Brankářem jsem se stal shodou okolností, říká Martin Pejsar

Patnáctiletý brankář Martin Pejsar v loňské sezoně poprvé nakoukl do týmu mladšího dorostu plzeňských indiánů, kde se jen velmi těžce dostával z pozice dvojky mezi tři tyče. Odchovanec klatovského hokeje se proto rozhodl v následující sezoně zkusit své štěstí v Litvínově, kde bude rok hostovat. Kromě hokeje začal mladý gólman hrát v loňském ročníku i hokejbal, v němž se zúčastnil letní olympijských her dětí a mládeže, které se konaly v Plzni. "Zahajovací ceremoniál a vlastně celá olympiáda byla doopravdy super. Nic podobného jsem zatím nezažil," pochvaloval si celou akci Martin Pejsar.

Jaké byly tvé začátky s hokejem?
V pěti letech mě táta vzal do Klatov na zimák a zeptal se, jestli bych se nechtěl naučit bruslit. Já jsem souhlasil a začal jsem chodit do hokejové přípravky HC Klatovy. Už v přípravce jsem si u rodičů vyprosil brankářskou hokejku a na závěr každého tréninku jsem vlezl do brány. Shodou okolností jim ve druhé třídě chyběl brankář a já šel další sezónu místo do přípravky rovnou chytat.

Na tohle období a na trenéry, kteří mi dali do začátků vše potřebné, vzpomínám dodnes. Ve čtvrté třídě se mi ozvali z Plzně, jestli bych nechtěl chytat za ně. Moc se mi nechtělo opustit svůj mateřský klub, ale bral jsem to jako velkou příležitost a odešel jsem do Plzně.

Máš v paměti nějaký zápas, na který rád vzpomínáš?
Trochu matně si vzpomínám na turnaj s HC Klatovy asi ve druhé třídě, kde se mi podařilo proti favorizované Spartě vychytat nulu. Kluci zabojovali, dali gól a my jsme zápas vyhráli 1:0 a tím i celý turnaj. Další zápas, který mám stále v paměti je asi ze šesté třídy, kdy se pořádal turnaj v Plzni, a po finálovém zápase nám přišel poblahopřát do šatny Martin Straka.

Z poslední doby nejvíce vzpomínám na krajské výběry v osmé třídě na zápas proti karlovarskému výběru, kdy jsem si doopravdy hodně zachytal a i v mladším dorostu na Mistrovství České republiky kde jsem dostal rovněž šanci. Díky tomu jsem se dostal na první sraz širšího výběru reprezentace U15 v Jihlavě.

Máš nějaký hokejový vzor, někoho, ke komu vzhlížíš?
Můj hokejový vzor je Pekka Rinne z Nashvillu. Z českých gólmanů je to Pavel Francouz.

Jak jsi byl spokojený s loňskou sezonou, v níž si zasáhl pouze do osmi zápasů mladšího dorostu? Chyběla ti hodně zápasová praxe?
S loňskou sezónou vůbec spokojený nejsem. Věděl jsem, že jako mladší gólman z postu dvojky si asi moc nezachytám, ale ne, že to bude doopravdy tak málo. Tréninky sice byly super, ale zápas je zas úplně něco jiného. Jediné, co mě drželo nad vodou, bylo to, že snad dostanu příležitost na krajských výběrech, což se také stalo. Ke konci sezóny, kdy jsem se na led už vůbec nepodíval, mě zase povzbuzovala vidina reprezentačního kempu. Z nedostatku zápasů jsem se také koncem sezóny začal věnovat hokejbalu.

Jak se ti daří zkombinovat hokejbal a hokej dohromady?
Protože jsem hokejbal vyzkoušel až letos, byl pro mě přechod z hokeje dost těžký. Chytání v těžké hokejové výstroji, nemoct se “sklouznout“ na bruslích, velké horko, je doopravdy nářez. Navíc ten míček, který se oproti puku odrazí vždy úplně jiným směrem. Největší problém mi dělal asfaltový povrch, který byl na MČR. Děkuji trenérům starších žáků HBC Plzeň za to, že jsem si mohl zachytat, když mi chytání v ostrých utkáních chybělo v hokeji. Přechod z hokejbalu opět na hokej byl o něco lehčí. Jen jsem získal pár špatných návyků. Přece jen je to dost rozdílné chytání.

Na letní olympiády dětí a mládeže jsi skončil s hokejbalovým týmem Plzeňského kraje na čtvrtém místě. Jak zpětně vzpomínáš na celou akci, která se v Plzni konala?
Zahajovací ceremoniál a vlastně celá olympiáda byla doopravdy super. Nic podobného jsem zatím nezažil – zimní olympiáda bohužel zrovna náš ročník minula. Celý turnaj se pro nás vyvíjel slibně. Bohužel nám nevyšly zrovna dva závěrečné zápasy a my jsme nakonec skončili bez medaile. To nás jako domácí tým hodně mrzelo. Navíc chybělo tak málo. Až v prodloužení jsme prohráli zápas s Pardubicemi, ze kterého by se postoupilo do boje o 1. místo.

Nastávající sezonu strávíš na hostování v Litvínově. Co tě vedlo změnit působiště?
Do mladšího dorostu Plzně přišli před sezonou dva noví gólmani, a protože Litvínov o mě projevil zájem, rozhodl jsem se z Plzně odejít. Protože odcházím, chtěl bych poděkovat brankářskému trenérovi Petru Kůsovi za to, co mě naučil a že se mnou všechno vytrpěl.

Věříš, že se dostaneš na severu Čech častěji do branky?
Pevně v to doufám. U brankářů bohužel chytá většinou jen jeden, ale o své místo budu bojovat. Další můj cíl je dostat se do reprezentace U-16, kam jsem už maličko nakouknul a spoluhráči i trenéři byli výborní. Vše bude záležet na mé formě.

Jak budeš nyní kombinovat hokejbal s hokejem, když budeš muset do Litvínova dojíždět?
V Litvínově budu ve škole a na internátu, takže hokejbal je pro mě prozatím uzavřená kapitola. Chci se teď věnovat jen hokeji a pracovat na odstranění svých nedostatků.

Jak časově náročné bude rovněž pro tebe stíhat školu a tréninky v Litvínově?
Bydlíme u Domažlic a já jsem proto byl na internátu už teď v deváté třídě. Takže to pro mě nebude nic nového, ale jen o trochu dál od domova. V Litvínově jsem si vyhlídl střední školu. Litvínov je rovněž akademii a zámezí je proto přímo na zimním stadionu.