"Nevěřil jsem tomu, je to obrovská ztráta," říká Zdeněk Haber

 Špatné zprávy mají neobyčejnou moc, že se šíří jako lavina nezměrnou rychlostí. Nějak podobně se mezi plzeňskými sportovci, ale i sportovní veřejností rozšířila zpráva, že dnes v ranních hodinách zemřel jeden z nejznámějších sportovců Plzně – fotbalista Stanislav Štrunc. Devětapadesátiletého brilantního útočníka, který se zapsal do análů svojí technikou z míčem, skromností, ale i tím, že jako doposud jediný plzeňský fotbalista se mohl pyšnit členstvím v klubu ligových kanonýrů, tím, že nastřílel 100 ligových branek snad netřeba představovat. Tato smutná zpráva se nevyhnula ani zimnímu stadionu.

 „Nemohl jsem tomu uvěřit,“ říká viditelně touto zprávou z míry vyvedený ředitel Zdeněk Haber. „Samozřejmě, že jsme se znali, vždyť v Plzni bylo dlouholetou tradicí, že my jako hokejisté navštěvovali zápasy svých fotbalových kamarádů, a oni rovněž patřili mezi naše diváky a příznivce. Standa pravidelně chodil na hokej, každým rokem jsem mu dával permanentku. Byla to sportovní osobnost Plzně. Teď bude jeho místo v diváckých ochozech  prázdné.“  Se zimním stadionem Štrunce spojovalo i jeho poslední zaměstnání, pracoval v Plzeňském pivovaře. „Díky jemu se můžeme pochlubit spoustou dobrých věcí v našich restauračních prostorech. Předával zde i zkušenosti zaměstnancům, takže na zimák měl Standa stále velice blízko.“ 

Neznámou nebyl Stanislav Štrunc ani pro vedoucího mužstva Keramiky Petra Brouzdu „Se Standou, si mohu dovolit tvrdit, jsme byli dobří známí. Naše známost se ještě traduje do dob, kdy on hrál v Dukla Praha a já bydlel v Praze. Zažili jsme společně nezapomenutelné chvíle. Byl to nejen výborný fotbalista, ale povahově vzácný člověk.“

PROFIL STANISLAVA ŠTRUNCE

Stanislav Štrunc se narodil 30. října 1942 a ve svých 13 letech začínal s fotbalem ve Spartaku Plzeň (Škoda Plzeň). Postupem času se propracoval na svůj post - útočníka. Odjakživa patřil k vynikajícím fotbalistům, byl výraznou postavou českého fotbalu. Mnohdy nad jeho kousky kroutili fotbaloví odborníci hlavami. Jeho práce s míčem byla pro diváky pastvou na oči, uměl dávat góly z otočky, z úhlu, přes hlavu po slalomu přes celé hřiště.
Třikrát oblékl reprezentační dres a to jak A týmu, tak i "béčka", nastoupil i v olympijském mužstvu (Mexiko 1968), samozřejmě prošel i juniorskými reprezentačními výběry. Z Plzně odešel do Dukly Praha (1965-1972), odkud se po letech opět vrátil do Plzně. V roce 1977 ve svých 35. letech v utkání Plzně proti Interu Bratislava se dočkal v 54. minutě svého jubilejního stého gólu, který jej zařadil do Klubu ligových kanonýrů.