Cartelli po dvou slabších sezónách věří ve zlepšení

P l z e ň - Obranné řady plzeňského týmu oproti minulým sezónám doznaly řadu změn. Odešly legendy Řezníček a Vlček, přišlo množství nových tváří. Jedním z obránců, kteří se letos objevují v sestavě HC Lasselsberger Plzeň, je Mario Cartelli. Není to tak dávno co byl počítán k adeptům reprezentačního dresu. V současné sezóně usiluje o to, aby zvrátil sestupnou křivku svojí kariéry a dostal se natrvalo do základní sestavy západočeského celku. Říká se, že obránce zraje s lety jako víno, Cartelli má v Plzni smlouvu na dva roky plus opci, a tak mohou fanoušci Keramiky doufat, že se toho právě u něj dočkají.

S hokejem začínal v Karviné, kde hrál i jeho starší bratr. Chodil se na zimák dívat a podporovat svého brášku a tak jaksi samozřejmě došlo k tomu, že sedmiletý Mario obul brusle a zkusil to také. "Bylo to dobré v tom, že můj zájem o hokej vyplynul ze situace, nebylo v tom nic nuceného. Začal jsem vlastně trochu déle než je zvykem, ale nelituji toho. Moje zájmy byly v té době všestrannější a myslím si, že to vůbec není na škodu. Když jsem pak s hokejem začal, dostalo se mi podpory celé rodiny a té také vděčím za to, kde dnes jsem."

Jako mladší dorostenec přestoupil do Olomouce, kde zároveň s tréninkem studoval střední průmyslovou školu. Zde se dočkal pod trenérem Jiřím Látalem titulu mistra republiky a hrál zde až do chvíle, kdy Olomouc zmizela z mapy extraligy prodejem práv do Karlových Varů. Ještě jednu sezónu za Olomouc si vystřihl v první národní lize pod trenérem Kamilem Přecechtělem a pak už následovalo po úspěšné maturitě lano z Třince.

Nabídka přišla i z Českých Budějovic, ale trenér Kužílek z Třince byl přesvědčivější a hlavně to z Třince bylo blíž domů. V Třinci prožil hned od začátku dvě úspěšné sezóny. "Když jsem naskočil do mužstva zažil jsem skvělou jízdu za třetím místem a následující ročník byl také úspěšný, protože jsme postoupili do play-off." V obou sezónách Třinec bojoval o postup do dalších kol play-off právě s Plzní. „Pamatuji se, že v prvním případě jsem načal Salfu střelou bez přípravy od modré po perfektní přihrávce od Ríši Krále. V tom zápase jsem připsal ještě asistenci a v utkání doma jsem pak přidal další gól. Byly to moje jediné dvě trefy toho roku v play-off. Následující rok nás Plzeň vyřadila, to byl mezi jinými také ten zápas, který jsme tu prohráli 0:9..."

Nejvydařenější sezónou Maria Cartelliho v Třinci však byla až ta třetí. V ní se však Třinec vůbec neprobojoval do play-off. "Paradoxně když se mužstvu jako celku nedařilo a skončili jsme devátí, tedy bez účasti ve vyřazovacích bojích, mně se dařilo náramně. Lví podíl na tom má to, že jsem nastupoval v pětce vedené Richardem Králem. Je to opravdu pan Hokejista. Jeho přehled ve hře a pohotovost, s jakou vás do šancí dostane, je neuvěřitelná."

Tenkrát dokonce po osmi odehraných extraligových kolech vedl tabulku střelců. Podobný start měli mezi obránci od pádu komunismu jen Róbert Švehla a Miloš Holaň. "Opět musím zdůraznit, že to bylo o štěstí a o spoluhráčích, hlavně tedy o tehdejším kapitánovi mého týmu... Jinak se nedá říci, že bych byl nějaký super střelec, moje obvyklá porce bodů v sezóně je spíš někde okolo patnácti." Výborný začátek mu tehdy vynesl i nominaci do národního týmu.

V následujícím ročníku však zůstával Cartelli často pouze na střídačce v pozici sedmého beka a nakonec ho vedení klubu uvolnilo na Kladno. "Bylo ode mně očekáváno asi víc, než jsem předvedl. Mně se příliš nedařilo a stejně tak celému klubu, a tak když uzrál čas na změnu, odnesl jsem to já. Byl jsem na hostování zapůjčen do Kladna a musím říci, že si vůbec nestěžuji. Naopak tuto zkušenost hodnotím velice pozitivně. Do týmu jsem rychle zapadl a rychle našel společnou řeč se spoluhráči, trenérem i diváky. Dokázal jsem sobě i ostatním, že hokej hrát umím. Ke konci to bylo úplně nejlepší, když jsem nastupoval v řadě mladíků - hrál jsem se Skrbkem, vpředu byli Hořava, Plekanec a Horna - tehdy asi s tím nejlepším co Kladno mělo. Dávali jsme spoustu gólů a já měl taky asi za dvacet šest zápasů třináct bodů, takže opravdu spokojenost. Jen škoda, že se spadlo. Chtěl jsem na Kladně zůstat, už se schylovalo k přestupu, ale pak po pádu do nižší soutěže... Komu by se chtělo do první národní, že?"

A to Cartelli ještě netušil, že si boje v baráži příští rok zopakuje... "To jsem tedy opravdu netušil. A abych pravdu řekl, dosud jsem to neskousnul. Z Kladna jsem se vrátil docela v solidní formě, začátek sezóny jsem taky neměl nejhorší. Pak jsem byl chvíli mimo kvůli zranění a po návratu na led jsem šel do třetí pětky. Trenér byl se mnou spokojený, takže jsem nic zlého netušil. A pak to přišlo. Havířov! Tým, kde bylo vše dopředu jasné. Druhá baráž ve dvou sezónách a ještě k tomu proti Kladnu! Jsem rád, že už to mám za sebou," říká s úlevou.

Cartellimu v Třinci končila smlouva, ovšem klub mohl na hráče ještě uplatnit opci. "Klub se mě snažil prodat, aby z toho měl nějaké peníze. Já sám jsem chtěl pryč a to bylo vlastně jediné co jsem po agentovi chtěl, protože představa, že zas budu zapůjčen do nějakého barážového mužstva, mě dost děsila. Dlouho to, ale vypadalo, že v Třinci zůstanu, až na konci dubna vyšel najevo zájem Plzně. Sbaleno jsem měl za dva dny a teď tady bydlím s mojí tehdy ještě budoucí manželkou."

Havířov se v loňské sezóně dával hráčům za trest. Strašák angažmá v Havířově byl pro mnoho hráčů značnoui motivací k tomu, aby urychleně zlepšili své mdlé výkony. I Radek Matějovský se po svém příchodu do Plzně nechal slyšet, že mu spadl ze srdce velký balvan, protože očekával, že bude poslán do Havířova. Havířov byl jednak beznadějně poslední, měnili se tam hráči a trenéři a navíc klub dlužil, kam se podíval. Michal Divíšek, jenž loni v Plzni působil, jen mávl rukou smířený s tím, že ty peníze již nikdy neuvidí... "Mám také nevyřešené pohledávky vůči Havířovu. Teď je ale ve vedení Pavel Prorok a mám slíbeno, že do 31. ledna 2004 bude vše srovnáno. Je to Karviňák, znám ho, tak to snad dobře dopadne. S Divíškem, narozdíl od Dobrovolného, jsem se v Havířově nepotkal. Když jsem do tohoto týmu přišel, už nebyl v takovém rozkladu. Výplaty jsme dostávali, ne sice úplně včas, ale dostávali jsme je. Trochu neobvyklé bylo, že jsme je dostávali v hotovosti, tedy na ruku. Jen na tu poslední výplatu jaksi zapomněli."

Po sestupu Havířova přesídlil do Plzně, kde podepsal novou smlouvu. „Plzeň se mi velice líbí, připomíná mi trochu Olomouc. Je tu spoustu možností zábavy a kulturního vyžití. Rád také chodím s manželkou a se psem Garpem, zlatým retrievrem na procházky do Borského parku.“ Pes dostal jméno podle hlavního hrdiny nejznámějšího románu Johna Irwinga Svět podle Garpa. „Irving je můj oblíbený spisovatel, přečetl jsem od něj všechno co u nás vyšlo.“

Třinec byl vždy proslaven útočným pojetím hry, v defenzivní činnosti už to tak slavné nebylo. Plzeň naopak spoléhala často spíše na úpornou obranu, zápasy proti Třinci byly vždy soubojem dvou odlišných stylů. „Třinec vždycky dost gólů dostával, ale také jich hodně dával. Beci se tlačili více dopředu, dělali víc bodů. Tady v Plzni to není tak, jak tu byli dříve všichni zvyklí. V obraně to občas dost skřípe. Trenéři jsou s tím nespokojení a snaží se nás vrátit ke tvrdé hře a poctivé obranné práci. Chtějí, abychom to více vzadu řezali. Myslím si, že každé mužstvo má svůj styl a kdyby přišel kdokoliv, tak se k němu stejně zase vrátí. Letos to tu prostě trvá trochu déle, protože kádr se, zvlášť v obraně, změnil skoro od základu. Ale myslím si, že k tomu původnímu stylu spějeme zpátky. Mně osobně tvrdá hra do těla nevadí, takže v tom nevidím žádný problém.“

V Třinci trénoval také bývalí excelentní obránce Antonín Stavjaňa. Ani on však nenaučil třinecké Oceláře pořádně bránit. „Já ho až tak dlouho nezažil. Brzy jsem odešel na Kladno, ale tréninky měl perfektní a také měl dost filosofický přístup ke hře. Je to člověk oddaný hokeji a je radost mít ho jako trenéra. Faktem, ale je, že v Třinci se neprosadil.“

O Plzni se říká, že má nepříjemný tvrdý obranný styl. Zápasy Plzně s Třincem nikdy nepostrádaly pořádný náboj. „Vyloženě nějakou averzi nemám na nikoho. Je to hra a můj styl také někomu nemusí zrovna sedět, ale emoce patří na led. Po zápase už žádné averze v sobě neživím a myslím, že tak jsou na tom všichni, nebo alespoň skoro všichni. Samozřejmě, že proti některým hokejistům se hraje hůř, než proti jiným. Velmi nerad jsem bránil z Plzně třeba Milana Antoše. Má docela velkou sílu a je to dřina ho uhlídat. Taky mám nehezkou vzpomínku na Davida Pospíšila z prvního play´-off s Plzní. Udělal ze mne úplného, no víte co… Docela mně vyškolil.“

Mario Cartelli o osobnostech

Richard Král
„Je to hokejista, který vás dokáže udělat. Milimetrovými přihrávkami, pasy do jízdy i jednoznačnou autoritou a vůdčím duchem. Je to jasný kapitán svého mužstva. Přesto, že se každý rok pere o prvenství v produktivitě, dokáže si i lehnout do rány. Je to hráč, který by každému manšaftu pomohl.“

David Pospíšil
„David Pospíšil byl určitě dobrou volbou pro kapitánské céčko. Sám od sebe je živý až hyperaktivní, takže si myslím že se na to hodí. V kabině vždycky dělá srandu, ale dokáže i pěkně ostře promluvit k mužstvu. Na rozhodčích nenechá nitku suchou, brání svůj tým. Nasazením v zápasech jde příkladem, jednoduše dobrá volba."

Jiří Hanzlík
"Jirka Hanzlík měl dost smůlu, protože na začátku se nám v obraně velice nedařilo a on to odnášel. Neměl zrovna herně skvělé období, ale to se přihodí každému hráči, nejsme stroje.. Nemilosrdný pískot obecenstva jej srážel ještě hlouběji. Muselo mu být asi strašně. Po těch sezónách co tu prožil si tohle nezasloužil. Nyní si myslím, že se jeho výkonům nedá nic vytknout. Všichni na sobě musíme dál pracovat a věřím že výsledky se dostaví. Jak u jednotlivců tak u týmu.“