Dorostenec Lukáš Holub si se svým útokem rozumí na ledě i mimo něj

P l z e ň - Útočník Lukáš Holub letos nastupoval v plzeňském dorostu prvním rokem, ale druhý útok, kde spolu s ním nastupují Kocman a Jindra, už nyní často hraje v zápasech ústřední úlohu. Nýrského rodáka přivedl k hokeji jeho otec, jenž hrával fotbal. Začal pracovat v Praze a jeho syn začal nastupovat ze Spartu Praha. "Líbilo se mi tam. Jezdil jsem tam zpočátku jen na zápasy a pondělní a páteční tréninky. Jinak jsem trénoval v Klatovech," popisuje.

Ve Spartě působil dvě sezóny. Příliš hokejových známých si tam však neudělal. "Z tehdejšího kádru hraje ve Spartě už jen gólman Heinz a Spudil, zbytek toho nechal nebo je vyházeli." V 5. třídě ve Spartě po Holubovi chtěli, aby docházel na všechny tréninky, což však nebylo možné. "Neměli jsme v Praze byt, takže jsem se vrátil zpět do Klatov, kde jsem nastupoval za čtvrtou třídu, kam jsem chodil, byť jsem věkově patřil spíše o rok o výš. Hrál jsem však také krajský přebor za mladší žáky, tam nastupovali dohromady páťáci, šesťáci a sedmáci." Zajímavostí je určitě také fakt, že mezi čtvrťáky hrál na postu obránce, v mladších žácích z něj udělali útočníka.

Čtvrťáci Klatov byli tehdy velmi silní, několikrát v sezóně porazili Plzeň. "Na turnaji v Rokycanech jsme Plzeň porazili znovu a já jí tehdy dal v jednom zápase čtyři góly. Pan Koban přišel za tátou, jestli bych nechtěl přestoupit do Plzně. Táta souhlasil, ale chtěl, abych hrál o rok výše, tedy ve třídě, kam jsem věkově patřil," vysvětluje Holub. V páté třídě nadále chodil na základní školu do Nýrska a každý den obětavě cestoval tři hodiny na trénink do Plzně a zpět. "Pak jsem dělal zkoušky na sportovní gymnázium do Plzně, uspěl jsem, ale pro velký zájem mě nevzali. Začal jsem tak chodit na hokejovou školu a táta mi našel byt. Byla v něm ještě jedna rodina, oni bydleli nahoře, já dole," vypráví o začátcích své samostatnosti.

"Sám jsem si vařil, ale šlo většinou stále o tytéž pokrmy, měl jsem téměř pořád těstoviny, sýry a slaninu To jsem jedl pořád dokola, ještě polévky z pytlíku," vzpomíná na počátky své samostatnosti. Trenér Ruprecht Holuba p dvou letech přeřadil o třídu níže. "S tím jsem nebyl úplně spokojený, chtěl jsem hrát se svými vrstevníky," krčí rameny Holub, který do třídy chodil s o rok mladšími spolužáky. Holub dokonce chtěl dělat rozdílové zkoušky do sedmé třídy, ovšem plán nevyšel. "Musel bych mít ze všech zkoušek jedničky nebo dvojky. To bylo nereálné, naučit se za měsíc látku celého ročníku není žádná legrace."

V závěru sezóny si však Holuba vytáhl trenér Radek Kampf spolu s Kořínkem a Jindrou do osmé třídy a s výběrem odjel i na mistrovství republiky. "Hrál jsem na mistrovství republiky každý rok. Nejdřív v sedmé třídě, pak dvakrát za osmou a pak za devítku. Ani jednou jsme však nevyhráli, jednou jsme skončili druzí, dvakrát třetí a jednou čtvrtí." V osmé třídě opustil byt, ve kterém bydlel, protože rodina zvedla nájem a začala z prostor budovat kanceláře, a přestěhoval se do Doudlevec. "Bydlel jsem tam s vysokoškoláky. Můj spolubydlící byl vyučený kuchař a ten mě učil vařit. Naučil jsem se tam třeba i svíčkovou," usměje se.

Když byl Holub v deváté třídě, všichni jeho vrstevníci z ročníku 1987 už hráli za dorost. Jeho si spolu s Kořínkem a Valentou, Jindrou a Kocmanem vytáhl do dorostu až trenér František Černý, který u kormidla vystřídal Radka Kampfa. "Celý náš útok tedy Kocman, Jindra a já jsme spolu s obráncem Kořínkem nejlepší kamarádi. Jsme pořád spolu," popisuje soulad, který funguje nejen na ledě.

Přestože hraje v dorostu teprve prvním rokem, příští rok už věkově bude spadat mezi juniory. Tam nebude jednoduché se prosadit. "Stačilo by mě, kdyby mě s nimi nechali trénovat. Moc si to neumím představit. Myslím, že bych mohl hrát ve čtvrté lajně a občas naskočit do hry, ale to musejí rozhodnout trenéři," uvedl na závěr rozhovoru Lukáš Holub.