# 92 Jan Heřman: Návrat do Plzně si moc užívám, splnilo se mi spoustu snů
P l z e ň – Reprezentační přestávka se pomalu chýlí ke svému konci. V jejím průběhu plzeňští hráči absolvovali řadu náročných tvrdých tréninků, ve kterých se chystali na další zápasy letošního extraligového ročníku. V nejbližší době je čekají dvě domácí utkání. Po jednom z náročných tréninků nám poskytl rozhovor útočník Jan Heřman, který o reprezentační přestávce říká: „Mnohem radši bych hrál a byl v zápasovém tempu.“
Reprezentační přestávka je téměř u konce, jak vy ji vnímáte? Těšil jste se na odpočinek nebo jste odpůrcem přestávek v extralize?
Já osobně bych radši hrál. Ale na druhou stranu jsou přestávky dobré, aby člověk v tréninku nabral nějakou kondici. Zvlášť teď, když se hrála spousta zápasů za sebou. Ale pokud bych měl mluvit jenom za sebe, tak bych opravdu radši hrál a byl v zápasovém tempu.
Trénovali jste hodně tvrdě, trenéři stále nebyli spokojení. Křičí na vás často?
Jen když to flákáme (smích). Ale my to flákáme opravdu málokdy, fakt (úsměv).
Letos má extraliga trochu bláznivé rozlosování. Chvílemi hrajete stále doma, chvílemi stále venku. Jak vám tyto série vyhovují? Nebo nevyhovují?
Myslím, že každému týmu vyhovuje, když může hrát před vlastními fanoušky. A tady v Plzni je to specifické tím, že fanoušci jsou excelentní. Vzpomeňte, co předvedli v zápase s Vítkovicemi. Z toho muselo mrazit každého. Ale určitě by bylo lepší, kdybychom zápasy doma víc rozložené. Vždyť v prosinci nebudeme hrát doma skoro vůbec. Ale my s tím nic neuděláme. Musíme hrát pořád stejně. Pokud možno pořád stejně dobře (úsměv).
V týmu máte mladšího bratra. Už jste si spolu zahráli i v útoku. Jaké to je? Je ta spolupráce lepší než s běžným spoluhráčem?
Mnohem horší (smích). Strašně si na mě vyskakuje, protože toho prý v extralize odehrál víc a má víc gólů než já. Dává mi to sežrat (smích). Doufám, že jich brzy budu mít víc než on. Ale teď vážně. Je to samozřejmě příjemné si s ním zahrát. Ale jiné než s dalšími spoluhráči to není. Brácha hodně bruslí, hodně bojuje, s takovým hráčem je radost hrát. Ať je to kdokoliv.
Letos jste na tom ale zatím gólově lépe vy…
Naštěstí jsem dal o jeden gól víc (smích). Ale rozhodující to bude po sezóně, až to všechno sečteme. Musím mít gólů víc. I kdyby o ten jeden. Ne, samozřejmě tohle je jen legrace. Hlavní bude, aby Plzeň postoupila do play-off. My si to s Martinem pak nějak vyřídíme (smích).
Zahrál jste si i s Petrem Sýkorou, hráčem, který je velkým pojmem v českém hokeji. Jak se vám líbila tahle spolupráce?
To pro mě bylo obzvlášť zvláštní, protože jsme kamarádi i mimo led. Letošní sezónu se mi splnilo hned několik snů, o kterých jsem si myslel, že jsou snad nemožné. Zahrál jsem si s bráchou, s Petrem Sýkorou a ještě v Plzni. Moc si návrat domů užívám.
Máte v týmu čtyři zámořské spoluhráče, donutilo vás to zlepšit angličtinu?
Nějak se s nimi domluvím. Ale rozhodně moje angličtina není nijak excelentní. Ale určitě si s nimi pokecám víc než brácha (smích).
Jak jste je přijali do týmu? Někdo si myslí, že berou šanci odchovancům, někdo naopak jejich příchod vítá… Jaký je váš názor?
Myslím, že od té doby co přišel Martin Straka, je tady pro odchovance taková šance dostat se do týmu, o jaké já jsem si mohl jako junior nechat jen zdát. Nemyslím si, že by jim zabírali místa. Navíc všichni vidíme, že jsou platnou součástí týmu. Vždyť Nick Johnson má šest gólů John Lammers pět. I z toho je vidět, že jsou přínosem.
Máte přehled o statistikách. To je kvůli soupeření s Martinem nebo vás to zajímá? Spousta hráčů říká, že je nesleduje…
Ti lžou (smích). Navíc já mám ve statistikách dost snadné počty (smích). V mém případě se to pamatuje hodně dobře.
