Dorost indiánů je vicemistr ČR! Trenér Hanzlík: Medaile je úspěch, ale důležitý je i rozvoj hráčů

Poslední celek indiánů v letošním play off má svou cestu za sebou. Dorost Škody byl obhájcem titulu, letos dokráčel těsně pod vrchol.

Byla to opět vleká jízda, pomistrovská kocovina se u obrozeného kádru nekonala. „Tým se jako každý rok obměnil. Kluci ročníku 2005 odešli do juniorky, zatímco k nám zavítali hráči z deváté třídy, ročník 2007, takže víceméně je to každý rok stejné. Polovina kádru se promění a začíná se opravdu zase od nuly. Do sezóny jdeme samosebou s pokorou. Věřím s kolegy, že jsme na soutěž dobře připraveni,“ vyprávěl na startu právě ukončené sezóny tehdejší kouč Petr Kořínek.

Avšak to ještě ani netušil, že přibližně za čtrnáct dní po hororovém vstupu A týmu do extraligy právě se svým asistentem Františkem Bombicem mužstvo převezme. Mladí indiáni tak bojovali pod novými lodivody - Jiřím Hanzlíkem a Dušanem Andrašovkým.

Ani to ale obhájce titulu nezastavilo od pořádného startu, základní skupinu A si zcela podmanili. Hned v jedenácti zápasech bodovali indiáni naplno, nejvíce z celé extraligy. Pouze ve dvou případech plzeňští dorostenci nezískali ani bod, v obou případech se jednalo o zápasy v hlavním městě.

Do nadstavby, která znamenala pro Západočechy jistotu play off, již tak mohli trenéři zapojit i jiné aspekty. „Tím, že jsme postoupili do nadstavby, tak jsme si zajistili již v listopadu účast v play off. Nebyl tak takový tlak na výsledky a snažili jsme se do hry zapojit drtivou většinu hráčů ročníku 2006/07. Výsledkově jsme nadstavbou prošli slušně, podařilo se nám skončit na čtvrtém místě. Co je ale v mládežnických kategoriích důležité, je komplexní rozvoj hráčů a o ten se s kolegou Dušanem Andrašovským snažíme. Jde o rozvoj kondiční, herní, ale i o zlepšení individuálních dovedností. I herně si myslím, že jsme v soutěži obstáli,“ hodnotil druhou část sezóny hlavní trenér Jiří Hanzlík.

Vyřazovací boje Škoda začala s jihočeským Motorem a v sérii hrané pouze na dvě vítězná utkání uspěla nakonec po výsledcích 5:0, 0:4 a 6:0 celkově 2:1. I ve čtvrtfinále došlo na maximální počet zápasů - s pražskou Slavií Plzeň uspěla 3:2. V semifinále byla již cesta za postupem jednoduší - s mladoboleslavskými Bruslaři 3:1. Až ve finále přišel po sedmi úspěšných sériích v řadě pro modrobílé nezdar - po prohře s Třincem slavili nakonec zisk stříbrných medailí.

Bodově se v play off nejvíce dařilo Adamu Benákovi, který ve čtrnácti duelech zaznamenal rovných třicet bodů (6+24). V zádech má Adama Titlbacha 14/28 (14+14). Více jak bod na zápas ještě zaznamenal Adam Jiříček 8/13 (1+12). V play off i základní části zase vytáhl úspěšnost zákroků nad třiadevadesát procent Matyáš Mařík. Nejvíce bodů v základní části posbíral Petr Makovec 36/36 (13+23). Benák s Titlbachem naopak byli odvoleni k juniorům.

Trenér Jiří Hanzlík
Pane trenére, jak zhodnotit celou sezónu?
V mládežnickém hokeji je to tak, že týmy táhnou tři, čtyři, pět lidí. Ti jsou tady v tomto ročníku nadstandardní, asi víme všichni, o koho jde. Plus brankář. Výsledkově je ta sezóna samozřejmě skvělá, medaile je úspěch, ale pro mě, jako trenéra dorostu, je skoro důležitější, aby se posouval dál vývoj hráčů a jejich rozvoj a jak se zlepšují. A z toho mám rozpačité pocity, nebudu úplně zastírat, že nejsem nějak bůhvíjak nadšený, kam jsme se posunuli. Nevím, jestli je chyba na straně trenéra, jednoduše jsem si myslel, že ty hráče dokážu posunout víc.
Snaha tam je, ale chybí mi tam spousta takových elementárních věcí, které každý hokejista musí mít. A úplně na začátku všeho je vášeň pro hokej. A od toho se pak odvíjí všechno. O tom ale nemusí nikdo mluvit, to poznáte z každodenního styku s nimi - z jejich chování či reakcí nebo řeči těla.

Jak se ještě ohlédnout za posledním utkáním finálové série?
Musím říct, že je těžké vyhrát čtvrtý zápas. Obzvlášť, když vedete v sérii 3:0 a navíc u takto mladých hráčů. Třinec se toho ale zhostil výborně. Snahu hráčům odepřít nemohu, ale na ledě bylo vidět, kdo je v sérii lepší. V posledním z těch čtyř utkání to bylo vidět asi nejvíce.

Tři vaše série play off byly vyrovnané, jen s Třincem je výsledek jasnější. Byl skutečně tak odskočený?
Já si myslím, že ano. Já bych je přirovnal k jejich A týmu, to není náhoda. Umějí to hrát, hrají podobně, jsou ochotní a byť třeba nemají tak super individuality, jako třeba máme my v Adamovi Benákovi, jmenovci Jiříčkovi a dalších, tak zase jsou daleko týmovější a dělají ty věci, které prostě vyhrávají trofeje. Hrají pohromadě, nedělají tolik individuálních chyb, jsou obětaví, vyhrávají osobní souboje. Já bych je opravdu přirovnal k jejich Áčku a není náhoda, že posledních čtyři, pět let vyhrávají stejnými prostředky, jako tady předvedl jejich dorost.

Co bylo v sérii klíčové?
Úplně klíčová byla situace, že jsem nemohl využít své dva nejlepší obránce Skoka a Jiříčka, kteří byli na kempu U18. Tečka.

Mrzí to hodně?
Beru to jako realitu, jednoduše fakt. Problém je asi spíše na začátku sezóny, kdy se dělá termínová listina. Pak je klub bitý za to, že vychovává hráče, protože je nemůže použít do takto důležitých utkání.

Zkoušeli jste dojednat třeba nějakou výjimku?
My jsme samozřejmě komunikovali, ale pravidla byla daná. Prostě když měli kluci volno, tak hráli. Nechci se na to ale v žádném případě vymlouvat! Myslím si, že umíme hrát lépe, než třeba v posledním duelu. Někteří by ale museli hrát na hranici svých možností a to se nestalo.

V každém utkání finále Třinec otevřel skóre, byli zbylí klíčoví hráči již přetížení?
Samozřejmě, že když prohráváte a honíte výsledek, tak tam chcete více dávat kluky, od kterých hrozí, že dají gól, než hráče, kteří za celé paly off nedali ani jeden. Jedna věc je stránka fyzická a druhá, že moc dobře ví, že to je na nich, že nikdo jiný ty góly nedá. Proto třeba i potom začnou dělat věci, která tam úplně nepatří - třeba dlouhatáncké střídání, kdy to přetahují a hledají jen sami sebe. Ale já to beru, to nemyslím ve zlém. Beru, že ten pocit mají, vidí to a je mi to sympatické. Že třeba neutečou střídat a chtějí s tím výsledkem něco udělat.

Jak vás těší, že z dorostu se někteří posunuli ne do juniorky, ale i do A týmu?
Je potřeba ale pochválit ty hráče, úloha trenéra je dle mě minimální. Ti hráči si to prostě udělají sami. Tady máte krásný příklad toho, jak všichni prošli naprosto stejným tréninkem a pod stejnými trenéry, ale podívejte se, kde je například Adam Jiříček a kde ostatní. Tak je toto o trenérech? Dobrý hráč extra trenéra nepotřebuje.

Pro vás je to zároveň loučení s plzeňským klubem, jaké jsou to pocity?
Já osobně úplně nelétám v emocích ani nahoře a ani dole. Nemám tak z toho žádné extra pocity. Sám jsem na sobě ale cítil, že potřebuji změnit prostředí a když přišla ta nabídka, která mi byla sympatická, tak jsem ji využil. Uvidíme, jak dlouhá bude realita. Všichni víme, že život hokejového trenéra je různý.

Jaké bude se vracet jako soupeř?
To už jsem zažil několikrát, protože jsem hrál mimo. Čím je člověk starší a navíc i tou pozicí trenéra je to takové jiné, než z pozice hráče. Pochopitelně to asi bude jiné, než když přijedu na další stadiony, ale myslím, že se s tím dokážu nějak vyrovnat.

Pane trenére, děkujeme za rozhovor!

Foto. Karel Švec /Český hokej