Pocity jsou zatím skvělé! Na Plzeň mám navíc jen nejlepší vzpomínky, vzpomíná Ondřej Pšenička
Pět let zámořské zkušenosti, univerzitní titul a hokej v těle i hlavě. Útočník Ondřej Pšenička se ze zámořské NCAA přesouvá do extraligové Plzně. V otevřeném rozhovoru mluví o své cestě za snem o NHL, nelehkém období s kyčlemi i o tom, proč věří, že Plzeň je pro něj tou správnou volbou.
Ondřeji, po pěti letech v Americe jste zvolil návrat domů. Jak probíhal váš přesun do Plzně?
Sezóna v Americe mi skončila někdy v půlce dubna a hned jsme s agentem řešili, co dál. Zvažoval jsem, jestli zůstat v zámoří a třeba podepsat AHL kontrakt, nebo se vrátit do Evropy. Bylo to hodně stresující období, asi tři až čtyři týdny nejistoty. Nakonec jsme se rozhodli pro Plzeň a jsem hrozně rád, že ta šance přišla. Nemůžu se dočkat, až všechno začne.
Proč právě Plzeň?
Bylo tam víc faktorů. Pět let jsem nebyl v Česku, vyrůstal jsem tady a mám to tu rád. Ve vedení byl o mě zájem, vnímal jsem, že klub funguje na super úrovni. Navíc mám na Plzeň skvělé vzpomínky – naposledy, když jsem proti ní hrál, jsme ji vyřadili v semifinále juniorské kategorie. Pamatuju si, že se mi tady hrálo fakt dobře, doufám, že v tom budu pokračovat. To všechno hrálo roli v mém rozhodnutí.
Jaké bylo studium v Americe?
Životní zkušenost, jsem rád, že jsem si tím prošel. Mám bakalářský titul v oboru pracovní vztahy a ekonomie, k tomu ještě vedlejší specializaci na business a finance. Studium bylo na čtyři roky, věděl jsem, že po absolvování se chci následně věnovat hokeji. První dva roky nebyly vůbec jednoduché, ale pak už si člověk zvykne. Nejtěžší předměty jsou hned na začátku, pak už je to trochu volnější a dá se víc soustředit na hokej. Určitě z toho studia budu čerpat do konce života, jsem rád, že jsem to zvládl, hodně mě to posilnilo. Teď se můžu plně věnovat tomu, co mě nejvíc baví – hokeji.
Co byly hlavní důvody, proč jste se rozhodl ukončit zámořskou misi?
Cílem bylo podepsat NHL kontrakt a bojovat o místo – ať už nahoře, nebo na farmě. Ty nabídky z NHL ale nepřišly. V AHL nějaký zájem byl, ale nakonec jsem cítil, že z hlediska hokejového rozvoje je lepší vrátit se do Evropy. Věřím, že Plzeň byla nejlepší možnost. Zájem byl i ze Sparty, rozhodnutí ovšem trvalo dlouho, nakonec jsem se přiklonil k Plzni, kde jsem cítil největší důvěru.
Co od vás mohou plzeňští fanoušci očekávat, jakou hru vyznáváte?
Určitě mohu nabídnout hru v předbrankovém prostoru, sílovou hru u mantinelu v rozích, agresivitu při napadání. Myslím si, že jsem platný i při oslabení, to sem hrával hodně i v zámoří. Základ je i dobře pracovat do obrany.
Jaké jsou vaše první dojmy v Plzni?
Skvělé! Zázemí je výborné, parta je dobrá. Nemůžu říct nic špatného. Tým je mladší, mohl by stát hodně při sobě, na čemž bychom mohli stavět. Tréninky jsou náročné, nicméně pocity jsou skvělé, i s trenéry jsem již mluvil.
Jak probíhala prozatím vaše letní příprava?
Vlastně jsem ani neměl volno. Sezóna skončila a hned jsem se začal připravovat – stejně jako ostatní kluci, kteří čekali, kam půjdou hrát, což byly nějaké čtyři týdny. Když jsem se rozhodl pro Plzeň, pokračoval jsem v tréninku, jako by šlo o další offseason. Přiletěl jsem zpět asi dva a půl týdne před začátkem přípravy, pak jsem dostal týden volna, protože trenéři věděli, že jsem od konce sezony skoro neodpočíval. Užil jsem si menší dovolenou, teď už jsem zpátky a připravený makat.
Sen o NHL pořád zůstává?
Určitě, ten sen a cíl tam pořád je. Ale aktuálně mám v hlavě hlavně to, abych zapadl do týmu a pomohl Plzni k úspěchům. Co bude dál, se uvidí. Teď se soustředím na to, abych byl platným hráčem tady.
V minulosti vás trápily zdravotní problémy s kyčlemi. Je už všechno v pořádku?
Ano, vlastně mě to trápilo zhruba 5–6 let. Poslední dva roky před plánovanou operací to bylo hodně špatné, nemohl jsem se ani pořádně ohnout. Doktoři dlouho nevěděli, co mi je, nakonec zjistili, že mám výrůstky. Před minulou sezónou jsem šel na operaci obou kyčlí, měl jsem pak asi pět měsíců rekonvalescenci. Musím říct, že se cítím skvěle – jak na ledě, tak v běžném životě. Dokážu si třeba normálně zavázat tkaničky (smích), což dřív nešlo. Mobilita se mi zlepšila, bruslení je lepší, celkově se cítím silnější.
