Už to nemůže být náhoda, smutnil Šindel

Plzeň - Ani Oceláři Třinec nedobyli ČEZ Arénu úplně! Domácí dokázali z televizní předehrávky vydolovat alespoň bodík za prohru v samostatných nájezdech. Mohlo být ale ještě veseleji, vždyť na konci třetí třetiny vedli o dvě branky, když se do střelecké listiny zapsal Jakub Šindel, a domácí pak měli otěže zápasu pevně ve svých rukou. Ale znovu to na plný bodový zisk nestačilo. „V určitých situacích není potřeba jít dopředu, ale my jdeme. Všechny hráče pak chyby mrzí, dřeme šedesát minut, a pak přijde taková lajdáckost. Je to ale už od začátku sezóny, takže se nejedná jen o náhodu,“ významně podotknul mladý útočník.

Hostující celek se mohl pochlubit ještě bohatější sbírkou ujetých kilometrů za dva hrací dny než domácí, jelikož ve středu absolvoval utkání na ledě libereckých tygrů a o necelých čtyřiadvacet hodin se postavil v televizní předehrávce modrobílé Plzni. Kouč Třince Jiří Juřík dva body z horké západočeské půdy bral všemi deseti. „My jsme tady chtěli uhrát nějaký výsledek, protože se nám v Plzni nedaří, a navíc jsme prohráli i včera v Liberci. Musím pochválit kluky, že to pět minut před koncem nezabalili a nepříznivý výsledek nakonec otočili na naši stranu. Zároveň také musím přiznat, že při nás stálo velké štěstí, když Martin Vojtek napravoval svou chybu výbornými zákroky,“ hodnotil asistent trenéra hostů. Z Jiřího Kučery, hlavního lodivoda plzeňského Lasselsbergeru, pochopitelně ani zdaleka nečišela taková pohoda a spokojenost. Vždyť jeho svěřenci ztratili v samém závěru šedesáti minut standardního hracího času ne první tři body. „Jsem samozřejmě zklamaný. Zvlášť v domácím prostředí bychom takové výsledky měli udržet, zkušené hráče na to máme. Kluci, kteří byli na ledě při gólu na 3:2 a na 3:3, si musí sami sáhnout do svědomí, na to není žádná omluva,“ hromoval Kučera. Více poodkrývat zákulisní věci ale razantně odmítl. „Dnes, chvilku po zápase, ještě převládají emoce, tudíž mluvit zase o nějakých pokutách, by bylo předčasné. Udělali jsme individuální chyby, to je pak jedno, jaký hrajeme systém, ale takhle pokažený zápas přece není normální. Řešení a tresty si nechám jenom do kabiny,“ uzavřel.

Mario Cartelli, jedna z výrazných postav čtvrtečního duelu, také jen velmi obtížně nacházel správná slova a jeho myšlenky se točily v podstatě ve stejných okruzích jako trenérovy. „Utkání se nám rozhodně nepovedlo, vždyť jsme vedli 3:1 a najednou jsme se začali bát udělat něco s pukem. Měli jsme hrát pořád stejně a ne zalézt do obrany. Je jasné, že si soupeř nějakou tu šanci přeci připraví,“ rozpovídal se Cartelli. Hosté dali aktivní Plzni již několikrát omílanou lekci z produktivity. Potrestali drtivou většinu chyb domácích bojovníku a v prodloužení rozhodli. „Když se člověk něčeho bojí, u nás se jednalo o inkasování branky, většinou se to stane.“ Na velká slova uvnitř kabiny ještě podle zkušeného obránce čas nebyl, ten přijde ráno u videa. „Musíme si ho rozebrat, jistě si něco řekneme, až nám hlavy trochu vychladnou,“ vysvětloval. Jeden z rozhodujících momentů třineckého obživnutí přišel hned po vypršení dvouminutové plzeňské přesilovky a u rodícího se protiútoku byl právě i Cartelli. „Chybu beru na sebe, možná jsem situaci měl vyřešit jinak, ale na druhou stranu je přece jasné, že při početní výhodě se musí vytvořit tlak, a já proto sjel z modré čáry. Kdybych to neudělal, přede mnou operující Peterek se pak mohl k puku dostat a rozehrát ho dál. Nicméně jsme gól dostali v našem obranném pásmu, ne v útočném. Možná, že si tam jedno z křídel mohlo počínat jinak. Ale více zjistíme právě na zítřejším videu,“ podotkl Mario Cartelli.

Michal Důras, to je jedna z mála jistot současné hokejové Plzně. Ze zápasů, kdy se trefí, modrobílí pravidelně berou body. Nejinak tomu bylo i dnes, když „šestadevadesátka“ přidala na svůj účet dvanáctý a třináctý gól. Tím Důras již po jedenadvaceti kolech překonal sám sebe v počtu vstřelených gólů z minulé sezóny. Ani on nebyl zdaleka spokojený s uhraným jedním bodem a chyby viděl jako spoluhráč Cartelli. Daleko zajímavější chvilka ale přišla při jeho druhé brance. „Brankář desetkrát ze stejné situace puk vyhodí a pak se mu to jednou nepovede. Doufal jsem v to, že to bude tento případ, ale že mi puk předloží až takhle, to jsem opravdu nečekal,“ smál se. Po vedoucí brance prý žádná slovní výměna mezi ním a překonaným Vojtkem neproběhla. „Možná si něco mumlal do masky, já jsem se ho ptát nejel,“ žertoval. Pod úvodní brankou Plzeňských (opět z Důrasovy hole) byla podepsána celá Vampolova lajna. „Skvěle tam pracovali jak Vampy, tak Mára Laš. Šel jsem z druhé vlny a čekal, jestli se puk ke mně odrazí a vyšlo to,“ na závěr popsal Důras.

Nejmladší ze zpovídané trojice hráčů Jakub Šindel rozčarovanost ze ztraceného utkání skrýval nejméně. „Celé je to hrozně těžké komentovat. Na začátku sezóny jde takové chyby omlouvat nerozehraností, teď už asi ne. Každý na tuto naši slabinu má svůj názor, je třeba ho říct otevřeně, za nic se neskrývat, ale to je jen pro kabinu,“ zůstal tajemný i Šindel. Pro porovnání s jiným týmem nešel daleko, zabrousil do českého národního mužstva. „Možná je příčinou česká mentalita. Hokej jako hru dělá strašně malinko. Vedeme 3:1, vše je v pohodě, jsme nahoře. Najednou dostaneme jeden blbej gól a sesypeme se z toho. Pak to takhle dopadá…“ smutnil. Chyby neviděl v samotných hráčích, ale v zodpovědnosti. „V určitých situacích není potřeba jít dopředu, ale my jdeme. Nenahodíme puk. Hrajeme to tak, že se nemůže nic stát, ale ono se třeba i stane! Všechny hráče to pak mrzí, dřeme šedesát minut, a pak přijde taková lajdáckost, chyba. Je to ale už od začátku sezóny, takže se nejedná jen o náhodu,“ významně podotknul Šindel.