Filip Přikryl: Bude to výzva, těším se na ni!

Plzeň - Je to další návrat ztraceného syna. Čerstvě osmnáctiletý dravý forvard strávil poslední rok v zámoří, kde zaznamenal prakticky bilanci půl bodu na zápas.

Rokycanský rodák je bratr Romana, jenž již v dresu Škody odehrál velkou porci zápasů v seniorské extralize. Je rovněž absolvent mládežnické Akademie Plzně a body přidával již od mala. V sezóně 2016/17 v patnácti letech nasbíral v kategorii U16 65 bodů (16+49) ve 20 utkáních, v kategorii U18 26 (11+15) ve stejném počtu zápasů a tento tým nakonec slavil i mistrovský titul.

Pravidelný mládežnický reprezentant nechyběl na mistrovství světa sedmnáctek i osmnáctek. Sezónu 2018/19 se rozhodl strávit v zámoří v QMJHL, kde v 67 utkáních zapsal 31 bodů (14+17). Experti očekávají v roce 2019 draft do NHL.

Filipe, jak trávíte aktuální období?
“Volno” jsem si užíval trošku víc než předtím. Nejen proto, že to byla pro mě náročná sezóna, ale proto, že jsem se doma moc neohřál. O Vánocích jsem zde byl týden a před mistrostvím světa U18 ani to ne. Takže první týden, kdy jsem byl doma, jsem měl totální volno a snažil jsem se trávit čas s rodinou. Jenže já jsem trošku aktivní typ a nevydržím dlouho nic nedělat. Začal jsem tedy již brzy opět sportovat. Rád chodím na kolečkové brusle si hrát s hokejkou a míčkem, takže jsem bez toho hokeje moc dlouho nevydržel (smích). Pár dní zpátky jsem začal již trénovat a chodit do posilovny, abych se do toho trošku dostal. Mně stačí málo, ale jsem rád, že jsem měl čas na lidi, které jsem nemohl v sezóně vidět.

Letošní sezónu jste strávil v zámoří, jak se přesun upekl?
O tom přesunu jsem přemýšlel strašně dlouho. Byl jsem na přípravě s A-týmem minulý rok a byli jsme na něčem domluvení. Věřím, že bych šanci v extralize dostal, ale cítil jsem, že je pro mě lepší udělat krok, který jsem udělal. Jsem vděčný, že mi to bylo umožněno. Ten rok mi dal strašně moc - jak v hokejové stránce, tak i v psychické.

Jak moc je to velký rozdíl oproti tuzemským soutěžím?
To se asi nedá ani srovnávat. Tím bych samozřejmě nechtěl shazovat české soutěže. V Kanadě na to mají jiné prostředky, ale i obrovský rozdíl v počtu registrovaných hokejistů. Všechno je tam strašně profesionální a celá organizace se snaží připravit každého hráče na budoucí kariéru - jak z pohledu hokejisty, tak hlavně člověka. Je tam obrovská konkurence a každý den si bojujete o místo, protože potom již budete bojovat celou kariéru. Fanoušků u nás chodilo průměrně 3500, když byly nějaké akce, tak klidně přišlo 5500. V Halifaxu na poslední zápas základní části bylo ale hned 11000 diváků. Rekord byl určitě v Québecu, tam jich dorazilo 14000. Lidi to tam milují, a i když jsou tam lístky na juniorský poměr docela drahé, tak chodí pořád.

Probojoval jste se i na mistrovství světa osmnáctek. Jak moc velký zážitek to byl?
Byl to jak skvělý zážitek, tak dobrá zkušenost, užil jsem si to. Moc mě mrzí, že jsme vypadli ve čtvrtfinále, ale to už teď vrátit stejně nejde. Budu na to vzpomínat vždycky v dobrém.

Jak byste zhodnotil vystoupení týmu na turnaji a co chybělo k vysněné medaili?
Jak už jsem říkal, mrzí mě, jak to dopadlo. Vím, že jsme měli na víc, ale ten nejdůležitější zápas nám nevyšel. Je to všechno o jednom duelu. Když ho vyhrajete, máte další dvě šance na úspěch. Nakonec jsme ve čtvrtfinále prohráli s týmem, které to celé vyhrál. To nás štvalo trošku víc, protože jsme na ně měli.

Nyní se připojujete k A-týmu. S čím pomýšlíte na příští sezónu?
Nechci mít od toho žádná očekávání, budu pracovat, nic jiného v hlavě nyní nemám. Bude to první sezóna v seniorském hokeji, počítám s tím, že to bude jiné a nebude hned perfektní. Ale jde o to plnit věci, jak se plnit mají, vnímat, učit se a tím to můžete akorát urychlit. Potom již je to jenom na vás, jak se předvedete na ledě. Bude to výzva, těším se na to. Vždy jsem už odmalička chodil na zimák koukat na extraligu, každý zápas jsem mával s šálou při gólu, určitě i s vidinou a takovým snem, že tam budu jednou já. Půjdu do toho s pokorou, ale se sebevědomím a všechno je to jenom na mně.

Sledoval jste i v zámoří výsledky indiánů?
Sledoval jsem úplně každé střetnutí výsledkově, a když to šlo, tak jsem se díval i na streamy. Měl jsem tam pět hodin posun, takže když hráli ve stejný den jako já, tak mi to akorát vyšlo po obědě. Měl jsem tedy takový rituál před mým utkáním, že jsem se podíval alespoň na třetinu, jak hraje Plzeň. Poté jsem šel spát a potom jel na můj zápas (úsměv).

Máte i staršího bratra, který zde rovněž vyrůstal a aktuálně bojuje v dresu Motoru. Pomáhá vám například s něčím nebo řešíte spolu vůbec hokejové téma?
Brácha má obrovskou zásluhu na mém vývoji, odmala jsem k němu vzhlížel a vždycky budu. Když něco potřebuji, je první, koho se zeptám. Čím jsem starší, tak ta pomoc je vzájemná a někdy pomůžu i já jemu. Neřekl bych, že se bavíme po každém utkání, ale spíš když se někomu něco povede, tak si o tom napíšeme a zároveň, když cítíme, že ten druhý potřebuje pomoct, tak se snažíme podpořit. Pro mě je to strašně důležité a vždycky za to budu vděčný.

Filipe, děkuji za rozhovor, ať se daří!

Kariérní statistiky