Rozhovor Tulačka

Neuvěřitelný zážitek, praví po zisku bronzu z MS juniorů Vojtěch Tulačka

Česká hokejová reprezentace do dvaceti let před pár dny vybojovala v kanadské Ottawě bronzové medaile, byl u toho i trojlístek indiánů. Obránce Adam Jiříček, kustod Petr Šulan a videorozhodčí Vojtěch Tulačka. A právě s posledním jmenovaným vám přinášíme rozhovor. Víte v čem všem spočívá jeho práce?

Vojto, prozraďte, jak vypadá zápasový den videotrenéra na mistrovství světa?
Během dne, kdy se hraje utkání, tak já vlastně všechnu práci již mám hotovou. Jen musím správně odprezentovat porady, které jsme předtím měli. Většinou vždy ráno jedeme na rozbruslení, tam já zas takovou práci nemám, po něm máme na hotelu poradu, o které následuje oběd, polední klid a nějaké volno. Před odjezdem na zápas máme poradu ohledně přesilových her. Během zápasu jsem napojený na signál z kamery, při každé přestávce během třetin musím trenérům předat výstup, co se na ledě odehrálo, vyzdvihnout to nejdůležitější, co nám šlo nebo zdali soupeř hraje tak, jak jsme se na něho připravovali. Po utkání pokračuje práce v tom, že mou prací je rozebrat odehraný zápas, vše trenérům shrnout, aby nemuseli koukat na celé utkání. Vše vyberu do cca dvaceti klipů. Na nich ukážu, kde bychom se měli zlepšit bo co nám naopak šlo. Plus pokud se další den hraje znovu, tak musím i zpracovat duel soupeře, který ten den hrál také. Poté můžu jít spát (úsměv).

Jaký je rozdíl v práci v klubu a při takovém turnaji, kdy se hraje obden či každý den?
Mně to přijde na hodně podobné bázi. Musím říct, že mám od trenéra jak v klubu, tak v reprezentaci volnost, že mě nechají zhodnotit ten daný zápas, vytvořit nějaký výstup se kterým se posléze pracuje. Možná největší rozdíl je v tom, že na reprezentačním srazu nevíme do poslední chvíle, než se dohraje skupina, na koho půjdeme v další fázi turnaje. Tudíž ten večer musím zpracovat materiál soupeře, se kterým budeme hrát následující dny.

Jak spolupracujete s trenérským štábem na střídačce?
Jsme společně na hotelu, tam se bavíme během celého dne, jak co naplánovat, kdy jaký udělat meeting, co do něho dát a přímo během zápasu jsme ve spojení vysílačkou. Snažím se dávat nějaké pokyny nebo spíše naše poznatky, co se děje v tom zápase. Je důležité dát nějakou zpětnou vazbu, co trenéři na střídačce nemusí během hry vidět.

V reprezentaci jste dva videotrenéři, na co zejména se zaměřujete?
Přesně tak, jsme dva. Mojí úlohou je zejména hra pět na pět, to je také rozdíl oproti klubový scéně, v Plzni jsem na to sám. V reprezentaci se tak mohou soustředit na určité věci, druhý kolega se stará o speciální týmy, co se týče přesilovek a oslabení.

Kolik času se obvykle zabere příprava videomateriálů pro trenéry a tým?
To se nedá takto najednou říci, protože z pozice videotrenéra si musíte připravovat materiály dopředu, takže při každé volné chvíli toho já využiji. Když bych to měl shrnout, tak to zabere přibližně pět až šest hodin za den, aby ten výstup byl pro hráče srozumitelný. Nesmí toho tam být také moc, je to taková nekonečná práce než se to upraví do finálního produktu.

Před rokem jste také byl s juniorskou reprezentací na mistrovství, rovněž jste získali bronz, byly ty turnaje nějak odlišné?
Přišlo mi to, že to bylo hodně podobné, možná letošní rok mírně jednodušší, protože jsem již věděl, do čeho jdu. Minulý rok jsem byl možná trošku více nervózní, přece jenom je to mistrovství světa. Pro mě je to neuvěřitelný zážitek, na který se mi podařilo dostat. Jiné to bylo pouze tím, že to bylo v Kanadě, takže více cestování, tím tedy trošku více náročnější, ale jinak samotná práce byla hodně podobná.

Mistrovství světa juniorů se hraje během vánočních svátků, jak jste oslavili Vánoce a příchod nového roku?
Na Vánoce jsme měli dopoledne, tak i odpoledne trénink, večer jsme měli společnou večeři. Na dvacítkách bývá zvykem, že po večeři je společný program, kluci si většinou udělají nějakou superstar. Všichni nováčci mají za úkol se naučit nějakou písničku a tu před porotou zazpívat, tak to následně zhodnotí, podobně jak tomu bývá v televizi. Dostaneme nějaké dárky, tím to končí a jdeme spát.

Jak jste oslavili bronzové medaile? Přece jenom, vy jste byli již po dvou dnech v plném nasazení zde v Plzni...
Ono to je hodně rychlé. Po samotném zápase to oslavíme v kabině, tam jsou ty pocity nejemotivnější. Kluci se poté oddělí, my s realizačním týmem zajdeme na večeři, dáme si dobré jídlo a pití a následně na hotelu ještě posedíme. Ve své podstatě to je vše, jelikož hned druhý den ráno pobalíme věci a letíme zpátky domů. Není úplně čas to nějak více oslavit.

Je něco, co byste nejvíce z turnaje vyzdvihl?

Musím říct, že hrát čtvrtfinále proti domácí Kanadě byl neuvěřitelný zážitek. Když se nám podařilo vstřelit ten rozhodující gól několik desítek vteřin před koncem, tak bylo neuvěřitelné, jak ta aréna ztichla. Měl jsem to celé jak na dlani.

Vojto, děkujeme za rozhovor.