Moc mě to štve, říká Libor Barta

P l z e ň - Podruhé za sebou v domácím prostředí dokázali keramici překonat brankáře soupeře pouze v jednom případě, a to je na zisk tří bodů rozhodně málo. Navíc to v obou případech byli obránci, po Vobořilovi se Vsetínem se proti Spartě trefil Dobroň. Série bez výhry se tak prodloužila až k číslu pět.

Viditelně spokojenější byl tak na tiskové konferenci po skončení zápasu trenér Sparty Pavel Hynek. „ Zhodnotil bych to velice krátce. Naposledy jsme uhráli venku dva body za prodloužení ve Zlíně, dnes jsme poprvé dokázali vyhrát v šedesáti minutách, takže maximální spokojenost.“ Zamlkle působil trenér Keramiky Richard Farda, ani památka po bodré moravské povaze a náladě. „Připravovali jsme se, že podáme dobrý výkon, chtěli jsme sérii přerušit. Rozhodně nemohu nikomu upřít chuť a snahu. Každý odvedl maximum toho, co v něm je.“ Farda přiznal, že v počátku utkáních vycítil na hráčích nervozitu. „Určitě jsme začali nervózně, a právě z toho pramenily následné chyby v obraně. Pokud bychom dokázali přidat druhou branku, věřím, že byla výhra naše.“ Střelecká produktivita Plzně ale opět velmi pokulhávala. „Je to tak. Bohužel nemáme střelce a na jeden gól se těžko vyhrává..“ Oba trenéři se shodli, že rozhodující fáze utkání byla za nerozhodného stavu 1:1. „V těchto chvílích se hrálo nahoru a dolů, bylo otázkou kdo dá druhý gól, ten vyhraje. Nám nevycházely přesilové hry, naopak soupeř dal rozhodující branku, právě z početní výhody,“ okomentoval průběh utkání Richard Farda. Pavel Hynek litoval, že se nepodařilo za jednobrankového vedení v úvodu utkání, využít některou z příležitostí. „To by nám bývalo přidalo klid na hokejky. Za stavu 1:1, souhlasím, to bylo vyrovnané utkání a bylo jasné, že rozhodne jediná branka.“

Od příchodu Viktoria Ujčíka vstřelila Keramika čtyři branky, on se podílel gólem či asistencí podílel na každé z nich, přesto pocit po dvou porážkách není asi zrovna nepříjemnější. „Samozřejmě, je to ovlivněno výsledkem. Byl jsem před utkáním nervózní, přeci jen první start před domácím publikem je asi pro každého těžký. Chtěl jsem za každou cenu Spartu s klukama porazit, jenže bohužel bojovnost nám nestačila. Když ale budeme takhle pokračovat, doufám, že si štěstí nakloníme na naši stranu.“ Byly to přesilové hry, které rozhodly o výsledku dnešního utkání. Plzeň měla šestkrát výhodu početní převahy, nevyužila ani jednu. Naopak Sparta dokázala ze tří, využít jednu. „Rozhodly přesilovky. Měli jsme jich spousty, bohužel jsme je nesehráli, tak jak jsme si představovali. Nepadalo to do brány.“ A jak Ujčík v počátku utkání vnímal provolávání svého jména? „Určitě mi to potěšilo. Byl jsem v očekávání jak to bude vypadat, takže já si rozhodně na plzeňské diváky stěžovat nemohu.“

S pocitem provinění předstoupil mezi novináře Libor Barta, přestože vykryl velké množství střel a zlikvidoval několik nebezpečných příležitostí Sparty, cítil velký podíl na výsledku, neboť po jeho faulu následovala přesilová hra Sparty, v níž padla rozhodující branka utkání. „Moc mi to štve. Možná desetkrát více, protože jsme z toho dostali rozhodující branku. S odstupem času si říkám, že jsem to neměl udělat. V tu chvíli jsem se však bál, aby puk nepřeskočil hráče, a protože Máťa je šikovný, obával jsem se možných problémů.“ Právě po zmíněném momentu si Barta s Martincem něco vysvětloval. „Říkal jsem mu, že nemusel padat. Takových zásahů dostane během utkání nepočítaně, chtěl jsem mu říci, že je potvora.“ V dnešním utkání si rozhodně Barta na nedostatek práce stěžovat nemohl. V prostřední části musel dokonce po zásahu do ochranné masky použít dočasně masku svého kolegy Petra Ježe. „Bylo to nepříjemné, ale nebolelo to. Pouze praskl chránič masky, musel jsem potom chytat v jiné.“

A jak hodnotí pátou porážku v řadě kapitán modrobílých, Josef Řezníček? „Je to trošku deprimující, protože si myslím že je mužstvo nyní semknuté. Ale jak říkal Viktor, ani bojovností se nám to nepodařilo rozrušit natolik, abychom vstřelili nějaké góly. Náš největší problém, je že nedáme gól. Přestože hrajeme ze zabezpečené obrany, uděláme chyby. Soupeř je dokáže dost lehce potrestat. Rozhodně dnes z nás nikdo nic neošidil, momentálně nemáme štěstí na své straně.“ Svůj podíl na předváděné hře má i sebevědomí. Hráči si na ledě dovolí mnohem méně, než by si dovolili za normálních okolností. "Nedovolíme si nějaké kombinace, musíme vše směřovat do brány. Tam potom dochází k situacím, že v normálním případě volíš přihrávku, kdežto takhle raději vystřelíš a spoléháš na dorážku. Ale ani ty nám nevycházejí.“ V samém závěru dávalo plzeňské publikum najevo svoji nespokojenost hlasitým pískotem a skandováním. „Vnímám to jako vyjádření pocitu diváků, kteří si zaplatili peníze a očekávají za to protihodnotu. Zklamalo mi to, že takhle křičí.“