Jan Schleiss #84

Mám z toho velký respekt, ale základem je makat neustále naplno, říká nový kapitán Jan Schleiss

Indiáni jsou na prahu nové extraligové sezóny, do které Škodu povede nový kapitán. Tím je osmadvacetiletý odchovanec, který si extraligový debut připsal přesně v mistrovské sezóně před prakticky kulatými deseti lety.

Honzo, jaké byly pocity, když jste se dozvěděl, že budete kapitánem?
Docela jsem koukal (smích). Čekal jsem, že to budou spíše starší kluci. Chvíli jsem byl v údivu, byl to šok, opravdu jsem to nečekal. Ale neváhal jsem, vzal jsem to s pokorou a ihned. Než ale teď dělat nějaké výkřiky do tmy, chtěl bych se činit na ledě.

A jak to vnímá člověk nyní?
Mám z toho velký respekt. Zažil jsem Martina Straku, Ondřeje Kratěnu. Byl tu třeba Tomáš Vlasák či Milan Gulaš. Prostě hráči, kteří měli kariéry jako blázen a spoustu toho dokázali. Teď na to koukám a říkám si, že najednou mám céčko já (smích).

Jaký má být ideální kapitán?
Je potřeba mít přirozený respekt, aby za vámi ti lidé šli. Když se něco řekne, aby ostatní cítili, že kabina za tím jde. Tým ve mně musí vidět oporu a aby se na mě mohl spolehnout. Jsem navíc rád, že asistenti budou Tomáš Mertl s Janem Piskáčkem, protože už to hrají dlouho, prošli řadou týmů a mají hodně zkušeností. Mohu s nimi cokoliv probrat a rozhodovat ve více lidech.

Budete se muset nyní na ledě více krotit?
Já si myslím, že pokud s člověkem jednáte normálně, tak je to lepší a ku prospěchu. Lepší, než po někom hned začít hulákat, pak se se mnou nebude bavit. Jsme lidé, takže když se budeme o něčem normálně bavit, tak je to v pohodě. Nemyslím si, že se budu muset nějak více krotit. Ale rozhodně chci dál hrát na sto procent a ne tam jezdit jako leklá ryba, co se krotí. Žádné excesy, ale makat na sto procent - to je základ úspěchu.


Řada hráčů se před sezónou změnila, je to v kabině nyní jiné?
To bych ani neřekl, jádro povětšinou zůstalo. Nový kluci, než se rozkoukají, tak je to takové vlažné. Ale po těch čtrnácti dnech vždycky vzniká super parta a základ je, aby byla pohoda a všichni jsme věděli, že společně táhneme za jeden provaz.

Jak vám bylo, když jste dvakrát inkasovali sedm branek?
U prvního zápasu jsem nebyl, tak to jsem nemohl říct nic. Poté s Varama jsem na střídačce seděl, všichni měli hlavy dole, to se nedalo ani křičet. To až chvíli poté v kabině, ale všichni jsme věděli, že to se nedalo. Všichni jsme dospělí a víme, že to bylo šílené. Já jsem se osobně styděl. Nemůžete ani odejít, musíte prostě to dohrát a pokusit se s tím něco udělat. Ale bylo to hrozné. Vidět skóre 0:7 a muset tam být a zkusit s tím ještě něco udělat. Je to šílený pocit a doufám, že takové zápasy už nebudou.

V létě se soustředila Plzeň na výběr fyzicky větších hráčů, je to znát?
Je to určitě znát, někteří jsou fakt velcí (smích). Když to využijí, třeba v rohách při hře na pět na pět, tak v soubojích jsou lepší, dokáží si puk lépe podržet. Než když jsme tam my všichni chcípáci v rohu, přijede někdo s obrovskými beky, ti mě přišpendlí na mantinel, drží mě a já se z toho nehnu (smích). Také je důležitý prostor na brankovišti, tam by to měl být náš hrad a jen tak by se tam někdo neměl dostávat.

Předsezónním cílem jsou vyřazovací boje, že?
Samozřejmě, každý chce hrát play off. Chceme být zase nahoře a nevnímat něco o velkých týmech, rovnat se můžeme s každým. Musíme jít ale zápas od zápasu a na to se soustředit. Dívat se již teď moc daleko zase nemá úplně smysl.

Honzo, děkujeme za rozhovor, ať se daří!