Daniel Pejchar chce jít v otcových stopách

Plzeň - Příjmení Pejchar není v plzeňských luzích a hájích nijak neznámé. Přes tátu Rudolfa, který byl ve své době nepřekonatelným gólmanem a nyní působí u A týmu indiánů jako kouč, a bratra Tomáše, jenž patřil k významným členům mládežnických družstev Plzně, se dostáváme k nejmladšímu z trojlístku - kapitána staršího dorostu HC Plzeň 1929 Daniela Pejchara. A není divu, že pro obratného útočníka je největším životním i hokejovým vzorem jeho otec.

Dane, ty bojuješ za barvy plzeňského staršího dorostu. Jaké jste si s týmem dali před sezónou cíle?
Hlavním cílem bylo vyhrát hned první utkání a jít pak zápas po zápasu na vítězné šňůře. To se nám zatím daří a uvidíme, jak to bude dál. Určitě bychom chtěli vyhrát titul, to ostatně každý tým.

Sezóna vám vychází nad očekávání. V první části jste obsadili druhé místo a s přehledem postoupili dále…
Nevedeme špatně, to je pravda, ale důležité budou až vyřazovací boje v play-off. Rozhodně máme silný tým, ale zlepšovat toho máme ještě dost.

Ty jsi kapitánem mladých indiánů. Jaké to pro tebe je?
Je to pro mě něco navíc. Cítím velkou zodpovědnost za tým, ale musím říct, že mi kluci ohromně pomáhají a vlastně si ve všem vyjdeme vstříc. V šatně o přestávkách spolu mluvíme a říkáme si, co bychom měli zlepšit. Každý má šanci na svůj názor, každý může promluvit.

Debatuješ často s rozhodčími? Necháš se vytočit?
V poslední době pískají proti nám, takže se jich často na něco zeptám. Někdy je těžké se ohlídat, ale vždycky se udržím. Musíme se s tím vypořádat sami a hrát o to ještě lépe.

Co ty a kanadské bodování?
Žádnou hranici jsem si před sezónou nestanovil. Občas se na bodování kouknu, ale spíše mi jde o úspěch týmu, než o moje tabulky.

Raději střílíš, nebo přihráváš?
Rozhodně raději střílím, ale snažím se dobře přihrávat.

Jaký ty máš názor na brzké odchody mladých kluků za moře?
Myslím si, že je to dobré pro některé kluky, kteří se tam chytnou a jdou dál - třeba explzeňští Culek, Straka a Hrbas. Když odejdou dobří hráči, může to být prospěšné. Podle mého je to jen na tom jedinci, jestli si to troufne, nebo ne.

Myslíš si, že je dobře, že se hráči po kariéře v NHL vrátí do české EXL?
Určitě! Když se koukneme na Martina Straku, Ručinského nebo Výborného, tak jsou to hráči, kteří přišli z vyšších lig a tady v extralize jen dokazují, co v nich je. Já sám jsem rád, když jdu na hokej a můžu je vidět, jak hrajou.

A co američtí nebo kanadští hráči v české nejvyšší soutěži?
Znamenají pro daný tým velkou konkurenci. Líbí se mi na nich jejich tvrdá hra do těla. Oni si mohou z Čech odnést to, že se tady hraje úplně jiný hokej než u nich, protože se tu hodně kombinuje a pak padají krásné góly.

Máš nějaký vzor a životní motto?
Vzorem je můj táta. Dotáhl to hodně daleko, takže bych chtěl být jako on. Jiný vzor nemám, žiju si svůj život podle svého. Ale mám jedno takové motto: „Když můžeš někoho sundat, tak ho sundej dřív než on sundá tebe“.