V Plzni se mi moc líbí, extraliga má velkou kvalitu, říká Igor Merezhko

Již dvaadvacet utkání odkroutil v plzeňském dresu bek Igor Merezhko, jenž na západ Čech přišel ze Slovenska před novou sezónu. V novém angažmá zatím zapsal gól a asistenci, více z beků mají pouze Petr Zámorský a Kristians Rubins.

Igore, jak zatím vnímáte nové angažmá v dresu Škody?
V Plzni se mi líbí, je to útulné město, proto si zde i užíváme s rodinou třeba časté procházky. Mám zde totiž i manželku s osmiměsíční dcerkou. Už jsme si i dozařídili byt, takže je vše super.

Jak zatím hodnotíte úroveň české extraligy?
Je to poměrně těžká soutěž. Zápasy jsou hodně fyzicky náročné, všechny týmy mají velice dobré obrany, takže to opravdu není nic snadného, protože ani nepadá moc gólů.

I vy sám jste byl asi zvyklý na vyšší počet bodů, že?
Není to pro mě zatím zrovna dobrá sezóna. Zatím je pro mě těžké dělat body, nepodařilo se mi ještě dostat k mé hře.

Jaká je po sérii výher v kabině nálada?
Samozřejmě, když vyhráváte, je vždycky všechno lepší. Více si užíváte zápasy, spolu s námi i více fanoušků, což je přesně to, co potřebujeme.

Prý jste i fotbalový fanoušek. Už jste byl na zápase Viktorie?
Ano, veliký. Vždycky jsem se díval, jen jsem ještě nestihl žádný tady v Čechách, protože miminko (úsměv). Ale moje dcera se jmenuje Viktoria (smích). Vím, že teď Plzeň bude hrát s Kyjevem a Manchesterem, ale budu ty duely spíše sledovat informativně, než přímo.

Máte svůj oblíbený tým?
Ano, United v anglické lize, Real Madrid ve Španělku, pochopitelně hodně sleduji Ligu mistrů. Sledoval jsem i ukrajinské týmy a soutěž, ale poté, co začala válka, je to pro náš sport hrozně těžké.

Budete tedy fandit Kyjevu?
Asi tak nějak normálně, ale můj táta jim fandil extrémně. Když byl mladý, tým se dokázal měřit s velkokluby tehdejší doby v evropských pohárech.

A co váš rodný Charkov?
I tam byl poměrně silný tým, fandíval jsem, ale bohužel v roce 2014 zanikl. Nyní ale pouze s těžkým srdcem sleduji zprávy z té oblasti. Například nedávno tam opět dopadlo deset, patnáct bomb, tak jsem hned psal rodičům, protože tam stále žijí. Moje sestra se již odstěhovala do bezpečnější oblasti, ale rodiče ne, tak jim často píšu, jestli jsou v pořádku.

Máte přátele na frontě?
Ne přímo na frontě, ale spoustu známých pomáhá v armádě, jak to jen jde. I můj táta je kousek od linie a vypomáhá.

Dokážete si představit návrat do Charkova, až vše skončí?
Určitě, samozřejmě. Je to můj domov, stále tam mám spoustu svých věcí. Moje paní tam vlastně ani nikdy nebyla, takže bych ji tam chtěl vzít a vše ukázat. Bylo to krásné velké město, věřím, že jednou tam zase budu žít. Nebyl jsem tam tři roky, neviděl jsem svou rodinu, můj táta nikdy neviděl mou holčičku. Proto stále věřím, že se domů vrátím a opět všechny potkám.

Igore, děkujeme za rozhovor, ať se i nadále daří!