Zdeněk Sedlák #23

Z nějakého důvodu mě to táhlo do Plzně, svěřuje se Zdeněk Sedlák

Na západ Čech se vrací známé hokejové jméno i číslo dresu. Zdeněk Sedlák, otec, totiž v týmu Plzně naposledy působil před devatenácti lety.

Nyní se na led LOGSPEED CZ Arény vrací syn, dvaadvacetiletý štírek, kterého doslova vychovala finská škola. Na severu Evropy totiž strávil od svých patnácti let těch posledních sedm svého života.

A finský Kärpät Oulu byla skvělá volba, šikovný forvard je totiž finským mistrem jak v kategorii dorostu, tak v kategorii juniorů.

Sedlák navíc mužstvu pomáhal bilancí vždy více než bodu na utkání, podobně si vedl i v reprezentacích. Prošel všemi od výběru do šestnácti let až po dvacítky, celkem v necelých padesáti střetnutích zaznamenal téměř třicet bodů.


Zdeňku, jaké jsou vaše vzpomínky na Plzeň?
Já byl ještě malinký, tak toho bohužel není mnoho. Pamatuji si, že jsme měli dvoupatrový byt, já vždy lezl po schodech, spadl a ještě jednu dostal. (smích) Také jsem spadl pod zimákem do řeky, když jsem krmil kachny. No a samozřejmě, jak jsem na plzeňském ledě na děkovačce.

Hrál fakt, že zde hrál váš otec, nějak ve vašem rozhodování?
On o Plzni vždy mluvil moc hezky, hrozně se mu tu líbilo. Ani ve chvíli, kdy nabídka přišla, mi ovšem nic nevnucoval. Chce, abych rozhodnutí dělal sám. Když jsem mu poté řekl, že jsem si Škodu vybral, byl hodně spokojený.

Takže vás bude jezdit podporovat?
Určitě. Už se moc těší, myslím, že už má dokonce i nastudované jízdní řády vlaků. (smích)

Co vás vedlo k opuštění finské ligy?
Snažil jsem se probojovat se v Kärpätu, tam to bylo hodně přeplněné. Loňská sezóna navíc pro mě byla taková zvláštní, ani ji vlastně nijak nehodnotím. Po jejím konci jsem si sedl ke stolu, byly tam nějaké nabídky z Finska i Česka. Z nějakého důvodu mi to táhlo do Plzně, cítil jsem, že to bude super.

Přesto, působil jste tam od svých patnácti let…
Bylo to sedm krásných roků. Bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat. Dokonce jsem tam měl jít ještě o tři roky dříve, ale to maminka řekla, že ne, že musím dodělat alespoň základní školu. Pak jsem první rok byl takový nerozkoukaný, nic moc jsem nevěděl, byl jsem tam na střídačku s našimi, dědou i sám. Ovšem, chytl jsem super trenéra, který mě i vzal do rodiny. Dodnes jsme spolu v kontaktu. Vyhovoval mi i režim, že jsme ráno měli trénink, pak jsme šli společně s klukama na oběd, odpočinek, další trénink. Takto to vlastně bylo pět juniorských let. Stále jsme vyhrávali, bylo hodně zábavy, ovšem i strašně tréninků. Skvělý byl i děda, který neuměl ani slovo anglicky, ale paní v obchodě vždy věděla, že chce kafe a dortík a on si s tím šel sednout k manažerům a v češtině jim vykládal, jak to máme hrát. (smích)

Je tedy tato propracovanost kouzlem finského hokeje?
Řekl bych, že ano. U nás to třeba asi není možné kvůli škole. Tam se udělá rozvrh podle tréninků. Například od osmi se trénovalo, škola byla od půl dvanácté do tří a poté další trénink. Jde tedy o to, že ta škola se může přizpůsobit. Také jsme měli skvělé jídlo či zázemí. Od dorostu o nás bylo skvěle postaráno, prakticky jako o profíky. Měli jsme dva kustody, cokoliv člověk chtěl či potřeboval, to dostal. Vůbec s ničím nebyl problém.

Na kolik se cítíte jako Fin?
S finským spoluhráčem Aleksim si asi popovídám, ale těžko říct. Řekl bych, že samozřejmě většina je ve mně stále česká. (úsměv) Nabral jsem tam ovšem hodně návyků a jejich mentality, protože jsem tam byl dlouho a navíc jediný cizinec po celou dobu.

Hodně jste cestoval již s tátou, to se asi domluvíte v hodně jazycích, že?
Česky, anglicky, německy a samozřejmě finsky. Cestování mi problém nedělá, mně se to i líbí. Rád poznávám nové věci, novou mentalitu, nové zvyky, nové lidi, nové systémy. Mám to rád.

V Plzni jste se již zabydlel?
Já přijel minulý týden ve středu, dával jsem teprve dohromady byty a nějaké věci okolo. Snad už je vše v pořádku, ale stále tady ještě trochu bloudím, navigaci budu potřebovat asi dlouho. (smích)

Ale váš původní byt to asi není, že?
Nene, tento je kousek od centra, takže vše mám blízko. A nemá dvě patra. (smích)

Jaké bylo seznámení s týmem?
Kluci jsou hrozně fajn, ale všichni jsou hrozně velicí. (smích) Teprve se seznamuji, nikoho jsem tu z minulosti neznal. Věřím ale, že si to všechno sedne a bude to fajn.

Zdeňku, děkujeme za rozhovor!