Skvělá týmová práce, kluci padali po hlavě do střel, říká Jan Růžička

Po třech porážkách v řadě Škodovka opět okusila pocit vítězství, když před domácí kulisou bojovným výkonem porazila hvězdami nabité Pardubice. Lví podíl na výsledku 2:1 má gólman Jan Růžička, který lapil hned šestadvacet střel soupeře a zaznamenal první výhru v modrobílém dresu.

Honzo, lepší domácí premiéru si asi nešlo přát, viďte? Představil jste se zrovna proti nabitému Dynamu a dovedl tým ke třem bodům…
Týmově to vyšlo skvěle. Samozřejmě jsme věděli, jaký tým přijíždí, kvalita je na jejich straně obrovská. Jsme opravdu šťastní z toho, jak to dneska dopadlo, a že tři body zůstaly zaslouženě doma.

Kdy jste se dozvěděl o tom, že půjdete do brány a změnila se v něčem vaše příprava na zápas?
O tom, že budu dnes chytat, jsem se dozvěděl po dopoledním rozbruslení. Původně měl chytat Malda, ale necítil se dobře, a tak nemohl do zápasu zasáhnout. Velký problém to ale pro mě nebyl. Hlavu mám nastavenou v den zápasu úplně stejně, ať už chytám, nebo ne.

Kulisa v průběhu utkání gradovala. Jak jste si užil domácí publikum poprvé jako startující brankář?
Bylo to skvělé, atmosféra byla výborná, na ledě jsem se díky tomu cítil parádně. Do zápasu jsme vstoupili velmi dobře a tím i nastartovali lidi na tribunách, ti pak byli celý zápas slyšet a fandili nám. Proti takovému týmu to pak nesmírně pomůže.

Jediný gól do vaší sítě vstřelil Patrik Poulíček, čímž svůj tým trochu nastartoval. Jak jste celou situaci viděl, dalo se to chytat?
Ten puk mi trochu zaplaval. Je možné, že se to ještě otřelo o nějakou hokejku, ale nejsem si jist. Byl to jeden z těch jednodušších gólů, které by asi padnout neměly, Pardubicím to poté dalo trochu vítr do plachet. Jsem ale moc rád, že mi pak kluci pomohli a povzbudili mě. Ubránili jsme nebezpečné pardubické přesilovky a vrátili se zpět ke hře, kterou jsme drželi do tohoto gólu. Myslím si, že dnes to bylo zasloužené bojovné vítězství.

Pardubice do toho nejvíce šláply ve třetí třetině, kdy se snažily o vyrovnání. Jak moc náročné bylo zůstat nadále soustředěný a nepolevit?
Bylo to nesmírně náročné. Drželi jsme při sobě ale jako jeden tým a podřídili se sobě navzájem. Věděli jsme, že hlavní je v defenzivě nepolevit, a ne se nutně hnát za gólem. Kluci padali do střel po hlavě a hrozně moc jich zblokovali. To, že to od nás ve třetí třetině nebylo tolik aktivní směrem dopředu, jsme vybalancovali učesanou hrou směrem dozadu, což po nás přesně trenéři chtěli. Prostě skvělá týmová práce.

Kdy vám nejvíce zatrnulo? Byla to Sobotkova dorážka do prázdné brány?
Asi ano. S jeho střelou jsem nemohl nic dělat a jen bezmocně přihlížel, naštěstí jsme ale neinkasovali. Jsem strašně šťastný, že se to vydařilo po všech stránkách. Moje mamka měla dneska navíc šedesáté narozeniny, takže jsem jí nadělil nejlepší možný dárek.

V hledišti nechyběla vaše rodina...
Ano, s našima jsme byli domluveni, že přijedou, i kdybych nechytal. Vyšlo to navíc hezky, jelikož mamka dneska slavila šedesáté narozeniny. O to větší radost všichni máme.

Honzo, děkujeme za rozhovor.