Rozhovor Houfek

Houfek o skupině o udržení raději ani nepřemýšlí

Jakub Houfek měl bezesporu patřit mezi pilíře juniorské obrany. Vysoký bek si taktéž měl budovat pozici v reprezentačním týmu do devatenácti let. Jenže krátce po startu ostré sezóny onemocněl – mononukleóza jej vyřadila ze hry. Nyní je však zpět v plné polní a mimo boje za indiány se připravuje i na ten svůj osobní; brzy ho čeká maturita.

Letošní sezóna vám nezačala ideálně. Krátce po jejím startu jste se rychle dostal mimo hru, že?
Bohužel je to tak. Poslední zápas jsem sehrál v polovině října v Chomutově, ale to už jsem se necítil fit. Následně jsem si došel k lékaři a byla mi diagnostikována mononukleóza. Takže jsem na hokej musel na dlouho zapomenout. Na led jsem se dostal zpátky těsně před Vánoci, kdy byly tréninky o něco pohodovější. To pro mě bylo na začátek ideální.

Kvůli nemoci jste přišel i o možnost ukázat se v reprezentaci.
Ano. Minulo mě trojutkání ve Finsku. Samozřejmě, že mě mrzí každá pauza od hokeje zaviněná zraněním nebo nemocí o to pak víc, když jsem si mohl zahrát za národní tým. Ale nemoc si nevybírá, tak doufám, že dostanu možnost zahrát si za nároďák na některém z příštích srazů.

Jaké bylo sledovat snahu plzeňských spoluhráčů, aniž byste jim mohl pomoct?
První tři týdny jsem strávil jen doma, to bylo peklo. Potom už jsem mohl kluky podporovat alespoň z hlediště. Naneštěstí nám tou dobou začala herní krize, takže ta chuť se pokusit pomoc byla obrovská.

Už jste zcela v pořádku, nebo máte nějaké limity?
Od doby, kdy jsem dostal krevní a jaterní testy, které se vrátily do normálu, jsem už nepociťoval žádné problémy. Tak snad jsem to nezakřikl!

A jak se cítíte na ledě? Už je za vámi fáze nerozehranosti?
První dny mi byla hokejka spíš na přítěž, ale co se týče fyzické připravenosti, to jsem to čekal o dost horší. Na druhou stranu vynechat dva měsíce jakýkoliv pohyb, to někde musí být znát…

Juniorům první část soutěže nevychází úplně podle představ a o postup do TOP12 budou pravděpodobně bojovat až do posledního utkání hraného tuto sobotu. Jaké to je hrát každý zápas v povědomí, že může rozhodnout o neúspěchu sezóny?
Nepohlížím na to nijak negativně. Myslím si, že nás to může zdravě namotivovat. Všechno máme ve svých rukou a každý z nás dobře ví, že hrajeme o všechno.

Kde podle vás jsou největší slabiny a naopak přednosti týmu?
Náš hlavní problém jsou zbytečná vyloučení a špatná produktivita. Těžko můžete vyhrávat zápasy, když vstřelíte sotva dvě branky a polovinu zápasu odehrajete ve čtyřech. Naopak zatím se nám daří v přesilovkách, takže recept je jasný - vyvarovat se zbytečných vyloučení!

Dovedete si představit, že byste se neprobojovali do dvanáctky a bojovali o neúčast v baráži?
To si radši ani nezkouším. Není nic příjemného dohrávat sezonu ve skupině o udržení.

Ještě před sezónou tři hráči z vašeho nejbližšího okolí zamířili za moře. Vy jste se rozhodl jít jinou cestou a zůstal v Plzni. Co vás k tomuto kroku vedlo?
Jedním z faktorů byla určitě maturita, která mě letos čeká na Sportovním gymnáziu v Plzni. Bylo pro mě prioritou dodělat si střední školu před hledáním nějakého angažmá v cizině. Navíc bych se rád dostal do seniorského hokeje přes plzeňský A-tým.

Zmínil jste vaši blížící se zkoušku dospělosti. Jak jdou skloubit školní povinnosti s těmi hokejovými?
Není to nic lehkého, ale zatím to zvládám. Ve škole mi hodně pomohl individuální studijní plán. Jednotlivé zkoušky a testy si mohu přizpůsobit podle času tréninků nebo zápasů.