Kluci na sobě rádi pracovali i nad rámec plánu, těší trenéra Františka Roubala

Osmáci indiánů navázali na úspěchy svých starších kolegů a ve své soutěži nejprve po základní části postoupili do nadstavby, kterou poté opanovali.

Celkové v soutěži odehráli jednatřicet zápasů a pouze šestkrát odcházeli z ledu s prázdnou! Nakonec dotáhli do vítězného konce i nadstavbu v konkurenci Klatov, Tábora, Telče, Soběslavi, českobudějovických Lvů i Motoru a Wolves.

Aby toho nebylo málo, blýskli se ziskem bronzových medailí na Memoriálu Ondřeje Buchtely.

Trenér František Roubal
Pane trenére, jak byste se za celou sezónou ohlédl?
Tým kluků jsem přebíral už v lednu loňského roku, když bylo zřejmé, že se loňská sezóna vzhledem k covidovým opatřením dohrávat nebude. Výhodou pro nás bylo, že jsme se s hráči znali již z předchozích let. Nějakou dobu jsme trénovali online, kdy jsem měl kluky na očích na monitoru a věděl jsem, že hodinu až hodinu a půl denně na sobě pracují. Další svoje aktivity posílali formou videí nebo dat. U všech jsem viděl chuť na sobě pracovat a těšil se na společné trénování. To nám bylo umožněno od května, přestože bylo podmíněno stálým testováním a prokazováním bezinfekčnosti. Zkrátka všeho, bez čeho se nedalo hromadně sportovat. Sezóna jako taková už proběhla celkem v pohodě. Tak, jak jsme byli zvyklí z předchozích let.

Jaké to bylo dát do kupy hráče po prakticky roku bez hokeje a podařilo se tu ztrátu dohnat?
Dát je do kupy nebylo nijak těžké. Všichni na sobě pracovali i v době, kdy nebylo možné trénovat společně. Samozřejmě, že „ztratit“ sezónu nebylo pro kluky nic příjemného, ale snad jsme se dostali na úroveň jejich vrstevníků z předchozích let. Trénoval jsem kategorii U14 třetí sezónu po sobě a myslím, že tahle parta kluků za těmi bývalými v ničem nezaostávala. V tomto ročníku (2008) jsou kluci, a je jich většina, kteří na sobě rádi pracovali i nad rámec plánu, který jsem pro ně připravili. To je dobrý základ pro jejich budoucnost nejen ve sportu, ale i v životě.

Projevila se na hráčích velká pauza?
Co se týká fyzické připravenosti, tak tam bych problém neviděl. Horší to bylo z pohledu myšlení a herní zodpovědnosti, tam už to bylo o něčem jiném. Za dobu té pauzy všichni vyrostli, zesílili a díky tomu se hra zrychlila, přitvrdila. Než na to všichni zareagovali a přizpůsobili se, tak to nějaký čas trvalo. Celou sezónu bych rozdělil na dvě části. První bylo období, kdy si někteří kluci hráli při zápasech to, co zrovna chtěli, bez ohledu na to, co se po nich chtělo. V této věkové kategorii už není možné uhrát dobré výsledky bez dodržování základních pravidel v organizaci hry a systému. Tomuhle „chaosu“ odpovídaly i výsledky zápasů v úvodu sezóny. Postupně se ale naše hra začínala zlepšovat, kluci hráli zodpovědněji. A když viděli, že při dodržení základních věcí přicházely i výsledky, začali to plnit.

Jak jste spokojený s žákovskou ligou, DTS či i úspěšnými turnaji?
Žákovskou ligu jsme začali proti týmům z Plzeňského kraje. Následovala nadstavba, kde se osm nejlépe umístěných družstev z naší skupiny a dva z Jihočeského kraje spojilo do jedné. Z naší skupiny jsme postoupili společně s týmy Wolves a Klatov. To nám zaručovalo ve zbývající části sezóny většinu kvalitních utkání proti soupeřům, kteří na rozdíl od nás, Wolves a Motoru využívali i hráče staršího ročníku. To, že se nám podařilo tuto skupinu vyhrát, považuji za krásný úspěch. Když kluci před začátkem nadstavby mluvili o tom, že tu soutěž vyhrají, říkal jsem jim, že nás čekají těžké zápasy, kde může každý porazit každého. To se nakonec také potvrdilo. Ale jak se blížil konec sezóny, naši soupeři se mezi sebou dělili o body a my měli vše ve svých rukách. Nakonec se nám to podařilo dotáhnout a kluci si ten úspěch za svoji práci a skvělý přístup zasloužili. DTS byla další porce kvalitních utkání, díky kterým se hráči porovnávají s týmy, které jsou oproti Žákovské lize ještě posílené o další nadprůměrné hráče. Takové zápasy jsou pro jejich rozvoj velmi důležité. Na další turnaje v rozehrané sezóně není už moc prostoru. Byl jsem proto rád, že jsme byli pozvaní na 1. ročník Memoriálu Ondřeje Buchtely do Chomutova. Jednalo se o skvěle zorganizovaný turnaj, kterého se zúčastnilo osm týmů. První hrací den se nám podařilo bez ztráty bodu vyhrát naši skupinu a do dalších bojů tak postupovali z prvního místa. Ve čtvrtfinále jsme po velmi dobrém výkonu přešli přes Ústí nad Labem. Dobře rozehrané semifinále, kde jsme vedli v polovině zápasu o dva góly, jsme i díky zbytečným vyloučením prohráli 3:4, přestože jsme domácí Chomutov výrazně přestříleli. Ale nedokázali jsme v závěru proměnit ani jednu z vyložených šancí. Následné utkání o třetí místo už kluci díky výbornému úvodu zvládli a odměnou jim byly bronzové medaile.

Co vás nyní ještě čeká?
V úplném závěru sezóny hráči absolvovali tréninková utkání, aby se předvedli novým trenérům, kteří je povedou v nadcházejícím roce. Věřím, ale hlavně bych přál téhle partě kluků, aby si v nové sezóně, která pro ně bude mít více vrcholů, prožila nějaký výrazný úspěch. Určitě ta šance je a budu jim držet palce. Teď mají kluci pár dní volna a od poloviny května jim začíná letní příprava již pod vedením Tomáše Pejchara.

Pane trenére, děkuji za rozhovor!