Rozhovor Pacl

Brankář Pacl: Titul by byl krásný

V této sezóně by měl být jednou z opor juniorského týmu plzeňských indiánů. Osmnáctiletý brankář Jindřich Pacl v přípravě nakoukl také do seniorského áčka, odkud si přinesl řadu zkušeností.
Jeho hlavní úloha ale bude pomoci plzeňskému týmu v extralize juniorů.

Jindro, byla letošní příprava juniorky náročnější než to, co jste zažil předtím?
Loni jsem se připravoval s týmem dorostu, takže přímo srovnat dvě přípravy juniorů nemohu. Je pravda, že příprava byla dost náročná. Hlavně se hodně běhalo. I když někdy je toho fakt dost, je důležité nabrat fyzickou kondici.

Vy jste se částečně připravoval i s A týmem Plzně. Jaké to pro vás bylo?
Jsem šťastnej, že můžu být na ledě s takovými hráči. Chodím se na ně koukat několik let a teď je super, že s nimi můžu být na ledě! Je pro mě velká motivací do budoucna se dostat do týmu! Myslím, že mě kluci přijali dobře, řad z nich mi například pomohlo i s jídelníčkem a řešili jsme, co je potřeba, aby se člověk stal profi sportovcem. Jsem za to moc rád.

Když se podíváte na brankářské duo plzeňského týmu. Je něco, co byste si od každého z nich chtěl vzít a naučit se to?
Určitě ano. Na Machym se mi líbí jeho styl chytání. Je vidět kus práce, který v Kanadě udělal. Má za sebou velkej dril a je radost na něj koukat. Menzi je na druhou stranu zkušený gólman, který už má něco za sebou. Od obou kluků se mám co učit! Když je vidím, mám velkou motivaci být jako oni. To mě ale čeká spoustu práce. (smích)

Máte svůj brankářský vzor?
Vždy jím byl, je a bude Dušan Salfický. Na něj já koukám odmalička. Líbí se mi na něm snad vše, protože to je skvělý člověk a pan Brankář! Ještě na mě udělal velký dojem Tuukka Rask, když byl v Plzni. Toho jsem doslova hltal na každém tréninku a chodil jsem se na něj dívat pravidelně na domácí utkání. Bylo to pro mě až jako kino, protože to, co on předváděl, bylo až neskutečné a bylo úžasné se na něj vůbec koukat. Rád na jeho působení u nás vzpomínám.

Jaký má podle vás celek plzeňských juniorů potenciál?
Tým má sílu na titul, ale je před námi kus práce, protože máme pořád co zlepšovat, a to ode mě a až po posledního hráče.

Jaké jste si tedy s týmem dali cíle?
Ty musí být ty nejvyšší, takže bychom chtěli dojít co nejdál. Titul by byl krásný… když budeme makat a plnit vše, co máme, získáme ho. Sílu týmu na to máme, jen srovnat hlavy a jít si za svým!

Máte za sebou první část utkání. Po čtyřech utkáních si trenér Bruk pochvaloval vaši bilanci tří výher a jen jediné porážky. Čekali jste, že to bude hned tak klapat?
Určitě bylo skvělé, že jsme brzy získali devět bodů. Jsem rádi, ale jsme jen na začátku cesty. Liga se teprve rozjíždí a je potřeba zachytit začátek. Docela se nám to daří, ale pořád je co zlepšovat. Snad budou body jen přibývat. (úsměv)

V dalším domácím duelu jste pak ve veliké přestřelce nakonec podlehli pražské spartě. Vy jste dokonce střídal, což u vás není zvykem. Byl to takový ten zápas blbec?
No, hrozný… Beru to na sebe. Sice jsme nehráli to, co jsme měli, ale já nechytnul ani KOPAČÁK! Na 5 gólů doma se nemůže prohrát, ani kdyby se na hlavu stavěli. Byl to velkej den blbec, ale už je to za námi… Snad se to nebude opakovat.

O den později vám reparát už vyšel – v nájezdech jste zdolali houževnatou Slavii.
Přestože jsme chtěli všechny body, jsme se dvěma spokojeni. Hlavně jsme rádi, že se nám povedlo napravit ten zápas ze Spartou, a to i přesto, že to nebylo za plný počet. Proti Slavii jsme hráli dobře dozadu a musím říct, že od kluků to byl výborný výkon. Penalty už jsou pak loterie, takže bod navíc je super. Jak jsem ale řekl, je škoda, že jsme nevyhráli v základní hrací době. Měli jsme plno šancí, ale nestálo při nás štěstí v koncovce. V zápase jsme dokonce prohrávali 0:2, takže s ohledem na to klobouk dolů před kluky, že nic nevypustili, bojovali až do konce, a my si tak mohli připsat aspoň ty dva body.

Vy jste se probojoval i do národního týmu. Vzpomenete si třeba i na svůj první zápas?
Určitě ano. Bylo to v Lenzerheide ve Švýcarsku a my vyhráli 2:1. Dostat šanci reprezentovat je krásné a úžasný pocit. Ale to, co pak nastane, pokud se dostanete na nějaké mládežnické mistrovství světa, je pak o něčem jiném. Zažil jsem to v Soči a budu na to vzpomínat celý život. Například na zápase s Ruskem bylo v hale přes sedm tisíc lidí,udělali úžasnou atmosféru, na kterou nejsem na to zvyklý při zápasech v Česku v mládežnických kategorií. Byl to neskutečný zážitek, kdy mi běhal mráz po zádech. (smích) Škoda jen, že naše cesta turnajem skončila už ve čtvrtfinále.