Jan Heřman #92: Noha se cítí skvěle, snažím se již dívat jen dopředu
Plzeň – Vyrůstali spolu v modrobílém dresu, nyní oba za indiány válčí v extralize. Sedmadvacetiletý Jan Heřman se po třech sezónách v prvoligovém Ústí nad Labem sešel na západě Čech s o tři roky mladším bratrem Martinem. „Tak je to určitě náš splněný sen a já si ho užívám,“ usmívá se plzeňská dvaadevadesátka, která v uplynulém ročníku odehrála jen dvaadvacet zápasů v extralize kvůli vážné zlomenině nohy, na svůj účet si dravý forvard připsal tři branky a stejný počet připravil pro své spoluhráče.
Honzo, co vaše zranění, trénujete již naplno?
Noha se cítí skvěle, je to lepší a lepší. Kromě skákání dělám úplně vše s klukama. Za týden mi čeká operace, budou mi vyndavat všechno železo co v ní mám a po zahojení jizvy bych měl být připraven na plnou zátěž.
Vzpomenete si ještě na ten střet?
Když bych chtěl, tak určitě, ale snažím se k tomu nevracet. Prostě se to stalo a nic už s tím neudělám, tak proč na to zbytečně myslet… (úsměv) Snažím se koukat jen dopředu a připravit se co nejlépe na novou sezonu.
Měl jste někdy takhle vážné zranění?
Bohužel ano. Asi v páté třídě jsem měl zlomenou stehenní kost.
Jak se v Plzni vše změnilo za tu dobu, kdy jste zde nepůsobil?
Tak je tady úplně jiné vedení, než když jsem odcházel. To je asi tak nejmarkantnější rozdíl. Ale co se týče šatny, tak mě to přišlo, jako bych nikdy neodešel (úsměv).
Bylo těžké přeřadit z první ligy do extraligy?
Jsou to sice úplně rozdílné soutěže, ale nemyslím si, že by to bylo těžké. Extraliga je kvalitnější ve hře jeden na jednoho a ve vyspělosti hráčů. Každý ví, kde je jeho prostor a málokdy se stane, že se sjede více hráčů na jednom místě, což je v první lize daleko častější jev (úsměv).
Co podle vás chybí Ústí, že v baráži neuspěje?
Letos myslím, že to bylo štěstíčko. Ústi hrálo snad nejvyrovnanější baráž za posledních pět let a je škoda, že jim to nevyšlo, hráli opravdu dobrý hokej.
Jaké bylo zahrát si s bráchou v jednom týmu?
Tak byl to určitě náš splněný sen a já si ho užívám (úsměv).
Jak jste prožíval zápasy na tribuně, když jste nemohl hrát?
Žádný sportovec nemá rád, když se na sport, který dělá, musí jen dívat a nemůže zasáhnout do hry. Nic příjemného to opravdu nebylo a já doufám, že jsem si tu smůlu na hodně dlouhou dobu již vybral.
Jak vnímáte přípravu, je opravdu tak těžká, jak se říká?
Těžká rozhodně je, ale každý dobře ví, že bez toho to nejde. Prostě někdy musíš vypnout hlavu a jet jako robot, jinak to nejde (úsměv).
Zahrál jste si fotbal?
Letos jsem bohužel nic neodehrál kvůli zraněné noze, ale jinak fotbal mám moc rád a nejraději hraji pravý okraj zálohy.
Jak se těšíte na European Trophy?
Bude to něco nového než doposud letní zápasy byly. Myslím, že by to mohla být dobrá podívaná pro diváky a pro nás je to šance se ukázat na mezinárodní scéně.
Proč jste si vybral 92?
Já hrál celý život s číslem 19 a nebo 91, ale tu tady má Honza Stránský a přes to vlak nejel, tak jsem si vzal 92 (smích).
Patříte mezi řadu plzeňských odchovanců, překvapilo vás, že tolik jich dostává prostor nyní v A-týmu?
Tak určitě. Když jsem tu hrál já za juniory, tak se moc šancí jit do A-týmu nedávalo. Až když přišel Martin Straka, tak se to konečně změnilo. Myslím, že nyní i pro ty mladé kluky, kteří jsou v dorostu a juniorech, je to povzbuzující. Vidí, že když máknou, ta šance dostat se do A-týmu tady je.
Děkuji za rozhovor, ať se daří!
-----------------------------------------------------------------------------------
-----------------------------------------------------------------------------------
-----------------------------------------------------------------------------------
-----------------------------------------------------------------------------------
