David Jiříček #5

Když mě přesunuli do obrany, byl jsem nešťastný, vzpomíná David Jiříček

Plzeň - Teprve čerstvě šestnáctiletý obránce prožíval sezónu snů. Ač věkem dorostenec, vypracoval se v oporu zadních řad juniorů. V jejich dresu v jednatřiceti utkáních zaznamenal jednadvacet bodů. V reprezentaci do sedmnácti a osmnácti let stihl dalších dvanáct v šestnácti střetnutích.

Vše vygradovalo v úvodu roku 2020, kdy pozvánka přišla i do Tipsport extraligy. Ve čtyřech utkáních v pro obránce důležité statistice +/- skončil na +1. Svou premiéru si odbyl proti Spartě (6:3), poté nastoupil proti Mountfieldu (2.3sn) a v Liberci (1:4) i Pardubicích (1:3).      

Davide, prozraďte, jaké byly reakce na vaši účast v extralize ji v šestnácti letech?
Všichni mi blahopřáli, ale říkali, ať neusnu na vavřínech. Asi si vše uvědomím až později, že jsem naskočil do extraligy takhle brzy. Především však doufám, že další starty ještě přijdou.

Co vám před premiérou vzkázali trenéři dorostu či juniorů?
Samozřejmě hodně štěstí. Avšak i to, ať si to užiju, že je to odměna za moji dřinu.

Jaké byly první pocity těsně před utkáním v kabině?
Byl jsem hodně nervózní. Ale kluci mi hodně pomohli a podporovali mě.

Jak je moc vše jiné oproti mládežnickým týmům?
Každý hráč je chytřejší a o hodně silnější než v juniorech. Jakoukoliv chybu, kterou uděláte, umí potrestat. Musíte hrát drze, ale na jistotu.

Co vám třeba kluci radili nebo čím vám pomáhali?
Radí mi, jak mám řešit určité situace na ledě, každý hráč má něco svého. Snažím se od každého vzít to nejlepší a pracovat na tom, ať je to cokoliv.

Stal jste již obětí nějakého fórku?
Zatím ne, ale myslím si, že to zanedlouho přijde (smích).

První vaše utkání mezi dospělými nebyla žádnou procházkou růžový sadem – Sparta a Liberec... Jak bylo pro obránce těžké čelit extraligovým hvězdám?
Nevyvaroval jsem se chybám, které musím ze své hry vymýtit. Ovšem s odstupem času si troufám říct, že to nebylo špatné. I když pořád je toho hodně co zlepšovat.

Dával jste si v létě před sezónou nějaké cíle?
Vůbec by mě nenapadlo, že naskočím do extraligy. Mým přáním bylo odehrát celou sezónu v juniorech a pár zápasů v dorostu. Kdyby mi někdo v létě řekl, že naskočím i mezi dospělými, začal bych se smát a řekl mu, že se zbláznil.

V mládežnických reprezentacích máte bilanci skoro bod na zápas. Táhne vás to dopředu neustále?
Mám rád útok, hrál jsem tam jako malý, chtěl jsem dávat góly. Když mě přesunuli do obrany, byl jsem nešťastný. Neustále si pamatuji ten den, kdy mi to trenér řekl a já začal brečet.

Kdy jste začínal s hokejem?
Ve třech letech v mých milovaných rodných Klatovech, kde jsem hrál do šestého ročníku. Poté jsem přešel sem do Plzně.

Šlo vám bruslení hned?
Už si úplně nepamatuji, ale myslím si, že ne (smích).

Kdo vás k hokeji přivedl?
Můj taťka. Hrál také hokej v Klatovech, je milovník každého sportu stejně jako já. Takže každý večer nějaký sport sleduje. Nic jiného, jako třeba film, u nás neexistuje.

Co na to mamka?
Není moc nadšená, ale co má dělat, nás prostě přemluvit nejde (smích).

Chtěl jste dělat i jiný sport?
Těch bylo hodně: fotbal, volejbal, tenis... Ale neuměl jsem prohrávat, to mi zůstalo až do teď. V létě si chodím zahrát tenis nebo fotbal s kamarády.

Není občas toho hokeje až příliš, když ani o reprezentačních přestávkách si od hokeje neodpočinete?
Někdy ano, ještě když se k tomu přidají další povinnosti. K tomu například ještě nějaký dlouhý výjezd, tak nevím, kde mi hlava stojí.

Mládežnické reprezentace vždy hrají vyrovnané duely se všemi soupeři, ale často chybí k vítězství kousíček. Čím je to podle vás?
Lepší koncovka. Soupeři šance, které si vytvoří, promění. My na to, kolik si vypracujeme příležitostí, vstřelíme gól, soupeř by z toho dal čtyři nebo pět.

Bodová lavina Davida Jiříčka v dresu reprezentace U17 proti Rusku ZDE!

Máte nějaký svůj hokejový vzor?
Všichni Češi, kteří se dostali do NHL. Mám je všechny jako velké vzory.

Máte nějaký svůj předzápasový rituál?
Mám jich dost, ale nechám si je pro sebe.

V Plzni se dává v rámci extraligy abnormální prostor mladým hráčům. Jaké to je hrát s hráči, které znáte odmala?
Jsem rád, že s klukama z Klatov hrajeme v Plzni. S Kanim se znám odmala, jsme sousedi. S Malátisem jsem hrál od přípravky a je tam spoustu dalších mladých kluků, je to úžasné.

Indiáni hrají na špici tabulky, je to odraz dobré práce ve výchově mladých hráčů?
Je to tak. V Plzni se s mládeží pracuje skvěle, výsledky jsou toho důkazem.

Na jaké trenéry třeba rád vzpomínáte nebo kteří vás nejvíce ovlivnili?
Každý trenér mi něco dal a všem moc děkuju, kvůli nim jsem tam, kde jsem!

Davide, děkujeme za rozhovor!

Pohled trenéra juniorů Petra Vojana
David je spíše ofenzivní obránce, nebojí se tvořit hru a podpořit útok. Velmi dobře čte hru a umí tvrdě a přesně vystřelit. Samozřejmě ze stylu své hry dělá chyby, ale bez toho se nikam neposune. Musí je jen dobře vyhodnocovat a poučit se z nich pro příště. V tréninku je ovšem velmi poctivý a pracovitý. Pozorně naslouchá a nechá si poradit, což je velmi důležité pro jeho další rozvoj. Slabiny má ve hře jeden na jednoho, musí ještě určitě zapracovat na osobních soubojích a také na bruslení. Letos udělal prakticky dva obrovské skoky a to není vůbec jednoduché ustát. Nejprve se, jako věkem ještě dorostenec, probojoval do juniorky, kde se postupem času otrkal a vypracoval v jednoho z klíčových obránců. Následně dostal možnost trénovat a hrát i za první tým extraligu dospělých. Bude ale důležité, jak si to všechno dokáže v hlavě srovnat a jak na sobě bude dál pracovat. Něco jiného je dostat šanci a něco jiného je se tam dlouhodobě udržet. Zajímavostí bude, že pravděpodobně vůbec neabsolvuje letní přípravu s juniorkou. Letos byl totiž s dorostem a tu příští už s největší pravděpodobností absolvuje s A-týmem.    


 

FOTO: Juniorský hokej