Byl bych rád, kdybych tady mohl prodloužit smlouvu, říká Václav Pletka po vstupu do Klubu hokejových střelců

Plzeň – Dnešní zápas patřil v plzeňském dresu jednomu muži. Václavu Pletkovi chyběly před zápasem dvě branky ke vstupu do Klubu hokejových střelců. Právě tyto dvě branky vstřelil do sítě Liberce a přidal k nim ještě jednu asistenci. „Já jsem hlavně rád, že jsme to dnes zvládli. Hlavně ať se týmu i nadále daří a pokud k tomu budu moci přispět, budu jedině rád,“ prohlásil po zápase skromně útočník s číslem 88.

Václav Pletka je druhým nejproduktivnějším hráčem ve škodováckém dresu. Pouze bod ztrácí na Radka Dudu. Ovšem svému týmu vládne v počtu střelených gólů. V zápase proti Liberci přidal svůj devatenáctý a dvacátý v extraligové sezóně. Tím dvacátým vstoupil do Klubu hokejových střelců. První gól v zápase dal z trestného střílení ve druhé třetině a zvyšoval tím na 3:1 pro domácí. Na ten druhý a dlouho očekáváný čekal až do posledních minut zápasu. Tygři odvolali gólmana a Václav Pletka s Tomášem Vlasákem uháněli vstříc pátému plzeňskému gólu. Pletka vzal situaci na sebe, vystřelil a mohl slavit. „Musím se omluvit Tomáši Vlasákovi, byl jsem hamoun, chtěl jsem ten dvě stě padesátý gól. On sice říkal, že by mi to vrátil, ale mohlo to přeskočit, nebo cokoliv,“ usmíval se Václav Pletka.

Tomáš Vlasák jako pokladník týmu ho jistě alespoň obere o nějaký příspěvek do klubové kasy. „Uvidím, kolik mi vyměří. Doufám, že moc ne, ale něco zaplatit budu muset,“ hlásil nejlepší plzeňský střelec. Vůbec mu to ale nevadí, příspěvek zaplatí rád, protože to znamená, že vytoužené mety konečně dosáhl. „Kluci se mi často ptali, kolik mi ještě chybí. Po trestném střílení na mě Radek Duda ukazoval jedničku, jakože jestli mi už chybí jen jeden. A slíbil, že od té doby budou hrát všechno na mě, abych ho dal,“ popisoval podporu spoluhráčů, kteří mu úspěch přáli.

Nastřílet v nejvyšší české hokejové soutěži a v reprezentaci dvě stě padesát branek se nepodaří každému. Takový hokejista je hoden chvály a uznání. Pletka mířil přesně v reprezentaci pětkrát, zbylých 245 branek bylo v extralize v dresu Třince, Liberce, Českých Budějovic, Karlových Varů a Plzně. Dvě stě padesátou branku vstřelil v dresu Plzně Liberci, první extraligovou branku v dresu Třince Plzni. „Jo, úplně první gól jsem dal shodou okolností Plzni Dušanu Salfickému. Přihrával mi na něj Braňo Jánoš,“ vzpomněl si na trefu ze sezóny 1998/1999, od které počítá své extraligové úspěchy. Tenkrát ho plzeňské publikum rádo nemělo. Dnes je jedním z nejoblíbenějších hráčů, po utkání s Tygry si dlouho užíval ovace z tribun. „Snad jsem si tady lidi získal. Doufám, že mi to tak půjde dál a budou mě tu mít rádi,“ věří v podporu domácích fanoušků Pletka.

Velký bojovník má přehled o svých statistikách, gólech a asistencích. „Vede mi je máma, zapisuje mi všechny góly a asistence po každém zápase. Dříve k tomu vystřihovala i fotky. A od té doby, co dávají Dohráno, táta dělá i sestřihy mých zápasů,“ popsal svůj hokejový archiv. „Jsem za to rád, občas, když se člověku nedaří, tak se na to podívá a zvedne si náladu,“ má Pletka pro svou hokejovou kroniku využití. Útočník, kterého často najdete zaparkovaného před brankou soupeře, jak dostává rány, aby mohl svému týmu pomoci a dát gól, svůj střelecký úspěch věnuje i svým bývalým nebo současným spoluhráčům. „Od mala jsem dával hodně gólů a taky jsem měl štěstí na tvořivé centry. V Třinci se mnou hrál Richard Král, v Liberci Andrej Podkonický. Tady mám Tomáše Vlasáka a Radka Dudu. Zahrál jsem si i s Martinem Strakou. Jsou to všichni páni hokejisti,“ vyzdvihuje své parťáky, kteří mu na spoustu gólů nahráli.

Nejhorší moment kariéry zažil Václav Pletka při angažmá v Českých Budějovicích. Právě v tom okamžiku se rád díval na své úspěšné momenty, které mu sestříhal otec. „Tam jsem nehrál, trenér mě odepsal, jen jsem trénoval. Člověk pak přemítá, jestli vůbec nezapomněl hrát hokej, nevěří si. Pak mi naštěstí volal Jirka Vykoukal, proč nehraju, jestli nejsem zraněný, že v Plzni by o mě možná byl zájem. Plzeň pro mě byla vysvobození. Daří se mi, hokej si užívám, máme tu bezva partu. A taky se mi tady splnil sen o titulu. V Budějovicích jsem měl už všelijaké myšlenky. Měl jsem i nabídku do Finska, ale klub mě nepustil. Tak jsem pořád jenom trénoval, trénoval a trénoval,“ vzpomínal po úspěšném utkání na jedno neúspěšné angažmá. V Plzni ale ožil, okamžitě začal dávat góly a z počátku po chladném přijetí fanoušků se z něj stal miláček tribun.

„Musím říct, že v téhle chvíli mi hodně pomohl Dan Landa, se kterým jsem se seznámil. Pomohl mi psychicky, poradil mi, ať se soustředím jen na věci, které můžu ovlivnit. Ty, které nemůžu, musím házet za hlavu. Přestal jsem přemýšlet, proč mě trenér nestaví, ale když mě postavil, tak jsem si to užíval. Jsem mu za to vděčný. Ještě teď si občas zavoláme,“ poděkoval na dálku českému zpěvákovi Pletka. Po pátečním zápase ale žádné chmurné myšlenky mít nemusel. Přijímal gratulace k důležitému hokejovému mezníku. Ihned po vstřelení gólu si jel sebrat puk. „Mám schovaný i puk, se kterým jsem dal ten první extraligový gól a také puk z prvního gólu z Ameriky. Zatím je to všechno doma u rodičů, ale až teď dostavím barák, chci si udělat místo, kam si tyhle věci dám. Mám i dresy ze všech týmů, ve kterých jsem hrál. Bude to takové místo, kam budu chodit vzpomínat, až budu starý,“ usmál se Pletka těšící se na malou soukromou síň slávy.

Stáří je však zatím ještě daleko a hokejový důchod také. Václav Pletka hraje v báječné formě, hokejových suvenýrů jistě pár nastřádá. Další dresy už mu ale nechybí. „Doufám, že zdraví bude sloužit dál a bude o mě zájem. Dokud budu moct, budu hokej hrát. V Plzni jsem moc spokojený, byl bych rád, kdybych tady mohl prodloužit smlouvu,“ zakončil.