#19 Jan Rutta: Chci si na jaře zahrát na mistrovství světa

Velkou oporou zadních řad juniorů Lasselsbergeru je písecký odchovanec Jan Rutta. Není to žádný hromotluk, ale umí to s pukem a jeho šikovnost na soupeře platí. Je stabilním členem reprezentační sedmnáctky a na jaře by rád v Polsku pomohl národnímu týmu do 18 let zpět do elitní skupiny mistrovství světa.

Na zimní stadion v Písku ho přivedl otec a hokej se brzy stal jeho největší vášní. "Nudil jsem se doma a tak mi taťka v šesti letech odvedl na zimák. Moc jsem nepadal a tak jsem se do toho pustil trošku víc."

Začínal jako útočník, teprve poslední čtyři sezóny hraje v obraně. "V Písku bylo málo lidí a často jsme pomalu ani nemohli nastoupit k zápasu, takže jsem hrál tam, kde to nejvíc hořelo," vzpomíná.

V roce 2004 slavil písecký dorost obrovský úspěch, když dokázal postoupit do extraligy. Tehdy byli Písečtí jediným neextraligovým klubem z Čech, který se mohl pyšnit tím, že hraje extraligovou soutěž v dorostu. Několik přípravných zápasů si tehdy za dorost zahrál i sedmák Rutta.

V týmu se krátce sešel s jedním z nejlepších gólmanů v ročníku a po spoustě let prvním hráčem IHC Písek v mládežnické reprezentaci Jakubem Kovářem. "Byl jsem cucák, Kuba Kovář byl o dva roky starší a ještě hrál o kategorii výš. Nijak zvlášť jsme se nakamarádili."

Písek se přes Kovářovy zázračné výkony nezachránil a po sezóně se zkusil Rutta prosadit na výběru do dorostu v Plzni. "Nakonec mě trenéři Bednář s Černým vybrali. Absolvoval jsem s Plzní letní přípravu a před začátkem sezóny přišel z Písku ještě Honza Kovář, který se v Českých Budějovicích nezalíbil."

Z Písku tak do Plzně přišli dva. Oba šikovní hokejisté, velké opory mužstva a také reprezentanti. Shodou okolností však ani jeden z nich není žádný svalovec. "Smějou se nám, že nás v Písku nekrmí," podotýká k tomu s úsměvem Rutta.

Písek je sice geograficky blíže Českým Budějovicím, Rutta však od dětství fandil Plzni. "Vždycky tu byla super atmosféra a Plzeň je město hokeje, ještě tedy kromě piva," vtipkuje Rutta. "V Českých Budějovicích mě stejně nechtěli. Proč? Asi se jim nelíbil můj herní styl," krčí rameny.

Čerstvě patnáctiletý kluk se tak vydal zkusit štěstí do Plzně. "Byl to pro mě docela velkej třesk. Na internátu to není žádná smetánka... Jednak jsem přišel z menšího města do velkého a taky jsem začal polykat dávky pana Bednáře a nehrál tu naší čunču v Písku," popisuje.

Postupně se Jan Rutta v novém prostředí adaptoval. "Na intru jsem si udělal nějaké kamarády, protože nás hokejistů tam bylo víc. Někdy jsem si ale taky zalez do koutku měl depku. S tréninky jsem byl moc spokojený, byl jasně vidět deficit fyzičky, který jsem z Písku měl," vypráví.

Všechno má své klady i zápory. Rutta si sice v Plzni zahraje lepší hokej, může se více zlepšovat, ale rodinného zázemí si příliš neužije. "Domů se dostávám sporadicky. Vždycky tam jezdím napakovat jídlo, rady a pusinky od mámy. Někdy se nedostanu domů celý měsíc, to mě i trochu frustruje."

Rutta se ve své druhé sezóně v plzeňském dorostu začal výrazně prosazovat, ve 40 zápasech nasbíral skvělých 32 kanadských bodů. "Nemůžu říct, že bych neměl v minulé sezóně formu, ale nikdy se mi nějak výjimečně nezadařilo. Až v play-off jsem nevídaně ožil a celá série s Třincem mi sedla. Dal jsem jeden docela pěkný gól a na pár dalších jsem nahrál. To byl asi impuls, proč mě trenéři doporučili do reprezentační sedmnáctky."

Reprezentační pozvánka pro mladíka znamenala velkou čest a také další motivaci. "První zápas v životě za nároďák jsme hráli proti osmnáctce, která se připravovala ne ten nešťastný šampionát ve Finsku. Vedli jsme 1:0 a za stavu 1:1 nám pak rozhodčí neuznal dva góly. Málokdy jsem byl tak zklamaný z výkonu sudího. Nakonec jsme prohráli 1:5," říká Rutta, který se ještě při vzpomínce dokáže pořádně rozohnit.

Následovaly už oficiální zápasy proti Švýcarům. "První z trojzápasu jsme prohráli. Byl jsem hodně nervózní, když nám prvně hráli hymnu a ta atmosféra ze chvíle, kdy jsem poprvé oblékl dres se lvíčkem na prsou, na mě trochu dolehla. V dalších dvou utkáních jsme ale soupeři už nepovolili ani gól a oba jsme jasně vyhráli," říká s hrdostí.

Od té doby nastupuje v nároďáku stabilně. "Velkou výzvou pro mě byla nominace na Memoriál Ivana Hlinky v létě, kde hráli i hokejisté působící v zámoří. Hrál jsem i teď proti Lotyšům, ale ti byli hodně slabí. V prvním utkání vystřelili jen dvakrát na branku," rekapituluje svou dosavadní reprezentační kariéru.

Jeho cílem je nyní mistrovství světa osmnáctiletých. Češi loni spadli z elitní skupiny a čeká je nyní na jaře boj o návrat mezi elitu. "Doufám, že když budu na sobě tvrdě pracovat, tak nezavdám příčinu trenérům, aby si mě nevybrali," věří Rutta.

Byť je Jana Ruttu hokej hodně vytěžuje, nezanedbává ani vzdělání. V Plzni studuje obchodní akademii. "Školu jsem si vybral kvůli tomu, že tam chodí hodně holek a navíc jsem chtěl na nějakou prestižní školu. Když jsem tyhle věci skloubil, vyšla mi obchodní akademie," směje se.

Jednou chce v hokeji něco dokázat. "Když budu mít kousek štěstíčka a půjdu tomu naproti, tak doufám, že se mi podaří udělat nějaký průlom do světa," dodává na závěr sympatický společník a vášnivý hráč počítačových her.