Jsem hladový po tom ukázat, o co jsem silnější a lepší, vzkazuje Michal Houdek

O rok starší, o sezónu zkušenější Michal Houdek hlásí návrat do plzeňského hokejového klubu. S velkou radostí a zároveň velkými očekáváními.

„Vracím se nadšený a hladový po tom ukázat, co jsem se naučil,“ vypálí Michal Houdek v odpověď bez sebemenší přípravy. „Chci, aby bylo vidět, o co jsem silnější, o co jsem lepší. Ukázat všem a také sobě, že moje místo je v extralize a právě v základní sestavě Plzně!“

Loňskou sezónu totiž 191 cm vysoký Houdek strávil v prvoligové Porubě, která nedokázala naplnit vysoké ambice, jež si před startem ročníku kladla. „Byl to svým způsobem krátký a zároveň dlouhý rok. Od začátku to nebylo úplně růžové. Měli jsme v kabině pocit nejistoty a od toho se odvíjely i výsledky nahoru-dolů. Pozitivně můžu hodnotit jen to individuální hledisko, že ten rok stál za to a že jsem se někam posunul. Z hlediska týmového to bylo jako na houpačce, vlastně hlavně dole, protože jsme se neudrželi na vítězné vlně. Zažil jsem i to, že nám po zápase vtrhli fanoušci do kabiny, což v nás mělo něco probudit. Stejně jako výměny trenérů. Ale nemělo to ten správný efekt, abychom ukázali, že patříme do horních pater tabulky,“ vypráví Houdek.

Osobně ale uplynulý ročník hodnotí pozitivně. „Začínal na pozici šestého, sedmého beka a postupně jsem se propracoval nahoru. Dostal jsem prostor v přesilovkách, v nichž jsem se udržel. Velká škoda mého zranění v závěru sezóny, protože jsem se mohl ukázat víc. Ale to jsou věci, které neovlivníte,“ pokývá hlavou a jedním dechem dodává: „Co jsem dokázal ovlivnit, je to, že jsem se po ten uplynulý rok věnoval sobě – přidal jsem ve všem na obrátkách. Prospělo mi to. Ladil jsem hru dopředu i dozadu, pan Moravec mi radil, kdy můžu a kdy nemůžu se ‚zakousnout‘, pomohl mi najít tu hranici. Klesly i trestné minuty, narostly kanadské body.“

A víte, vedle koho seděl v porubské kabině? Vedle Sama Bittena, který rovněž posílí kádr indiánů! „Michal byl první kluk, který ke mně přišel a představil se mi a začal si se mnou povídat. To jako cizinec v kabině vždycky oceníte, protože je to prostě jiné, když jste obklopeni jazykem, kterému nerozumíte. Sice hrajeme každý na jiném postu, ale řekl bych, že náš styl je docela podobný. Tvrdě a férově. A rozuměli jsme si i mimo led. Loni jsem si užíval, že jsme byli parťáci, a mám tedy radost, že na to letos navážeme,“ říká Sam Bitten.

Pojďme ale zpět k Michalu Houdkovi. Ten teď stojí před další výzvou, čímž je návrat do extraligy a do týmu plzeňských indiánů. „Vnímám to tak, že jsem z Poruby odešel od ‚rozdělané práce‘, což osobně nesnáším a nedělám to. Jedinou výjimkou je teď – možnost chytit za pačesy šanci v mojí Plzni. „Vím, že se po mně chce, abych hrál svůj hokej, který si osobně užívám. Zároveň jsem rád, že Plzeň ve mně chce zachovat kus hokejovosti, abych od sebe nezahazoval puky a nedělal mrtvého, když budeme mít puk na hokejkách. Je to příjemné a nemůžu se dočkat toho, až budu na ledě zpátky,“ pochvaluje si pětadevadesátikilový borec borec s odkazem na komentář sportovního manažera klubu Tomáše Vlasáka k jeho příchodu zpět do HC Škoda Plzeň.

Když se před Houdkem zmíníte o plzeňských fanoušcích, rozzáří se mu oči. Těší se na ně? „A jak! Ještě s koncem opatření to teprve bude ono. Už aby to zase začalo a já jsem si mohl před naše fanoušky stoupnout na ledě a dělat jim radost!“