Velký rozhovor s Martinem Strakou! Jak hodnotí skončenou sezónu?

Vážení příznivci plzeňského hokeje, i letos vám přinášíme zhodnocení sezóny Martinem Strakou. Škoda Plzeň po sedmi letech okusila čtvrtfinále play-off, kde ovšem nestačila na Spartu a celkově obsadila v letošním ročníku páté místo.

Martine, jak byste zhodnotil uplynulou sezónu? Základní část vám vyšla skvěle, skončili jste druzí.
Sezóna byla skvělá. Fanoušci začali chodit, bavilo je to, sponzoři byli spokojení. Konečně to mělo smysl pro obě strany. Avšak musíme ji rozdělit na dvě věci. První je základní část. Ta nám vyšla nad očekávání. Původně jsme se chtěli pohybovat někde mezi pátým až desátým místem, ale tým si sedl a prošli jsme ji skvěle, bez větších výkyvů. Pořád jsme bodovali a neměli žádné špatné období. Samozřejmě je to i díky gólmanovi. Měli jsme nejlepšího brankáře v lize, který týmu dodával klid. Hráči se pak uklidnili a vždycky si nějak pomohli. V závěru jsme bojovali o čtyřku, chtěli jsme tam, jsme rádi, že se nám to povedlo.

Pak ale přišlo play-off a čtvrtfinálová série se Spartou...
Situace se vyvinula tak, že jsme dostali Spartu. Ta bude vždycky favorit, ať skončí sedmá nebo pátá. Třinec, Pardubice a Sparta, tyhle týmy jsou prostě silné a favoriti. Je jen škoda, že jsme je měli na lopatě. Vedli jsme 3:1 na zápasy, ale sami víme, že ten poslední krok bývá nejtěžší. Trošku to hráčům vlezlo do hlavy a my už to nedokázali ukončit.

Co v té sérii nakonec rozhodlo?
Musím uznat jednu věc: hodně dlouho jsem neviděl, aby dva hráči takhle kontrolovali celou sérii, jako to předvedli Filip Chlapík a Jakub Krejčík. Dělali si tam, co chtěli. Speciálně v momentě, kdy jim teklo do bot a my měli mečboly, tak oni za to vzali ještě o level víc a vlastně to vyhráli sami. Ostatní hráči se k nim pak přidali tou bojovností, která jim do čtvrtého zápasu chyběla, do té doby byla Sparta celkem vláčná.

Vidíte tam nějaký konkrétní zlomový moment? Třeba pátý zápas doma?
V tom pátém zápase bylo důležité, že jsme dali gól na 1:0, což tě vždycky uklidní. Ale udělali jsme chybu a dostali blbý gól před koncem první třetiny. Kdybychom to udrželi do kabiny, dopadlo by to možná jinak. Pak přišlo nějaké vyloučení, následně jsme udělali chybu a už jsme to nezvládli. Tam se to lámalo, tam jsme je měli na lopatě.

Mohla v tom hrát roli i nezkušenost? Přece jen kádr Plzně je mladý bez větších zkušeností z play-off oproti Spartě?
Tím to nebylo. Prostě ti dva (Chlapík a Krejčík) to měli pod kontrolou. Chlapík dělal úplně všechno – dohrával souboje, nahrával, dával góly, provokoval hráče. My jsme je nedokázali zastavit. Rozhodovaly samozřejmě i přesilovky. A pokračují v tom i nadále. Ono to bylo blízko, ale poslední krok je v hlavě hrozně daleko, začne to člověka svazovat. My jsme ve čtvrtfinále byli po dlouhé době, měli jsme mladší hráče. Paradoxně ti hráli nejlíp, ale ti zkušení kluci, co to měli rozhodnout, nám v tu chvíli úplně nenaskočili.

Sedmý zápas rozhodl gól v přesilovce 5 na 3. To zamrzí, že?
Sešlo se to tak, ale pořád jsme měli dost času s tím něco udělat. Jenže v té druhé půlce zápasu už jsme si nevypracovali žádnou vyloženou šanci. Chtěli jsme, ale chyběl tam klid, už jsme to tlačili před sebou do kopce a oni si to pohlídali.

Jak jste se cítil bezprostředně po konci? Byl jste naštvaný?
Pochopitelně, když máš tři mečboly, doufáš, že to dotáhneš. Byl jsem naštvaný i smutný, protože jsme po dlouhé době mohli být v semifinále a zasloužili bychom si to. Bohužel. Vzpomínám si, že se mě lidi ptali, co s tím udělám po tom pátém a šestém zápase. Ale já s tím z hlediště neudělám nic, jsem již pouze divák na tribuně. To musí ti hráči v kabině.

Nepřemýšlel jste o nějakém motivačním projevu?
To je práce pro trenéry. Já vždycky říkám, že tituly vyhrávají hráči v kabině. Oni sami si to musí vyříkat. Sám si vzpomínám, že když my jsme dřív něco vyhráli, tak kouč byl v podstatě jen komparz. Sami hráči si musí o pauze vzít slovo a říct: „Hele, teď je budeme všichni dohrávat, a kdo ne, tak tady nemá co dělat.“ Samozřejmě řečeno s mírnou nadsázkou. Lídr to musí obsáhnout, kouč může něco namalovat na tabuli, ale hráči to musí na ledě udělat. My jsme věděli, že musíme Chlapíka eliminovat, mlátit ho, vyprovokovat, ale to může trenér říkat desetkrát, nakonec to musí provést samotní hráči.

Co jste řekl týmu po sezóně v kabině?
Víceméně jsem jim jen poděkoval, a aby se dobře připravili na další sezónu. Když se vypadne, tak se může povídat, co člověk chce, ale stejně jsou všichni tak zklamaní, že nemá cenu vykládat nic velkého. Každý věděl, že jsme byli blízko. Poděkovali jsme a začali se chystat na tu následující.

Tým udělal obrovský progres, jak vidíte perspektivu týmu nadále?
Musíme na to navázat. Základem byl herní systém, celý realizační tým dodával hráčům potřebný klid, hráči věděli, co se po nich chtělo, ale sedmdesát procent našeho úspěchu stál na gólmanovi Malíkovi. Ta jistota, že za sebou máš někoho, kdo většinu pochytá, když se udělá nějaká chyba, dává týmu obrovský klid. Věděli jsme, že když se nám v zápase povede dát dvě branky, tak máme šanci bodovat, protože Nick dostane jeden, dva góly, někdy žádný. Daleko horší by bylo, kdyby dostával čtyři góly a my jich následně pět šest museli dát.

Když už jsme u brankáře Nicka Malíka. Má v Plzni platnou smlouvu, ale mluví se o zájmu ze zámoří...
Zjišťujeme to skrz agenty. Skauti se jezdili na něho dívat, ale člověk nikdy neví, jen se čeká, co se stane. Má sice smlouvu, ale když přijde nabídka ze zámoří, je to na něm, zdali ji přijme a odejde. Byla by to pro nás velká komplikace, ale zatím nemám náznaky, že by měl někde podepsat.

A co zbytek kádru? Můžete odhalit, kdo v Plzni pokračovat nebude?
Většinu hráčů jsme udrželi. Odchází Petr Zámorský, tam jsme se nedohodli na délce smlouvy, o penězích to ani nebylo. David Kvasnička si bude hledat angažmá, je mi ho líto, je to náš odchovanec, ale lepí se na něj smůla, pořád má špatná zranění. Prospělo by mu, aby odehrál dvě sezóny v kuse, aby se do toho dostal, herní vytíženost mu chybí, šanci na ní u nás teď nevidím. Odchází i Radim Šalda. U Adama Kubíka jsme dopředu věděli, že tu bude pouze do konce sezóny. O Ville Lajunena jsme měli zájem, ale chtěl se vrátit domů do Finska. Chtěl bych mu i poděkovat, původně tu neměl být, po zranění Rubinse nám ale hodně pomohl. Měli jsme na něho štěstí. Nebude tu pokračovat ani Adrián Holešinský, který tu má sice smlouvu, avšak bude se to řešit.

Jaká je situace okolo Jakuba Lva?
Jednání probíhají. Všichni jsme byli po sezóně hrozně unavení a nemocní, já byl pět dní zcela nepoužitelný, nejspíš z toho stresu. Neměli jsme ani pořádně čas se potkat. I Pepa Jandač byl nemocný, nechtěli jsme nic podnikat, dokud jsme neměli jistotu, že bude u týmu pokračovat.

Jak velkou radost máte, že realizační tým v čele s Josefem Jandačem nadále zůstává?
Velkou, domluvili jsme se, čekalo se jen na Pepu. Má vizi a kluci v realizačním týmu si celkově sedli, není to pouze o něm. Hráči ho poslouchají. Ví, kdy jim má dát volno a kdy pro změnu přitlačit. Funguje to. Teď se sejdeme a budeme ještě řešit doplnění kádru. Postoupili jsme do Ligy mistrů, tak to chce mít Pepa trošku širší. Stále nám chybí ti typičtí „zabijáci“ do útoku, kteří to vezmou v rozhodující chvíli na sebe.

Máte představu o doplnění kádru? Pořád máte v kádru i zkušené hráče, například Kuba Jeřábek...
To máte pravdu, ale Keba zápas nerozhodne, my potřebujeme rozdílové hráče do útoku. V Česku už skoro nic není. Jsou tady sice kluci, o které bychom zájem měli, jenže když pak slyšíte o jejich cenovkách, tak si řeknete, že do toho se ani pouštět nebudete. Kdyby to byly částky za rok, jenže ono je to měsíčně. (smích) Za poslední roky jsme měnili osm až devět lidí za sezónu a to už nechceme. Ne každému to sedne – herní styl, město, spoluhráči. Letos to konečně fungovalo, tak jsme si řekli, že podepíšeme většinu stávajících hráčů. Víme, co od nich čekat, nikdo víceméně nezklamal. Teď hledáme jen někoho, kdo nás posune ještě dál.

Mezi fanoušky rezonují návraty odchovanců? Sní o Kovářovi nebo Kubalíkovi.
Honza Kovář má podepsáno v zahraničí. Kubalda je rovněž pod smlouvou, ale mluvil jsem s jeho agentem. Ta možnost tady nějaká je, i když má ještě smlouvu ve Švýcarsku. Zjišťoval jsem si finanční rámec, abychom věděli, jestli na to vůbec dosáhneme a je jedno, zdali by to bylo teď nebo za rok. O návraty kluků, co jsou venku, máme velký zájem. Můžu prozradit, že jsme usilovali i o Petra Kodýtka, jeho cíl bylo ovšem nadále zahraničí. Seděl jsem u jednoho stolu i s Matyášem Kantnerem, tomu končí smlouva příští rok a chtěl by se následně vrátit domů. Budeme o něho mít zájem.

Jak je na tom klub ekonomicky?
Zlepšuje se to, ale musíme se neustále posouvat. Dneska do hokeje tečou velké peníze, Kladno, Kometa, Olomouc se zvedají, takže s tou dobou musíš jít. Musíme si vyhodnotit, co si můžeme dovolit, ale za poslední tři roky je tam vidět jasný posun nahoru. Uvidíme, kde se to zastaví. Trenér Jandač nás do toho pochopitelně pořád tlačí. (smích)

Liga mistrů se v příští sezóně nebude hrát ve Štruncových sadech, nýbrž v LOGSPEED CZ Aréně. Jak se na to těšíte?
Chtěl jsem se tam dostat, už jsme to v minulosti zažili a bylo to fajn. Finančně se to prý trošku zlepšilo, ale hlavní je přidaná hodnota. Odehrajeme kvalitní zápasy ještě před začátkem extraligy, nemusíme jezdit po turnajích. Pro partnery je to taky atraktivní. Jen se modlím, abychom nemuseli moc lítat (Finsko, Švédsko, Velká Británie), protože to leze do peněz. Doufám v dobrý los, abychom mohli jet třeba autobusem. (smích) Nicméně před lety jsme si to užili, bylo to skvělé, nyní na to chceme navázat.

Otázka na závěr, jak to vypadá s mládeží? Jsou tam noví talenti?
Konečně tam máme dva hráče – Matějě Tománka a Jana Fodora. Oba mají velkou šanci se dostat na mistrovství světa osmnáctiletých. Začnou s námi letní přípravu, v létě půjdou i na led a pak je to na nich. Chceme dávat šanci mladým, ale teď nám někteří odešli do zámoří, ať to byl Adam Jiříček, Adam Benák, Max Pšenička či Jiří Kamas.