Představení nových kustodů: Pavel Mastný a Alexandr Nedelchev

Vážení fanoušci plzeňského hokeje, před startem nové sezóny se neuskutečnily změny jen v hráčském kádru, ale i v tom realizačním. Již během minulé sezóny skončil kustod Petr Šulan, který odešel k reprezentaci. Před letošní sezónou se rozhodl opustit kabinu indiánů i Jakub Vais, jenž se vydal jinou cestou než tou hokejovou. Jejich místa zaujali Pavel Mastný a Alexandr Nedelchev, se kterými vám nyní nabízíme exkluzivní rozhovor.

Jak jste se dostali k práci kustoda?
Alexandr: Už jako malý kluk jsem hrával hokej, ale bohužel jsem musel náhle skončit. Po několika letech jsem narazil na inzerát, že táborský tým hledá nového kustoda. Neváhal jsem ani chvíli, protože hokej je moje vášeň i životní hobby.

Pavel: Já už jsem na zimáku od podzimu 2016, kdy jsem zde začal pracovat jako ledař, tak se tu nějak se všemi lidmi znám a jsem tu v podvědomí. Minulý rok za mnou po jednom zápase přišel Petr Šulan, že má pro mě nabídku, která se neodmítá. (smích) Vzal jsem si krátký čas na rozmyšlenou a i díky bývalému zaměstnavateli, který mi vyšel vstříc, jsem mohl 1.11. nastoupit. Pamatuji si, že ten den, kdy jsem nastoupil, jsme jeli na Spartu a získali jsme bod.

Co jste předtím dělali za práci?
Alexandr: Upřímně řečeno – nic jiného. V době, kdy jsem začínal, jsem byl ještě velmi mladý a zároveň student. Poprvé jsem nastoupil jako kustod v Táboře a po devíti letech jsem se přesunul na stejnou pozici do Plzně. Tady se těším, až nasbírám nové zkušenosti a posunu se zase o kus dál.

Pavel: Když jsem na zimním stadion po sedmi letech skončil jako ledař, tak jsem měl domluvený rozvoz tankového piva cisternou, avšak to mi nesedlo a po čtrnácti dnech jsem skončil. Bohužel jsem neměl plán B a tak po krátkém pobytu na ÚP jsem zkusil v jedné plzeňské firmě montáže dřevostaveb a posléze před prací kustoda jsem rok řídil kamion.

Jak vypadá váš běžný den?
Alexandr: Do kabiny dorazím kolem sedmé ráno, převléknu se do pracovního a začíná den. Nejčastěji začínám v brusírně, kde celé dopoledne brousím brusle. Samozřejmě se vždy najdou i další úkoly, když kluci potřebují něco opravit nebo rychle vyřešit. Po skončení práce se pak věnuji svému poslednímu ročníku bakalářského studia, takže mám program poměrně nabitý.

Pavel: Tak to záleží jestli to je pouze běžný tréninkový den nebo zápasový. V tom tréninkovém vše přichystáme na dopolední trénink a poté je potřeba klukům nabrousit brusle, vyprat prádlo, případně když někdo s něčím přijde, že potřebuje pomoc, tak pomůžeme. Následně už se chystáme a připravujeme věci na nejbližší zápas. V zápasový den mají kluci ráno snídani a poté bývá dopolední rozbruslení. Po něm připravujeme kabinu a věci na odpolední zápas. Když se hraje na venkovním hřišti, tak naložíme dodávku se všemi potřebnými věcmi a vyrážíme na cestu.

Co vás na práci kustoda nejvíce baví?
Alexandr: Protože už nemohu hrát hokej, beru tohle jako možnost, jak u něj zůstat alespoň v jiné roli. Baví mě atmosféra v týmu, možnost setkávat se s hráči z nejvyšší soutěže a hlavně vědomí, že i moje práce může přispět k úspěchu.

Pavel: Jelikož jsem Plzeňák a na tento krásný zimní stadion chodím odmala, tak ke klubu mám vybudovaný velký vztah. Tuhle práci dělám čistě z lásky, takže mě nejvíc baví to, že jsem dennodenně ve společnosti kluků a celého realizačního týmu. Chceme být se Škodovkou všichni co nejvíce úspěšní.

Jak máte rozdělenou práci se svým parťákem?
Alexandr: Já mám na starosti především brusle, opravy výstroje a servis. Co se týče objednávek nebo dalších povinností, to si dělíme s Pavlem podle domluvy.

Pavel: S kolegou jsme tu víceméně noví a jedeme společně první sezúnu, takže se vše učíme za pochodu a ladíme věci tak, aby kluci měli co nejlepší komfort a nemuseli moc nadávat. (smích) Tímto bych chtěl také hodně poděkovat Šulimu, který za námi na zimák jezdil a učil nás věci a předával zkušenosti. Se Sašou se nyní vždy dohodneme a práci si rozdělíme, aby to klapalo. On má třeba na starost brusírnu a já mezitím řeším pití, prádelnu, objednávky a aby vše bylo připravené na zápas, ať domácí či venkovní. Je toho hodně, ale musíme se vzájemně doplňovat. Každopádně laťka je nastavená vysoko.

Jak vnímáte kabinu a tým?
Alexandr: Velmi pozitivně. Je tu spousta kluků, kteří jsou věkově blízko mně, což mě příjemně překvapilo. Věřím, že společně dokážeme sezónu dotáhnout k úspěchu a potěšit fanoušky i celý klub.

Pavel: Tým vnímám dobře. Myslím, že tu máme dobrý mladý kluky a doplňují je starší ostřílení borci, kteří jim mohou v případě potřeby pomoci a poradit. A když potáhneme za jeden provaz, tak to vidím optimisticky.

Jak si zatím užíváte práci kustoda? A co trip do Itálie?
Alexandr: Je to práce, kterou musí člověk dělat srdcem a zodpovědně. Já se snažím vždy odvést stoprocentní výkon, a právě to mě baví. Trip do Itálie pro mě byl velká zkušenost a zároveň i trochu odpočinek, protože jsem tam byl vůbec poprvé.

Pavel: Je to časově hodně náročná práce, ale snažím si ji užívat, co to jde. Každý den je jiný. Například letní trip v Itálii byl fajn, příjemné zpestření léta. Jiní soupeři, zimáky a taky hezké počasí a krajina.

Máte nějaký rituál před zápasem?
Alexandr: Ano. Při začátku rozbruslení si vždy vyryju malý křížek do ledu u svých vrátek. Potom klukům připravím izolace, čistící sprej a pudr – vždy v tomto pořadí. A když jdou hráči na led, házím jim puky.

Pavel: Žádný rituál zatím nemám. V první řadě jsem spokojen, když je vše na zápas řádně nachystáno a na nic nezapomenu.

Už se stala nějaká vtipná historka v kabině?
Alexandr: Samozřejmě, těch je hodně. Ale ty si raději nechám pro sebe.

Pavel: Je toho hodně, sranda musí být, takže vtípky a hlášky z různých seriálů či filmů jsou na dennodenním pořádku. (smích)

Kdo je největší „pořádkový puntičkář“ a kdo naopak největší „bordelář“?
Alexandr: Zatím jsem si nikoho konkrétního nevšiml, ale určitě se takový v kabině najde.

Pavel: No, jak by řekla hokejová legenda Robin Guha - I doesn“t judge anyone.

Kluci, děkujeme za rozhovor...