Kryštof Hrabík #11

Chuť i natěšenost mám obrovskou, říká Kryštof Hrabík

Dvaadvacetiletý forvard se vrací po letech zpátky ze zámoří. Prakticky dvoumetrový hráč posílí Plzeň a směje se: „Kdyby se spojila výška a váha, tak asi budu patřit k největším, ale musím říct, že všichni kluci, kteří přišli, tak jsou urostlí a mají nějaká kila. Nevím tedy, jestli budu největší, ale určitě nám jako týmu centimetry a kilogramy chybět nebudou a budeme nepříjemní.“

Kryštofe, jak se vám v Plzni líbí?
Zatím paráda. Příprava je sice náročná, ale to je v tomto období potřeba. Poté z toho budeme těžit.

Jak moc je pro vás vše jiné? Přece jen působil jste na druhé straně světa…
Je to trošku změna. Ale vše beru jako krok dopředu, maká se tady navíc možná více. Zatím si to užívám, jsem spokojený.

Jaké je to po osobní stránce?
Jsem původem z Prahy, takže to mám necelou hodinku domů. To je paráda, to si opravdu užívám, protože mohu trávit více času s rodinou. To je tedy nyní největší změna a snažím se ji maximálně využívat. Takže když mohu, jedu domů. První měsíc jsem pendloval, ale nyní již zde mám bydlení. Když je čas a nejsem tak unavený, tak jedu pořád domů, protože to je necelá hodina a já to mám doma rád. Ovšem jinak jsem již v Plzni, mám tady zázemí a jsem i přestěhovaný.

Město jste si již prošel?
Ano, už jsme s klukama byli na kávě i obědě. Centrum i náměstí je moc hezké. Plzeň je krásné město, to jsem ale věděl již z předešlých let.

Takže vám nic nechybí?
Ne, ne. Ameriku jsem si tak nějak užil, ale život mám raději tady. A to i v budoucnu, až skončím s hokejem, tak chci být tady.

Jak těžký je boj o NHL?
Já osobně jsem tam strávil necelých pět let. Člověk se tak nějak snaží nedívat se moc dopředu a naopak podávat stoprocentní výkony. A to ať v tréninku nebo při zápase. Nedívat se nalevo – napravo a přijmout roli, kterou dostane. Pak už se štěstěna buď přikloní nebo ne. A to třeba i na lidi. Je to každopádně dřina, jsem rád, že jsem si to zažil, teď jsem ale tady a soustředím se jen na Plzeň. Neříkám, že je všem dnům konec, jednou bych se tak chtěl vrátit a zkusit to třeba znovu.

Kdy bylo ke splnění snu nejblíže?
Asi nyní na podzim přelom listopadu a prosince. To jsem byl i na farmě, navíc jsem dostával hodně prostoru na ledě. Cítil jsem se asi nejlépe za ty roky tam.

A pak přišel ten nešťastný moment…
Ano, je to tak. Já už se k tomu ovšem nechci vracet. Ten trest je již odpykaný, nastoupit jsem mohl už ke konci sezóny, ale nějak se to již nepovedlo.

Musíte hodně lidem vysvětlovat, co se stalo?
Rodina, známí a podobně naštěstí ví, jak to bylo, tak těm nemusím. To je pro mě to nejdůležitější. Lidé, když se zeptají, tak se jim to snažím vysvětlit a uvést vše na pravou míru, protože to bylo takové nešťastné. Ale samozřejmě obzvlášť v zámoří budou neustále lidé, kteří si budou myslet své a s tím já bohužel nic neudělám. Tak to je.

Jak probíhaly námluvy se Škodou?
Musím říct, že Plzeň se ozvala jako úplně první. Agent mi říkal, že přišel kontakt přes pana Straku a mně se to hned zalíbilo. Dlouho to pak netrvalo a dohodli jsme. Proto jsem mohl nastoupit i od začátku suché přípravy a jsem rád, že to takto dopadlo.

V kabině býváte asi nejvyšší, že?
Kdyby se spojila výška a váha, tak asi budu patřit k největším, ale musím říct, že všichni kluci, kteří přišli, tak jsou urostlí a mají nějaká kila. Nevím tedy, jestli budu největší, ale určitě nám jako týmu centimetry a kilogramy chybět nebudou a budeme nepříjemní.

Probíral jste již s trenéry svou budoucí roli v týmu?
Zatím moc ne, to je poté na nich. Chtěl bych si přenést určité návyky ze zámoří, ale jakou roli dostanu, pro takovou odvedu maximum. Nyní se snažíme co nejlépe připravit a až půjdeme na led, tak poté to bude o detailech a rolích pro každého z nás.

Znal jste v kabině nějaké hráče například z národního mužstva?
Musím říct, že ano. Takových šedesát procent kabiny jsem znal. I to pro mě byla výhoda, že když jsem přišel, tak jsem viděl známé tváře, to mě určitě také pomohlo.

Jste hodně natěšený na českou extraligu?
Hrozně moc. Už dlouho jsem se takto netěšil na ligu a i přípravné duely. Přece jenom v zámoří je to takové, že člověk nikdy neví. Tím nechci, říkat, že tady mám něco jistého, to vůbec ne, ale moc se těším. Já hrál zápas naposledy někdy koncem ledna, což je strašně dlouho. Takže chuť a natěšenost jsou vysoké.

Kryštofe, děkujeme za rozhovor, ať se daří!