Věčný cestovatel se těší na diváky

P l z e ň - Obránce Jiří Dobrovolný se stal věčným cestovatelem mezi extraligovou Plzní a prvoligovou Jihlavou. Ze svojí pověsti si však hlavu neláme. „Každý má nějakou a já mám tuhle, s tím se asi nedá nic dělat,“ říká a dodává, že v nejbližších dnech se chce stoprocentně soustředit na své výkony a cíl má jasný – co nejdéle se udržet „nahoře“ v extralize.

Při pohledu na Dobrovolného statistiky zjistíte, že odehrál v dresu Lasselsbergeru a dříve Keramiky celkem pět sezón v nejvyšší soutěži, při sčítání jednotlivých zápasů je ale statistika o hodně chudší. „Jednou jsem v Plzni odehrál asi čtyřicet dva utkání, ale loni třeba tři,“ vzpomíná šestadvacetiletý bek na dva extrémy. Před 22. kolem ročníku 2006/07 je zpět na západě Čech, další šance přišla jako rána z čistého nebe. „Přišlo to najednou. Po zápase v Havířově za mnou přišel manažer pan Padělek a říkal, že mám ráno jet do Plzně,“ popisuje rychlost jednání a již se smíchem dodává další kuriozitu: „Samozřejmě jsem byl překvapený. Navíc jsem v jednu v noci přijel z Havířova a v pět ráno jsem zase vstával.“

Ač útočně laděný zadák hrál stabilně za Duklu, byl stále kmenovým hráčem Lasselsbergeru. „Už od devatenácti let jsem hráčem Plzně, v Jihlavě jsem byl jenom na hostování,“ potvrzuje tato slova a přes jistotu smlouvy vykresluje tvrdou realitu: „Můžu tu odehrát jeden zápas a půjdu zpět.“ O motivaci tak nemá nouzi, naopak právě teď chce dokázat, že hokejově vyzrál a svými kvalitami na extraligu má. „Vždycky, když jsem za Plzeň hrál, byl jsem šťastný. Učil jsem se tu hrát a teď bych to chtěl klubu vrátit, snad se mi to podaří,“ doufá Dobrovolný.

Ani Jihlavě se v úvodu sezóny vůbec nedařilo, navíc host z Plzně do řady utkání nemohl zasáhnout. „V prvním zápase jsem utrpěl otřes mozku, takže jsem pak byl v nemocnici a nehrál jsem,“ líčí Dobrovolný důvod své absence. „Ani na zápasy jsem nechodil, protože doktor řekl, abych byl doma, a já jsem nechtěl riskovat. Takže jsem nic nedělal, což mne hrozně nudilo,“ říká o průběhu rekonvalescence. Po návratu do sestavy se i mužstvu začalo dařit, a tak je rád, že po třinácti odehraných utkáních může říct: „Když jsem se uzdravil, přišli dva noví hráči, trenér, mužstvo dostalo impuls a šli jsme výsledkově i herně nahoru.“

Ač odehrál jen čtvrtinu soutěže, má na svém kontě osm kanadských bodů. Dobrovolný však tuto statistiku nepřeceňuje: „To je všechno o štěstí, můžete dát nahrávku, třikrát jede někdo na bránu a gól nedá, pak vystřelíte a puk je v bráně.“ Svůj odpor k sledování statistik ještě dokládá slovy: „Na kanadské body moc nedám, důležité je mít ze hry dobrý pocit.“ Přesto čtyři kladné body v tabulce plusů a minusů jej potěšily. „Loni jsem měl plus dvanáct, kdyby to tak bylo letos v Plzni, byl bych spokojený,“ dává si hráč známý svými útočnými výpady předsevzetí. „Do mladšího dorostu jsem hrál útočníka, pak jsem se učil obránce, nevím, jestli to ve mně zůstalo,“ říká právě na adresu své pověsti často riskujícího beka.

Jediným úkolem Dobrovolného mise je získat pevné místo v plzeňském kádru. „Může to být poslední šance, třeba už další nedostanu, takže ji musím využít,“ uvědomuje si a nadšeně popisuje novinky, na které si na západě Čech rád zvykne: „Hlavně se těším na diváky, na nás v Jihlavě chodilo osm set lidí, každý na nás řval, i když se třeba dařilo, tady byli diváci vždycky dobří.“