrodil váš přesun?
Jelikož mě to táhlo vždy více k ledu, tak jsem opustil místo videokouče A týmu a šel trénovat jako hlavní trenér do českobudějovické mládeže. Po sezóně, kdy jsem se rozhodoval, kam povedou mé další kroky, se shodou okolností ozvala Plzeň, že se jim uvolnilo jedno místo v akademii na pozici asistenta dorostu a domluvili jsme se. Za mě osobně to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem udělal. Vážím si toho, že mohu být součástí plzeňské akademie, která je jedna z nejlepších, ne-li nejlepší v republice. Spolupráce s Petrem Kořínkem a dnes i s Michalem Dvořákem byla a je parádní. Nicméně to platí vlastně pro celou akademii, včetně trenérů juniorského týmu.

Líbí se vám vize klubu, když zde mladí dostávají hodně prostoru?
Jednoznačně je to pro mladé hráče skvělé. Cesta, kterou jde Plzeň, je v mnoha ohledech výjimečná. Samozřejmě, že hráči musí mít určitou kvalitu, mládí samo osobě není zárukou toho, že budou hned součástí A týmu. Na adaptaci na seniorský hokej, kromě pár výjimečných hráčů, je potřeba čas.

Vy máte na starosti obránce, na co kladete největší důraz?
Tím, že jsem u kategorie dorostu, tak jde především o to, hráče připravit na to, co je čeká v juniorech. Jsou ve věku, kdy je můžeme ještě dost ovlivnit. Dnešní hokej je o bruslení, dovednostech a herním myšlení. U obránců, jak nedávno v rozhovoru uváděl Jirka Hanzlík, je to také o jejich defenzivní činnosti. V akademii od této věkové kategorie je to běh na dlouhou trať. Jdeme den za dnem, trénink za tréninkem, aby hráči udělali každý rok progres a dosáhli toho co je jejich snem.

Minulý rok se prakticky neodehrál, jaké jsou vaše letošní ambice?
Je to těžká doba, ztratili jsme de facto sezónu hlavně co se týče konfrontace s ostatními týmy. To, jak na tom jsme a jaké máme ambice, ukáže až samotná soutěž. Je třeba také rozlišit, co je ambicí. Máme dva úhly pohledu. Jeden je na týmový úspěch a druhý je na jednotlivce, aby byli připraveni do kategorie juniorů a poté na to promluvit do nominace A týmu. A to je jeden z hlavních úkolů akademie, každý rok někoho vygenerovat a posunout do velkého hokeje.

Letošní rok dostala Extraliga dorostu novou tvář, vypadlo mistrovství republiky, místo toho plnohodnotné play off. Vítáte takovou změnu?
Určitě to schvaluji, jak zúžení soutěže, tak systém play off. Čím více těžkých utkáních, tím samozřejmě lépe.

Pane trenére, děkuji za rozhovor!

Foto: hcmotor.cz