Reprezentační sedmnáctka bere doma bronz! Indián Titlbach: Rozhodla koncovka

Čeští mladíci na závěr sezóny nikam necestovali, představili se na domácím Turnaji pěti v západočeské metropoli.

V Plzni národní mužstvo ale nezačalo dobře. V první třetině nabralo se Švýcary dvoubrankové manko, avšak přesto nakonec dokázalo uspět 5:2. O den později s pozdějším vítězem celého turnaje Finskem naopak domácí otevřeli skóre, avšak ti vývoj střetnutí překlopili na svou stranu - 2:1.

Po dni oddechu čekalo na svěřence kouče Eismanna federální derby, ve kterém přišla další otočka - Češi z 0:2 překlopil stav na 3:2 v prodloužení. Na závěr všech bojů přišla nejvyšší porážka - 2:5 se Švédskem, které rychle nabralo tříbrankový náskok. Češi tak skončili právě za nimi a Finy třetí. Za sebou nechali Slovensko a Švýcarsko.

Národnímu mužstvu pomohl i plzeňský forvard Adam Tiltbach, který sotva dohrál finále dorostenecké extraligy.

Adam Tiltbach
Adame, jak moc potěšilo po konci play off hned jet na nároďák?
Hned po posledním finálovém utkání za námi přišel trenér reprezentace U17 pan Eismann a ptal se, jestli jsme zdraví a jestli chceme jet. Celkem nás to překvapilo, ale zároveň potěšilo. Doma s tátou jsem se o reprezentaci na konci sezóny bavili a říkali jsme, že pokud budeme ve finále s dorostem, tak na tento turnaj pojedou kluci, kteří již mají odehráno a jsou zdraví. Takže mě to potěšilo a řekl jsem, že rád pojedu. V nároďáku máme dobrou partu a rád se vracím.

Jak hodnotíte jednotlivé duely?
K týmu jsem se připojil až na druhé utkání s Finskem, v tomto zápase jsem se cítil dobře a dokonce jsem se dostal dvakrát do brejku. Bohužel tam naší lajně ale nic nespadlo. Hrál jsem ve druhém útoku na levé straně na centru s Pavlíkem, což byla naše premiéra. A na pravém křídle s Lukášem Králem, s tím jsem odehrál v nároďáku po většinu celou sezónu a dobře o sobě víme. V mém druhém utkání se Slovenskem jsme nezačali dobře a soupeř nám dobře napadal rozehrávky. Celkově hrál od začátku důrazně. Ve druhé třetině jsem se dostal po pravé straně až před brankáře, bohužel jsem ale na něj nevyzrál a hned z protiútoku jsme dostali gól, což mě mrzelo. Zápas jsme ale otočili a nakonec v prodloužení i vyhráli. Do posledního duelu se Švédskem jsme do zápasu šli v pozměněných lajnách a myslím si, jak to říct, soupeř v prvních deseti minutách na co sáhl, to jim tam spadlo a my prohrávali 0:3. Pokračovali jsme v nastavené taktice a šli do každého střídání naplno, ale i přesto to nebylo ono. Až v posledních patnácti minutách poslední třetiny jsme se konečně dostali do hry, jakou jsme chtěli hrát a i já se dostal dvakrát do šance dva na jednoho. Poprvé jsem to vzal na sebe a trefil gólmanovi konec hokejky a u druhé šance jsem brankáře položil a backhandem jsem přestřelil bránu. Takže vyložených šancí jsem měl za tři zápasy asi pět, nic jsem nedal, byla to škoda.

Šancí měl celý tým celkově spoustu, to asi rozhodlo, že?
Koncovka jednoznačně rozhodla. V zápasech, které jsem odehrál, tak pokaždé některá z lajn si vytvořila šance včetně naší, ale první góly dával soupeř a my vždy dotahovali. Připomíná mi to utkání v play off letos s dorostem proti Slavii, Boleslavi a Třinci, kdy jsme ve většině duelů dotahovali a otáčeli zápasy. A to stálo ohromně sil a nakonec ty nám ve finále došly. Možná nám chybělo se v útočném pásmu častěji dostávat do souvislého tlaku a ten využít ke skórování. Neměli jsme ani moc dorážek, od gólmanů to bohužel moc neodskakovalo. Nemyslím, že by soupeř měl lepší či vyloženější šance, ale prostě jim to tam spadlo. Nepomohli jsme si ani přesilovkami, možná snad jednou či dvěma. Na druhou stranu na tomto turnaji bylo hodně kluků poprvé a lajny si nestihly sednout. Jak tomu bylo na předešlých turnajích.

Jaké to bylo pro vás osobně hrát za národní mužstvo doma?
Hrál jsem poprvé před domácím publikem. Bylo to pro všechny super, mohla přijet celá má rodina včetně přítelkyně, fandit nám a být u toho s námi.

Jak hodnotíte letošní sezónu?
Většinu sezóny, včetně přípravy, jsem strávil v juniorce. Na začátku ročníku se juniorce moc nedařilo a ani já jsem se nemohl dostat do herní pohody, hrál jsem s různými spoluhráči. Začínal jsem na centru, ale postupně mě trenér stavěl na levé křídlo, kde jsem odehrál většinu ročníku. Vše si sedlo až po novém roce. Juniorka začala vyhrávat zápasy a posouvat v tabulce směrem k play off, což se i povedlo. Osobně jsem se začal cítit dobře a s tím šla i má hra nahoru. Na konci základní části na play off jsem šel do své kategorie dorostu a s klukama jsme došli až do finále a skončili na druhém místě, takže sezónu hodnotím pozitivně.

Co vás nyní čeká?
Nyní po reprezentačním turnaji si tři dny odpočinu doma, poté se vracím do Plzně. Vrhnu se na školu, musím si doplnit učivo a dodělat několik testů. Také celkově zregenerovat. Za pár dní začne letní příprava, která bude do konce června. Do nadcházející sezóny potřebuji zesílit a vše tomu podřídím. Na přelomu července a srpna chci zabojovat o nominaci na domácí reprezentační turnaj Hlinka Gretzky Cup. Také se pokusím přiblížit a bojovat o šanci v A týmu Plzně.

Adame, děkujeme za rozhovor, ať se daří!

Fota: Karel Švec