Mazanec cestuje mezi AHL a NHL, ale na indiány si čas vyhradí

Miláček plzeňského publika Marek Mazanec se probíjí zámořskými soutěžemi, ale ve svém nabitém programu si najde čas na to, aby sledoval, jak si vedou jeho bývalí spoluhráči z Plzně. Co jim vzkázal? A jak vzpomíná na fanoušky indiánů?

Marku, v rozhovorech v zámoří jste zmiňoval, že jste si zvykl na život bez češtiny. Nicméně Milwaukee má nového člena týmu – Kevina Fialu, švýcarský talent s českými rodiči. Jste rád, že si můžete popovídat ve vašem mateřském jazyce?
Kevin dorazil do Milwaukee v době, kdy jsem byl letos poprvé povolán do Nashvillu na dva zápasy. Na chvilku jsme se potkali a promluvili si, ale čeština mu zase tolik nejde. Musí se na něj pomalu (smích) Kevin umí česky, anglicky, trochu francouzsky, a dokonce i švédsky z doby, kdy tam hrál. Takže tady se spíš baví se Švédy, protože se znají. Mně to tolik nevadí, už loni jsem si totiž zvykl, že si tu česky nepokecám.

Takže jste si rozšířil svou slovní zásobu anglických slovíček?
Když jsem odjížděl, nebyla téměř žádná, takže nebylo skoro co rozšiřovat. (smích) Teď se domluvím v pohodě a rozumím. Co je důležité, dokážu vést konverzaci třeba se spoluhráči u jídla, vím, o čem se baví a zvládnu i reagovat.

V Plzni jste byl proslulý svými hláškami, kterými jste zásoboval české noviny. Už se vám povedlo něco takového i v zámoří?
To ne. S mými 20 slovy by to bylo těžké. (smích)

Ale svůj naturel pohodáře a vtipkaře jste už určitě svým spoluhráčům poodkryl.
Já jsem se hlavně uvedl už loni na kempu na Floridě, kdy byla vyhlášená soutěž o nejlepší rybářský oblek. Tak mě napadlo, kdy jindy na sebe upozornit, a vzal jsem si na sebe růžový obleček. Koukali na mě jako na blázna, ale tu cenu jsem vyhrál.

Jak vycházíte v týmu s Magnusem Hellbergem, vaším konkurentem na gólmanském postu?
Je to dobrej kluk a vycházíme spolu fakt v pohodě. Loni jsem s ním bydlel a staral se o mě jak o vlastní dítě, když jsem sem přijel. Nevěděl jsem, kde co jde, a Magnus se o mě postaral. Je to skvělej kluk a není to klasickej Švéd v tom smyslu, že by byl odtažitej nebo tak. Je spíš jako Čech, akorát mluví jiným jazykem. Často mi opakuje, že za mnou musí do Plzně přijet na pivo.

Nenarušuje vám váš vztah fakt, že jste často porovnávaní i z hlediska stejného věku? A bojujete proti sobě o to jediné místo v brance při zápasech?
Chceme oba co nejvíc chytat, to je jasné. Když chytá jeden z nás a podaří se mu zápas, pochválíme se. Nejsme závistiví a snažíme se ovlivnit jen to, co sami můžeme. Tedy chytat co nejlépe, abychom dostali šanci do dalšího zápasu.

Cítíte se proto pod větším tlakem? Navíc jste v zámoří už druhým rokem.
Větší tlak přichází s většími očekáváními. Loni nebyla žádná a já jsem mohl jen překvapit. Povedla se mi sezóna na farmě i nahoře v NHL jsem něco chytil. A bylo jasné, že letos musím potvrdit, že to nebyla náhoda. Do sezóny jsem šel v roli prvního gólmana a musel jsem se s touhle situací poprat poprvé v kariéře mezi dospělými. Navíc se Magnusovi teď také daří… Jenže proto ten hokej přece hraju, abych byl brankář číslo jedna, abych měl co nejvíc zápasů a zanechal dobrej dojem.

V čem jste se brankářsky posunul za dobu, co vás plzeňští fanoušci neviděli?
To je spíš otázka pro trenéry. Já vám k tomu můžu jen říct, že hodně trénujeme práci s hokejkou. Také se zaměřujeme na rychlostní cvičení kvůli dorážkám, protože tady se v brankovišti všechno děje hodně rychle. Puk se odrazí a my musíme rychle na nohy, na puk, zorientovat se a zběsilým zákrokem zabránit gólu.

Chytá se vám lépe v NHL nebo v AHL?
V NHL, protože tam se na obránce můžu víc spolehnout. V AHL je to chvílemi takový guláš, víc se to tam mydlí, herní systémy nejsou tolik propracované a já mám po střele daleko více práce. Přitom hráči jsou naprosto srovnatelní; mají dobrou střelu, jsou rychlí, nebojí se hrát tvrdě.

Takže taková paralela jako v České republice extraliga a první liga?
(zamyslí se) Dá se to tak říct.

Nashvillu se oproti loňsku daří, a to poměrně výrazně. Co se změnilo?
Do týmu přišlo víc technických hráčů a nový trenér přinesl nový systém. Hraje se víc útočnej hokej a myšlenka je jednoduchá – dát víc gólů než soupeř. Oproti loňsku, kdy jsme hlavně bránili a doufali, že nějakej gól dáme, je to velká změna. Mně se líbí víc letošní styl – Nashville má asi 3,5 vstřelené branky na zápas, což pro mě znamená, že i když dostanu tři, čtyři branky, pořád můžem vyhrát. (culí se) Když jsem nastoupil loni, nedali jsme ani jeden.

Letos jste nastoupil v jednom zápase proti svému velkému kamarádovi Romanu Willovi, se kterým jste gólmansky vyrůstal v Plzni. Jste s ním hodně v kontaktu?
Píšeme si. Měl takové horší období, kdy mu sezóna moc nevycházela. Poslali ho chytat na farmu farmy, tak jsem se mu snažil poradit, aby to bral z té lepší stránky – rozchytá se, bude mít zápasy a dostane se do pohody. A ten zápas? Musel jsem se smát. Bylo to jako tehdy, kdy Roman odešel do Mladé Boleslavi a přijel s Bruslaři k nám do Plzně.

Will není jediný gólman, se kterým jste se za mořem potkal a se kterým se znáte z plzeňské kabiny.
Je to tak. Loni jsem se tu potkal s Tuukkou Raskem, který v Plzni chytal, když byla výluka v NHL. Pokecali jsme a Tuukka mi opakoval, abych se z ničeho nenervoval, abych si chytání tady užíval, že je to ohromný zážitek.

Tuhle radu asi slýcháte často. Dokážete se ale podle toho řídit?
Říká to sice každý, ale já dokážu v tomhle poslechnout. Když jsem třeba dostal svůj první gól, smál jsem se, protože mi hlavou běželo: To je sranda, chytám NHL, už jsem dostal gól, dostal jsem se mezi 60 nejlepších gólmanů světa, ty jo. Když si uvědomím, že jsem se na několik zápasů už dostal do nejlepší ligy světa, není to přece o tom, že bych se měl stresovat. Je to neuvěřitelný zážitek, přesně jak tu říkají.

Přesto – zasteskne se vám po Plzni?
Každý den. V Plzni to byla pohoda – hráli jsme tři zápasy týdně a mezi nimi v klidu potrénovali. Byl jsem doma, všechno měl kousek a na každém rohu někoho známého. Tady jsem pořád na cestě. Na farmě se tolik nelétá, takže cestujeme převážně autobusem a v něm strávíme třeba sedm nebo osm hodin. Když náhodou máme den volna, je to zázrak. Protože tady tři zápasy ve třech dnech není problém.

Komfort, kterého si užívají hráči v NHL, se asi s tím v ČR nedá srovnat, je to tak?
Jasně. Hráči mají veškerý servis tak, aby se mohli soustředit jen na hokej. Dostaneme rozpis, kde kdy máme být, přijdeme a jsme připravení dělat svoji práci. Například létání k zápasům. Přijdeme na letiště, asi 2 minuty trvá odbavení, pak hned jdeme do soukromé charterového letu. V něm jsme v krásném pohodlném prostředí, dostaneme najíst i napít.

Jak bydlíte za mořem? V Milwaukee?
Jo jo, bydlím sám v bytě, který je asi 10 minut pěšky od zimáku. Když jsem povolaný nahoru (do NHL), jsem ubytovaný na hotelu.

Mluvil jste o tom, že jste první rok nevěděl co a jak. Teď bydlíte sám, takže jste se musel osamostatnit. Co třeba takové vaření?
Umím si uvařit všechno, na co mám chuť. Horší je to tu se surovinami. Třeba kdybych si chtěl udělat svíčkovou, neseženu na to věci.

Co Mazanec vzkazuje plzeňským fanouškům?

Choďte na hokej s radostí a podporujte kluky! Letos to hodně potřebujou. Když se prohraje, nebuďte z toho špatní, to se prostě stává. Vždycky může být lépe, ale i hůře.

Už jste si zvykl, že vám v zámoří neustále komolí jméno?
Je to sranda! Každý druhý den za mnou někdo přijde a ptá se mě, jak má moje příjmení vyslovovat. Třikrát už jsem novinářům „Mazanec“ namlouval na diktafon a nic. Jenže já to neposlouchám, tak je mi to jedno.

Nejvíc jim asi dává zabrat „c“ na konci vašeho příjmení. Třeba Tomáš Plekanec je taky oslovován jako „Plekanek“.
Neumí to prostě říct. Když se soustředí na to poslední „c“, zase protáhnou prostřední „a“. Ale jak říkám, já to beru jako srandu.

Jak moc vám chybí plzeňští fanoušci?
Ohromně. V Plzni byli vždycky nejlepší, pořád se skandovalo. Tady nefandí skoro vůbec. Vstanou ze židle jen při rvačce, při gólu nebo když jsou k tomu vyzvaní prostřednictvím kostky nad ledem. Jinak sedí a cpou se. Chybí mi atmosféra, jako bývala v zápasech se Zlínem nebo při derby. Na farmě je totiž derby skoro všechno. V divizi se potkáváte s týmy třeba dvanáctkrát za sezónu. Se všemi se znáte, pozdravíte se a víte, že se zase brzy potkáte.

Předpokládám, že hokejovou Plzeň sledujete. Co říkáte na výkony gólmanů Machovského a Mensatora?
Samozřejmě, že sleduju! Klukům to jde oběma docela dobře. I když mají třeba horší den, jsou oporami pro zbytek týmu.

Co byste vzkázal do plzeňské kabiny?
Že klukům přeju, ať se vyvede konec základní části a oni dosáhnou na co nejlepší místo do play-off. Doufám, že do toho pak dají maximum, aby udělali radost plzeňským lidem. A hlavně jim bude sloužit zdraví... A že je nespustím z očí! (smích)