Přeji si a chci, abychom to zvedli a dostali Plzeň tam, kam všichni chceme, říká Jakub Lev

Tipsport extraliga hlásí první reprezentační pauzu, indiáni jsou tak v plném tréninkovém nasazení. „Věřím, že nám poslední výhra pomůže se odrazit od dna a budeme již pouze stoupat dál,“ říká kapitán Škody Jakub Lev.

Kubo, ulevilo se po zápase s Libercem?
Ulevilo bych úplně neřekl, spíš je to takové dobré znamení, že během přestávky nejsme na posledním místě, trošku se na to kouká lépe. Samozřejmě my ale koukáme na všechny zápasy, které jsme odehráli. Hra již zase měla nějaké měřítko, parametry, nějaké body jsme sesbírali. Další měly přijít v duelech například s Mladou Boleslaví či Vítkovicemi - tam opět rozhodlo, co nás trápí - produktivita. Na tom nyní o pauze pracujeme úplně nejvíce a myslím si, že je dobré, že jsme se ode dna odlepili a můžeme stoupat dál.

Jsou tréninky alespoň trochu příjemnější?
Byl čas opět na velkou dřinu, něco potrénovat. Nyní se již vše směřuje k přípravě na nejbližší zápasy. Musíme ten mikrocyklus tří nejbližších utkání zvládnout, potom zase bude prostor něco víc potrénovat. Ale celkově se musíme soustředit na každý zápas a sesbírat do Vánoc co možná nejvíce bodů.

Když se ohlédnete za dosavadním průběhem soutěže, kde je podle vás zlomový bod, že se začalo tak nedařit?
Když to vezmu od začátku, tak příprava se nám povedla tak, jak já tady snad sám nepamatuju. Ale říkali jsme si, že je to stále jen příprava a liga je něco jiného. Bohužel soutěž se rozjela a my absolutně přestali dávat góly. Všechny nás to štve, trápí, snažíme se na tom pracovat, ale bohužel teď je to ve fázi, že zápasy nejsou hezké a víme o tom. Není to o hezkých kombinacích, ale o tom bojovat a urvat to na pár gólů. Tou prací to musíme zlomit, aby tam ty góly zase začaly padat a až pak se uvolní ruce a hlavy i bude to zase více koukatelnější a snazší.

Jak vše prožíváte vy osobně?
Samozřejmě mě to trápí. Ale bohužel se s tím nedá nic víc dělat, než makat, střílet, snažit se cpát do brány, aby se to nějak odrazilo nebo prostě jakkoliv padlo. Byl bych zlomenější, kdybych neměl ani šance. Každý zápas ale mám třeba dvě vyložené, takže to není úplně o špatné hře, jen o provedení, které teď ode mě je špatné. Každou sezónu jsem byl zvyklý na nějaký přísun gól z mé strany, tak věřím, že nyní po reprepauze se to odšpuntuje a zlomí se to a týmu budu pomáhat i góly. Já ale teď nemohu být zlomený - musím jít klukům příkladem. Teď to takto je, je to můj boj, avšak důležitější jsou nyní týmové body.

Užírají vás výsledky jako Plzeňáka víc?
Samozřejmě mě to štve, užírá, cítím víc závazek tady k městu. Je pravda, že i lidé mě občas na ulici zastaví a ptají se. Ale nemám problém se s kýmkoliv pobavit, nechci se za nic schovávat. Jsme rádi, že lidé chodí stále ve velkém počtu a chceme jim udělat radost. Samozřejmě si zaplatili lístky a permanentky, tak mají právo nadávat, zase ovšem když budeme hrát dobře, věřím, že nás ocení potleskem.

Bylo složité v této situaci převzít kapitánskou pásku?
Složité... Bylo to nějaké téma, trenér přišel za mnou i Honzou a já říkal na rovinu, že nejdřív to s Honzou potřebuji probrat. Známe se opravdu hodně dlouho, ještě před titulem, takže to je deset, patnáct let. Potřeboval jsem znát jeho názor a kdyby tam byl náznak čehokoliv negativního, tak já bych to nevzal. Byl jsem ve stejné pozici v jiném týmu a tam to tomu hráči vadilo a já rozhodně nechtěl, aby to bylo na úkor, že se rozhádáme nebo by to narušilo naše přátelství. Honza říkal, že to chce zkusit, aby se to trošku uvolnilo. Tím, že jsem z Plzně, tak já bych to pak asi nikdy neodmítl, protože mi tady na tom záleží a chci, abychom to zvedli a dostali Plzeň tam, kam všichni chceme a kam by měla patřit.

Co všechno už se v kabině zkusilo?
Střídá se to. Když se nedaří, tak se většinou řve, když se hodně nedaří, začne se trošku hladit. I na nějaké týmové večeři jsme si řekli své. Je ale potřeba hledat konstruktivní řešení a ne jen nějak řvát na někoho. Tady je třicet dospělých chlapů a není na ně potřeba řvát jako na pětileté dítě. Může to fungovat, nemusí, spíše je potřeba najít u každého správný přístup.

Jak moc strašily ty největší porážky?
Já se na to sám koukal v klidu, rozebíral si, proč tomu tak bylo a tam se prostě nesešlo nic. V útoku nám to nelepilo, k tomu se přidaly dvě, tři chyby v obraně... Bohužel to tak je, horší by ale bylo prohrát třeba osm zápasů o gól a vždy, aby soupeř rozhodl v závěru, to by nás ubíjelo ještě víc. Takhle nás to sice štve, avšak nejde se na to stále koukat, musíme jít dál. Můžeme si ovšem ukázat chyby a poučit se z nich.

Hned po pauze začínáte na Kladně...
Všichni asi víme, čím výsledková krize začala, tak všichni máme v hlavách, jak je to důležitý zápas. Pojedeme tam vyhrát za tři body, víme, o kolik jsou před námi a jak je důležité, aby nám neutekli více.

Bude to navíc retrozápas, jak vzpomínáte na klubové legendy té doby?
Stačí se pouze tady podívat po hale a dýchne to na vás. Tím, že jsem Plzeňák, tu historii klubu znám. Je super takto zavzpomínat na legendy, díky kterým se nastavil trend, že v Plzni ten hokej je.

Kubo, děkujeme za rozhovor, ať se i nadále daří!