Pejchar: Letos má juniorka velké cíle
Kapitánem týmu plzeňských juniorů je v této sezóně útočník Daniel Pejchar, syn bývalého vynikajícího gólmana Plzně a současného trenéra brankářů úřadujícího mistra.
Dane, trenér Bruk mluvil v předsezónním rozhovoru o tom, že příprava juniorů byla letos náročnější než loni. Cítil jste to taky tak?
Nevím, jak na suchu, protože jsem musel týden před letní částí na operaci s kolenem. Na ledě jsme hodně zapracovali na bruslení a kondici, která by nám v letošní sezoně neměla chybět. Odehráli jsme asi 10 zápasu a myslím že jsme dobře připraveni na sezónu.
Většina hokejistů špatně snáší začátky sezóny – všechno tlačí, všechno bolí. Cítil jste to taky tak?
Osobně jsem se na led hrozně těšil. Měl jsem velkou pauzu a nemohl jsem se dočkat. Tak, jak popisujete, je to každým rokem. Zkouší se nové věci a musíme si na ně zvykat, ale po týdnu už bylo vše v pořádku a neměl jsem se už na co vymlouvat. (smích)
Sehráli jste několik přípravných utkání a jeden turnaj. Jak se vám dařilo?
Musím říct, že jsme měli náročnou přípravu. Nejhorší zápas v přípravě jsme odehráli asi v Kladně, kde jsme prohráli 3:2. To nevypadá tak zle, ale náš výkon byl hrozný. Nejlepší výkon jsme podali na turnaji v Litvínově, kde jsme dvě utkání vyhráli a dvě těsně prohráli.
Kdy jste se dozvěděl o tom, že budete kapitánem?
S trenéry jsme se o tom bavili už na letní přípravě, když jsem se chodil dívat na kluky. Poté jsme to probírali ještě před přípravou na ledě a asi po druhém tréninku jsme to řekli klukúm v šatně.
Změnila se nějak vaše úloha v kabině?
De facto ne. Patřím k nejstarším hráčům a kapitánem jsem byl už v dorostu, tak vím, jak se chovat. Povinosti mám pořád stejné - vedu společnou kasu týmu a uděluji pokuty hráčum. Teď mám navíc ještě odpovědnost za celý tým. V kabině i na střídačce se snažím kluky povzbudit a nahecovat je k těm nejlepším výkonům. V šatně si vyříkáme chyby na ledě, abychom se jich pak mohli vyvarovat.
Máte za sebou první várku utkání, v nichž jste si připsali dvě výhry a jednu prohru...
První zápas jsme odehráli doma s Pardubicema. V první třetině jsme na ně vlétli a vyhrávali jsme 4:0, jenže potom přisel takový náš výpadek, který se nám stal v přípravě s Budějicemi a soupeř v poslední třetině dokázal stav vyrovnat. Nakonec jsme utkání vyhráli 5:4. Další zápas jsme hráli v Chomutově, kde jsme hráli asi s hodinovým zpožděním kvůli proudu. To utkání jsme vůbec nezvládli i přesto že jsme vedli po rychlých golech Vojtěcha Tulačky 2:1. Nakonec nám to nevyšlo a soupeř nás přejel 6:2. V sobotu jsme odehráli v Litvínově výborné utkání, nedělali jsme tolik chyb jako minule a vyhráli jsme 5:2.
Jaké přednosti má letošní juniorka a co je naopak potřeba rozhodně zlepšit?
Jsme silní v útoku, na tom můžeme stavět. Budeme se snažit soupeře tlačit v každém zápase. Naopak ale musíme přitvrdit v naší hře. Mladší hráči, kteří přišli, jsou zvyklí na ťukec, jenže tady je to už spíše o síle. Zapracovat musíme ve hře u naší i soupeřově brance, kde se dává nejvíce gólů a kde jich my také spoustu dostáváme.
Kam byste s juniorkou chtěli dojít? A jakou má podle vás tým sílu?
Letos má juniorka velké cíle a také výborné mužstvo. Je ale jen na nás, jak se k tomu postavíme. Přišli výborní mladí hráči z dorostu a spoutu hráču máme v reprezentaci. Chceme dojít co nejdál.