Jaroslav Hobl mohl být jako Růžička, místo toho přihrával

P l z e ň - Už pětkrát dostal šanci v sestavě plzeňského áčka devatenáctiletý junior Jaroslav Hobl. Jeden z fyzicky nejzdatnějších útočníků mezi juniory si extraligovou premiéru odbyl 11. prosince proti Vsetínu v zápase, který Lasselsberger vyhrál 6:1. Byl to pro něj velký zážitek a mohl být ještě větší, kdyby při svém prvním střídání vstřelil branku.

V první třetině však čekal na svou premiéru marně. "Hrály se samé přesilovky a oslabení. Byl jsem pořád nervóznější, jak se to protahovalo, až pak ve 4. minutě druhé třetiny jsem se tam dostal. Hned jsme jeli dva na jednoho s Jardou Kracíkem a on mi to přihrál. Já čekal, že vystřelí, ale místo toho přišla přihrávka. Měl jsem asi polovinu branky prázdnou, ale byl jsem z toho tak vykulený, že jsem mu to vrátil zpátky. Docela jsem se styděl. Byl by to super, kdybych dal gól hned první střídání. To dal akorát Růžička," zasměje se nad promarněnou šancí.

Startem mezi muži si splnil velký sen. "Pocit je to dobrý. Vždycky jsem si přál nastoupit za áčko. Na druhou stranu je to obrovská zodpovědnost tady hrát před těmi lidmi," říká Hobl, jehož otec vlastní permanentku a na hokej v Plzni už chodí podle synových slov nejméně deset let.

Jaroslav Hobl je na rozdíl od dalšího juniora, který dostává šanci v áčku, Richarda Kepla, fyzicky zdatnější. Je to technický hráč, který dobře vede puk. Kepl sice nemá takovou stabilitu na bruslích, ale je zase o něco dravější a agresivnější. "Myslím si, že jsem byl spíše technický typ. V bruslení jsem se hodně zlepšil po přechodu z žáků do dorostu, hodně jsem se na to zaměřil v přípravě. Hraje se mi dobře s hráči, kteří bojují a rychle to dávají od hokejky, protože se snažím s pukem něco vytvořit. Zlepšit bych potřeboval asi všechno - třeba start za pukem a střelu," konstatuje.

V áčku už si zahrál pět utkání, ovšem jeho hlavním posláním je letos svými výkony pomoci juniorce do play-off. V poslední době podávají plzeňské naděje výborné výkony a podobně jako dorost se asi do vyřazovacích bojů protlačí. "Všichni starší hráči chceme po těch letech, kdy jsme bojovali převážně o sestup, dokázat, že něco umíme," říká Hobl.

Hokej hraje od osmi let, přivedl ho k němu otec. "Hokej se mi líbí sám o sobě, je to asi můj jediný koníček. Možná je to i chyba," přemýšlí. Největší krize prožíval vždycky ve chvílích, kdy si zlomil klíční kost. "Ani loni to nebylo moc dobré, protože jsme měli dobrý tým, ale nehráli jsme tam, kde jsme měli."

Na druhém stupni základní školy nastupoval v útoku s Pavlem Suchým a Tomášem Hofrajtrem. V 7. třídě vybojoval jeho ročník pro Plzeň druhé místo na mistrovství republiky. Do dorostu se dostal bez problémů, hned na začátku se udržel v týmu. "Bohužel jsem pak dva měsíce pro zranění nehrál a po návratu jsem nastupoval až ve třetí pětce," vzpomíná. Po své druhé sezóně v plzeňském dorostu odešel do pražské Sparty.

"Vycítil jsem, že v Plzni bych si asi mnoho nezahrál. Naopak na Spartě tehdy odešla z juniorky celá řada starších hráčů a cítil jsem, že tam dostanu více prostoru," popsiuje Hobl, který do Prahy přestoupil i na gymnázium. Zatímco plzeňská juniorka bojovala s Ústím do posledních kol o záchranu v soutěži, Spartě se vedlo lépe. "Původně jsem tam odešel na týdenní zkoušku a nakonec jsem tam zůstal. Postupně jsem se ze třetí až čtvrté pětky dostal až do prvního útoku. Dařilo se mi a tenhle rok považuju za jednu z nejúspěšnějších sezón. Měl jsem i důvěru trenéra Najmana," hodnotí své pražské působení.

Od Vánoc byl Hobl domluvený s trenérem Najmanem, že v klubu zůstane na přestup z Plzně. Nakonec se tak ovšem nestalo. "Sparťanská juniorka skončila sedmá a celé vedení mládeže se změnilo," popisuje okolnosti svého návratu do Plzně. "Trochu návrat ovlivnilo i mé studium. V Praze jsem studoval normální gymnázium. Do čtvrťáku jsem sice prošel, ale bylo to složité. Moc na mě nebrali ohled, v Plzni na sportovním gymnáziu to přece jen bylo jiné," vysvětluje.

V loňské sezóně plzeňská juniorka opět spíše bojovala o záchranu v soutěži. Na boj o play-off se dívala z dálky. "Měli jsme ale určitě výborný tým, který na postup do play-off měl. Vždyť tu byli Polák, Heřman, Pulpán, Vondráček nebo Bílek. Hrál tu jeden z nejlepších týmů, jaký zde kdy byl."

Na otázku, proč se týmu příliš nedařilo, jen pokrčí rameny. "Nevím. Kdybych to věděl, tak bych to zkusil změnit. Neměl jsem takovou formu, jakou jsem si představoval. Po dobré sezóně na Spartě jsem si dával vysoké cíle, ale nebylo to ono. Ze začátku jsme sehráli pár špatných zápasů a pak se to s námi táhlo celý rok. Spíš to bylo o psychice," soudí Hobl. "Osobně jsem měl prostoru na ledě dost. Sehrál jsem pár dobrých zápasů, ale jinak jsem podával spíš nevyrovnané výkony."

Před letošní sezónou hodně makal během letní přípravy a věřil, že letošní ročník bude lepší. "Trénoval jsem hodně s Kubou Koreisem a Romanem Bílkem. V posledním přípravném zápase jsem si však při posledním střídání natrhl vazy v koleně a přes měsíc jsem nehrál. Pak jsem začal bruslit na ledě a hned po dvou dnech jsem hrál velmi důležitý zápas s Hradcem," vzpomíná.

Hradec Králové byl považován za největšího kandidáta sestupu a v době utkání ještě nebylo jasné, v jakých patrech tabulky se junioři letos budou pohybovat. "Trvalo mi trochu déle, než jsem se do toho dostal, ale na přelomu listopadu a prosince se to zlepšilo. Hodně jsem trénoval a snažím se tomu dávat více než ostatní. Hodně chodím například do posilovny."

Hobl věří, že si zahraje své první play-off v životě. Dál do budoucnosti však nevidí. "Vůbec nevím, co bude příští rok, protože mi končí smlouva. Rád bych tu zůstal," přeje si hráč, který se v Plzni chystá podruhé zkusit studium na vysoké škole. "Už jsem studoval humanistiku, ale vůbec mě to nebavilo. Nebylo to takové, jak jsem čekal. Místo historie jsme měli filosofii, estetiku a antropologii. Samé nudné předměty, nic zajímavého," říká na závěr útočník Jaroslav Hobl.