Věřím, že dojdeme co nejdál, říká navrátilec Lukáš Matějka

Plzeň - Lukáš Matějka do letošní sezóny české juniorské extraligy zasáhl nezvykle pozdě. Ke svému prvnímu utkání nastoupil proti pražské Spartě v rámci devětatřicátého kola. Ročník totiž rozehrál v zámoří v tamním celku Kelowna Rocket, ale před třemi týdny se vrátil zpátky do Plzně. Zatím se s týmem spíše sehrává, věří však v lepší zítřky, kdy se s modrobílými juniory podívá hodně daleko. „Naší největší předností jsou gólmani a útočná sila. Malinko mezírky můžeme najít v obraně, ale věřím, že v play-off to bude bez problémů a že dojdeme co nejdál,“ říká Lukáš.

Lukáši, jak se vlastně váš odchod za moře seběhl?
Odjel jsem v létě, když jsem prošel juniorským import draftem.Vybral si mě v první kole tým Kelowna Rockets, což je mančaft z WHL. V Plzni jsem absolvoval letní připravu a odešel do zámoří, kde se mi mé nagažmá moc nepovedlo, tak jsem se sem vrátil.

Co vás vedlo k radikální změně působiště? A proč jste se nakonec vrátil zpět?
Chtěl jsem zkusit zámořský juniorský hokej, proto jsem odjel. A vrátil se proto, že jsem nedostával příležitosti. Do týmu totiž přišel Michal Bäcklund, což byl nejlepší švédský hráč na MS dvacítek, a má před podpisem v Calgary. Jejich zástupci si pak přáli, aby hrál v Kelowně. Na mě tedy nezbylo místo.

V Čechách jste odkdy? Jak vám jde aklimatizace zpět na české podmínky?
Už jsem tu tři týdny. Zatím s tím bojuji, hodně mi pomáhají moji rodiče a přítelkyně. Myslel jsem si, že hokej půjde dobře, ale zatím ne.

Jakto? Co je špatně?
Nevím. Zatím mám v české lize problémy s vylučováním.V ČR se pískají souboje s rukama nahoře. V Americe musí být každý připravený na střet, trestají se hlavně fauly hokejkou a nechává se volnější hra do těla. Podle mého názoru rozhodčí v Čechách vůči Americe a Evropě zaostávají. Ale tady se srovnávám i sám se sebou.

Je naopak i nějaké plus, které jste si přivezl?
Více jsem se osamostatnil od rodičů, pomohlo mi to do života. Hokej je tam také na výborné úrovni. Tréninky, zázemí, všechno. Lidé prostě hokejem žijí. Jazykově jsem měl problémy, pomáhal mi Štěpán Novotný, který se mnou byl v týmu, a od něho jsem se alespoň něco naučil.

Jak byste více přiblížil to „zázemí“?
Každý hokejista má svou rodinu a ta žije hokejem, dostává lístky zdarma, různé prospekty, lístky na nákupy... Zajímají se o hokej a dostávají odměnou to, že kluci u nich můžou bydlet.

A co studium? Jste na střední, jak se to dalo spojit dohromady?
Školu jsem měl přerušenou na dva roky. Ze začátku jsem v Americe chodil do školy, ale anglicky jsem nereagoval a nevěděl, o co jde. Po dvou měsících jsem to vzdal a učil se sám.

Sledoval jste výkony Plzně i za mořem?
Občas jsem si napsal s Kubou Jeřábkem, který mi podával nějaké informace, ale osobně jsem to nesledoval, neměl jsem vůbec čas. Ale věděl jsem, do čeho se vracím. Řekl bych, že se tady nic nezměnilo. Jsem rád, že mi pan Kampf s panem Černým pomohli a vzali si mě sem zpátky.

Jaké je teď vaše místo v sestavě?
Nastupuju v lajně s Ondrou Hošťálkem a Patrikem Petruškou ve třetí formaci. Kluci mi hodně pomáhají, dají si dvě nahrávky mezi sebou a pak to ještě vrátí mně. Na to jsem si odvykl, v zámoří se vymění jedna přihrávka a jde se do brány. Tým mě také přijal bez problémů, parta je tu výborná, neměli jsme problém.

A poslední otázka, jak vidíte modrobílý juniorský tým svýma očima, kde jsou jeho silná a slabá místa?
Myslím si, že tenhle tým je hodně dobrý a že bychom mohli jít hodně daleko. Starší hráči to táhnou, jak to má být. Největší předností jsou pak gólmani a útočná sila. Malinko mezírky můžeme najít v obraně, ale věřím, že v play-off to bude bez problémů a že dojdeme co nejdál.