Přestup do Plzně byl pro mě správný krok, říká nejlepší brankář DHL extraligy juniorů Adam Černý
Juniorský tým Plzně má za sebou smolnou sezónu, o pouhé dva body Škodě utekl postup do vyřazovacích bojů. Indiáni bojovali až do posledního kola, velkou zásluhu na tom měl i brankář Adam Černý, který byl dokonce nejlepší z celé extraligy. Procentuální úspěšnost vyšperkoval na téměř 94 procent, průměrně poté obdržel pouze 1.75 branek na zápas. Navíc maskovaný muž indiánů dokázal v základní části i skórovat střelou přes celé hřiště!
Adame, na začátek, jak se odehrál váš přesun ze Slezska na západ Čech?
V Třinci se mi sezona vůbec nepodařila, cítil jsem, že potřebuju víc zápasového vytížení, takže jsem ji dochytal v Havlíčkově Brodě. Po sezoně jsme s agentem řešili, co dál, a když přišla nabídka z Plzně, nebylo moc co řešit. Plzeň je v hokejovým prostředí velké jméno, má skvělý zázemí, ambice a chuť hrát nahoře. Od začátku jsem cítil, že je to pro mě správný krok.
Plzeňské juniorce se letošní rok ale dvakrát nedařilo. V základní části jste se dlouho pohybovali kolem osmého místa, nakonec přímý postup nevyšel. Jak byste zhodnotil první část sezóny?
Úvodní část sezóny byla hodně nahoru a dolů. Měli jsme zápasy, kdy jsme hráli dobře, ale pak přišly dlouhé chvíle, kdy jsme zbytečně ztráceli body. Byli jsme si vědomi toho, že máme na víc, ale bohužel se nám nedařilo to potvrdit pravidelně. I tak jsme ale věřili, že to zvládneme zvrátit a dostat se dál.
Bohužel to nevyšlo, v nadstavbě jste následně bojovali až do konce, postup do play-off nakonec utekl jen o malý kousek. Jak velké zklamání v kabině zavládlo zejména po porážce ve Zlíně?
Bylo to obrovské zklamání. Všichni jsme věděli, že na to máme a že to byl zápas, který jsme prostě museli zvládnout – jinak nás čeká baráž. V nadstavbě jsme se snažili zlomit nepovedenou sezónu, některé zápasy nám vyšly, ale nakonec to nestačilo. Prohra ve Zlíně a ztráta poslední šance na play-off opravdu hodně bolela. V kabině bylo ticho, nikdo nemusel nic říkat. Všem bylo jasné, že jsme si to prohráli sami a jako tým jsme zklamali.
Na co se nicméně bylo spolehnutí, to byly vaše výkony. Po základní části jste měl nejlepší čísla ze všech brankářů, procentuální úspěšnost jste vyšperkovat na téměř 94 procent a průměrně jste obdržel pouze 1.75 branek na zápas. Se svými výkony panuje po sezóně spokojenost?
S individuálními čísly jsem samozřejmě spokojený a mám z nich radost. Je to ale výsledek práce celého týmu – kluci mi v zápasech často pomohli, a já se snažil pomáhat jim, od toho v bráně jsem. Hokej je týmový sport a bez podpory spoluhráčů, trenérů i rodiny by to nešlo. Na druhou stranu – náš hlavní cíl byl postup do play-off, a ten jsme nesplnili. To je statistika, která mě mrzí nejvíc. Podepsali jsme se pod to jako tým, a z toho pohledu převažuje zklamání. Je to velká škoda a ostuda pro všechny, co jsme byli součástí.
Pojďme k pozitivním věcem, v základní části proti Mladé Boleslavi se vám povedlo dokonce vstřelit branku. Jaký to byl pocit?
Byl to neuvěřitelný pocit. Něco, co se ani slovy nedá popsat. V první chvíli jsem jen stál v šoku a sledoval puk, jak klouže do brány. Nemohl jsem uvěřit, že to tam opravdu padlo. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co se vlastně stalo, a popravdě jsem ani nevěděl, jak se mám radovat. Ten adrenalin byl tak obrovský, že jsem myslel, že to se mnou sekne.
Jak vlastně celá situace z vašeho pohledu vypadala?
Dostali jsme pět minut do konce utkání trest a vyhrávali jsme jen o jeden gól, takže jsem opravdu neměl v plánu střílet. Byl tam obrovský tlak od Mladé Boleslavi, ale podařilo se nám dostat puk do středního pásma. Když zakládali útok do našeho pásma, nepovedla se jim přihrávka a puk se klouzal až ke mně. V tu chvíli jsem absolutně nic nevnímal a snažil jsem se puk vyhodit co nejdál. To, že se trefím přímo do branky, jsem absolutně nečekal, a když se to stalo, byl to neskutečný pocit. Byla to naprostá náhoda! Puk se sice třepal, ale s obrovským štěstím se svezl po hokejce nádherně a přeletěl hráče, kteří byli dost blízko. Puk dopadl až v půlce hřiště a klouzal kousek vedle branky. Museli při mě stát všichni svatí, protože se na poslední chvíli postavil a dojel doprostřed branky. Zaplať pánbůh, že jsem to zkusil, a nakonec se to povedlo.
Co na váš gól říkalo okolí?
Spoluhráči mi hnedka v kabině gratulovali. Všichni byli nadšení a říkali, že by nikdy nevěřili, že bych dal gól, takže byli rádi, že se mi to povedlo. I na sociálních sítích mi začali psát kluci, kamarádi a známí, asi hodinu po zápase, když se to dostalo ven. A jak se to šířilo tak mi mobil cinkal až do druhého dne. Byl to pro mě příjemný pocit, že si toho někdo všiml. Ohlasy byly opravdu pozitivní a moc mě potěšily.
Na poslední kolo základní části jste se dostal i do nominace A-týmu, když jsi odjel jako dvojka do Olomouce. Velká zkušenost?
Obrovská. Měl jsem radost, že jsem dostal šanci být součástí áčka aspoň na jeden zápas. Pro mladého brankáře je to vždycky velká motivace vidět, jak to funguje mezi extraligovými hráči, jak se gólmani připravují na zápas, nasát tu atmosféru. V kabině byla skvělá parta, všechno proběhlo v pohodě. Byla to zkušenost, která mě motivuje pracovat dál a jednou třeba nastoupit i do zápasu.
Jaké budou vaše následující kroky, zůstáváte v Plzni?
Mám za sebou první sezónu v Plzni, za kterou jsem opravdu rád. Měli jsme dobrou partu, je tu skvělé zázemí a hlavně jsme cítil obrovskou důvěru trenérů, což pro mě bylo velké plus a pomohlo mi po psychické stránce. Nyní přecházím do seniorské kategorie, a i když zatím přesně nevím, kam moje další kroky povedou, nabídka z Plzně tu je a rád bych zůstal. Cítím se tady dobře. Pokud zůstanu, chci být připravený a předvést co nejlepší výkony. Udělám maximum pro to, abych si jednou mohl obléct plzeňský dres i v extralize.
Adame, děkujeme za rozhovor.
