Krátoška stále něco dohání

P l z e ň - Aleš Krátoška začínal s hokejem v Táboře. Bylo mu právě 5 let, když jej otec obul do bruslí. V Táboře hrál za žáky do osmé třídy. Do mladšího dorostu se pak v sezóně 1990-91 stěhoval do Českých Budějovic. „Byl jsem dva roky v mladším dorostu a vybojovali jsme titul mistrů republiky, ve starším dorostu jsme pak také získali titul. Takže v Budějovicích jsme byli docela úspěšní,“ vzpomíná. To potvrzuje i kanadské bodování z ročníku 1990-91, kdy v šestatřiceti zápasech nastřílel soupeřům 42 branek a u 36 gólů asistoval. V sezóně 1993-94 odešel na dva roky sloužit vlasti do klubu VTJ Tábor, odkud vždy dojížděl do Českých Budějovic, kde se na sezónu připravoval s prvním jihočeským týmem.

V Táboře se potkal mimo jiné i se svým nynějším spoluhráčem Zdeňkem Sedlákem. „Sedlák je o rok starší, byl jsem na vojně s hráči o rok staršími, protože jsem špatně narozený. Jsem ročník 74 a jsem na podzim, takže jsem musel se všemi o rok výš.“ Do prvního týmu Českých Budějovic se však nikdy neprosadil a po vojně odešel hrát do IHC Písek.

To byla zlomová sezóna v jeho kariéře. Vyhrál kanadské bodování 1. ligy. V play-off proti Havířovu v rozhodujícím utkání čtvrtfinále vyhrál Písek 9:3 a Krátoškovi se povedl bravurní kousek. „Dal jsem v tom utkání šest branek a navíc jsem na jednu ještě nahrál. I tento zápas mi trochu pomohl k tomu, aby mě kontaktovaly Vítkovice, které se ozvaly asi po měsíci,“ popisuje Krátoška svůj zlomový okamžik své kariéry. Baráž, do které tehdy postupovaly dva celky, však Písku unikla, když jej v semifinále zastavila Opava. Ta se do extraligy nakonec probojovala. Svými výkony si však o nejvyšší soutěž řekl i tvořivý centr, z 1. ligy si jej vytáhly ambiciózní Vítkovice. „Šel jsem tam za velkým hokejem. Byla to tam paráda,“ má na mysli hned první sezónu ve vítkovickém dresu, když získal stříbrnou medaili za druhé místo v extralize. Další sezóna byla jen o malinko horší. Přinesla bronzové medaile za třetí místo. Souboj o bronz svedly Vítkovice se Spartou, která však k rozhodujícímu třetímu zápasu do Ostravy nepřijela. V průběhu této sezóny si odskočil na moment do Havířova. „Sehrál jsem tam jen dva zápasy, když jsem se tam šel po zranění trochu rozehrát.“ I třetí a pro mě poslední sezóna ve Vítkovicích byla celkem úspěšná. „Dostali jsme se do play-off, kde jsme ovšem v prvním kole vypadli s tehdy neporazitelným Vsetínem.“

Po třech mimořádně úspěšných sezónách ve Vítkovicích dostal lákavou nabídku do finské SM ligy. „Měl jsem nabídku z týmu Ässät Pori. Tým byl celkem kvalitní, tak jsem to zkusil.“ Setkal se v týmu se svými krajany Steinerem a Kuchyňou. Sezóna však pro tým vůbec nedopadla podle očekávání. „Skončili jsme předposlední. Jako cizinci jsme tam hráli dobře, jako tým už nikoliv. Neměli jsme hlavně kvalitního brankáře.“ Krátoška v této sezóně nasbíral v třiapadesáti utkáních 35 bodů. Za rok změnil zaměstnavatele a oblékl dres nováčka Pelicans Lahti, s kterým dosáhl historického úspěchu. Klub dokázal postoupit do play off z šestého místa. „Ve čtvrtfinále na nás ovšem čekal TPS Turku, který v té době vyhrával všechno a nás vyřadil 3:0 na zápasy,“ vzpomíná. I tato druhá sezóna v zahraničí pro něj byla bohatá, co se produktivity týče. Nasbíral 34 bodů, tedy jen o jeden kanadský bod méně, než v předchozí sezóně.

„Finská liga je o něco rychlejší, než česká. Ale zase tam není tolik spolupráce. Já na finskou ligu vzpomínám jen v dobrém. Jiný životní styl, jiná země.“ Finsky se ovšem nedomluvil. „Ten jazyk se nedá naučit. Domlouval jsem se anglicky, “ říká s úsměvem na tváři Krátoška. Cizinci si ve Finsku krátí volný čas většinou rybařením. Tomu ale Krátoška moc neholduje. „Na ryby ne. Byl jsem tam s rodinou, takže jsem se víceméně věnoval právě jí. Je tam hodně ledových ploch, takže jsme se synem chodil bruslit. Takhle jsem tam trávil volné chvilky.“ Rozhodčí jsou ve Finsku mnohem respektovanějšími osobnostmi, než u nás. „Tam pískají úplně všechno. Trestají samý náznak hákování, sekání. U nás je to trochu uvolněnější,“ porovnává rozdíl mezi sudími.

Po dvou úspěšně zahraných letech v zahraničí, zvolil cestu zpět do rodné země. Nabídky v zahraničí dostával pouze na jednu sezónu. A Plzeň mu nabídla tříletý kontrakt. Hlavně rozhodla rodina. „S manželkou jsme si říkali, že dva byť dobré roky ve Finsku stačí, ale syn šel do školy, takže i z této stránky jsme to zhodnotili a rozhodli se pro návrat do Čech.“ Zakotvil tedy v západočeské metropoli, ale štěstí mu zde naproti zrovna nešlo. Měl být možná největší posilou, nakonec byl rád, a samozřejmě nejen on, že se na hokejový led vůbec vrátil. Protržená plíce málem ukončila nejen jeho kariéru, ale i život. „Stalo se mi to před začátkem extraligy prvního ročníku v Plzni v sezóně 2001-02. Dva měsíce jsem nemohl nic dělat, nic zvedat. Podstoupil jsem operaci. Když jsem se v době zimních olympijských her v Salt Lake City uzdravil, tak jsem nastoupil a v prvním zápase jsem se zranil s kotníkem.“ Sezóna to byla hodně smolná. „A dorazil jsem to v létě, když jsem byl v bráně a chytal, tak mi spoluhráč spadl na koleno. Musel jsem tady na operaci. Tak jsem během necelého roku měl tři vážná zranění.“

Do další sezóny nastupoval v Plzni, ale ročník 2002-03 ukončil ve Slavii s titulem nad hlavou. Po špatně odstartovaném začátku ligy Slavie Prahy putoval společně s Radkem Dudou na hostování do konce sezóny výměnou za Viktora Ujčíka do týmu budoucího mistra. „Byla to má nejlepší sezóna v kariéře. Výměnu mohu hodnotit jenom kladně. Ve Slavii všechno jelo, jak mělo, vše se dařilo. Dařilo se mně i Radkovi. Oběma nám to prospělo.“

I když byl ve Slavii pouze na hostování do konce sezóny, stále byl hráčem Plzně. Ale žádnou nervozitu, při utkání proti svému zaměstnavateli necítil. „Utkání proti Plzni jsem bral jako obyčejný zápas. Dnes se už všichni znají, tak to není jako dříve, když hráči zůstávali v jednom týmu deset let. Nyní je jiná doba. Střídá se to po roce, po dvou.“

Ve Slavii hrál pod iniciativním trenérem Vladimírem Růžičkou. „Je to osobnost. Jako hráč byl výborný a jako trenér ještě lepší. Na tom titulu má velkou zásluhu on. Dokáže namotivovat hráče. Mám k němu vztah jenom kladný.“

V play-off se ke Krátoškovi bohužel opět vrátilo zranění a triumf Slavie ve finále, jaké nemá u nás obdoby, musel sledovat pouze z tribuny. „Zranil jsem se ve třetím utkání finále. Už to beru tak, že to k tomu prostě patří. Říkal jsem si však, že se to mohlo stát třeba dříve. Ale myslím si, že jsem svoji práci pro Slavii odvedl a snažil jsem se pro to udělat maximum a jsem strašně rád, že to tak dopadlo.“ Oslavy byly jistě bouřlivé. „Já to nechci nějak rozvádět. Ten titul je v dnešní době strašně těžké získat. Takže podle toho ty oslavy vypadaly,“ neuvádí detaily Krátoška.

Titulem ve Slavii zkompletoval celou sbírku medailí v tuzemské lize. Ale motivaci do hokeje stále neztrácí. „Člověka ten hokej tlačí. A i vlastně u mě , když mě stále limitoval ten zdravotní stav. Naučil jsem se, stále vracet do té pohody a do fyzické kondice, abych měl formu. Stále jsem něco doháněl a to mě řekl bych dost posilovalo.“

Hostování ve Slavii skončilo a Krátoška se opět oblékl do plzeňského dresu. Ovšem do značně pozměněného kádru. Zejména bez klubových patriotů. „Jednou ta obměna musela přijít. Ale teď bych nerad hodnotil, jestli klub bude hrát dobře, či nikoliv. Uvidíme až v půlce sezóny,“ říká Krátoška, který se neodváži tipovat, jak silné bude plzeňské družstvo v nadcházející sezóně.

Ovšem favoritů na titul vidí hned několik. „Nahoře bude hrát jistě Sparta, která hodně posílila. Stejně tak i Slavia, které odešlo několik dobrých hráčů, ale taky nabrala nové. Nahoře by taky neměli chybět Pardubice, které mají už pět let skoro stejný kádr.“

Na plzeňské fanoušky se Krátoška už nemohl dočkat. „Plzeňské publikum je, řekl bych, nejlepší v republice. Zasloužili by si i dobrý hokej za to vytrvalé fandění. Strašně bych jim ho přál. Udělám pro to maximum.“ Právě skandování plzeňských fanoušků Krátoškovi ve Slavii chybělo. „Praha je svým způsobem něco jiného. Lidé tam mají jiné zájmy. Je tam spousta jiných příležitostí, kam mohou zajít. Kino, muzikály, různé party. Plzeň je vyloženě hokejové město.“

Do budoucna příliš nehledí. „Uvidíme, co bude, až mi skončí smlouva v Plzni. Teď nechci předem nic říkat. “ V dnešní době je moderní odcházet do Ruska, tam by se však Krátoška moc nehrnul. „Je to sice zajímavé po té stránce finanční. Ale na druhou stranu nikdo už nevidí, jak to tam funguje, nebo co tam je. Každý vidí jen ten plat. A potom, že cestuje celý rok, na to už nikdo nemyslí. Jsou tam klady i zápory, ale pro hráče s rodinou by to bylo hodně na zvážení. Třeba taky do kterého mužstva. “

V Plzni už bude patřit mezi ty zkušenější a vůdčí osobnosti v týmu. „Hlavně se musí dařit celému mužstvu, potom si myslím, bude pohoda. Diváci budou spokojení, sponzoři také. Když se daří, je to paráda. Je to vše o penězích. Takže každý úspěch má svoji odezvu. Nebo alespoň pro to udělat maximum, ale když se jde z ledu s čistým svědomím, že ten tým pro to udělal maximum. Hlavně odvést stoprocentní výkon. Potom si ti diváci i sponzoři řeknou dobře, prohrálo se, ale se ctí.“

Koho nemine baráž po skončení sezóny v celkem vyrovnané extralize Krátoška, nemá ani ponětí. „Vůbec si to nedovedu představit. Když se chvíli nedaří, tak se ten tým může rozložit během měsíce a už se taky nemusí dát dohromady. Myslím si, že to bude hodně vyrovnaný. Bude pár týmů na tom vrchu, a pak to bude hodně vyrovnané.“