Lockdown a šestá třída

Plzeň - Již rok trvá celosvětová pandemie nového typu koronaviru, kromě běžného života samozřejmě postihla i ten sportovní.

Vloni vedl šesťáky Václav Benák, který mimo jiné v extralize za Západočechy odehrál více jak pět sezón. Čekaly je boje v rámci Ligy mladších žáků "D" - Plzeňsko - Jihočeská skupina. V ní se představilo hned šestnáct celků, s každým se Škoda měla utkat dvakrát. Osud tomu tak ale chtěl, že soutěž byla čtyři kola před koncem definitivně předčasně ukončena. Západočeši si vedli skvěle, z šestadvaceti střetnutí pouze třikrát nebodovali - s Pískem a dvakrát s Českými Budějovicemi a jednou remizovali - ve Veselí nad Lužnicí. Jinak na konto přibývala jedna výhra za druhou, mnohdy i s dvojciferným počtem nastřílených branek. Výsledkem tak bylo průběžné první místo s tříbodovým náskokem na Milevsko, které mělo zápas k dobru. Na jeho ledě indiáni uspěli v polovině listopadu 6:2, domácí odveta byla právě ještě naplánována.

I letošní ročník zůstane nedohraný. 167 celků bylo nejprve rozděleno do řady skupin, indiáni měli mít před sebou porci dvaatřiceti duelů, systémem doma - venku se měli popasovat se Lvi České Budějovice, Vimperkem, Českým Krumlovem, Soběslaví, Motorem České Budějovice, Pískem, Strakonicemi, Táborem, Veselí nad Lužnicí, Klatovy, Rokycany, Třemošnou, Domažlicemi, Milevskem, Pilsen Wolves a Jindřichovým Hradcem. Nakonec stihli jen šest soubojů - padli ve Vimperku a Českých Budějovicích, uspěli s jihočeskými Lvi, Soběslaví, Pískem a ve Strakonicích.

Všechny žákovské soutěže byly tedy pro tuto sezónu ukončeny, ročníky se posouvají o stupeň výše. Nový je i trenér, příští rok mančaft přebírá Daniel Dědič. „Kluky jsem dostal kvůli pandemii netradičně brzo, před nimi jsem trénoval čtvrtou třídu. S ní probíhaly tréninky díky nepříznivé epidemické situaci hlavně pomocí WhatsApp, kluci plnili domácí úkoly a výzvy, které posílali nazpět,“ vypráví.

Vraťme se ale ještě o rok dříve, tehdy kádr převzal Bořek Hanzlík: „Vše odstartovalo v polovině května a čtyřikrát týdně jsme trénovali až do konce školního roku. Střídavě probíhala letní dřina ve Škoda parku, v prostorách zimního stadionu nebo ve fitness Koloseum. Zaměřili jsme se na rozvoj herních dovedností v míčových hrách, hokejbale, rozvíjeli jsme hlavně v hrách herní myšlení. Také jsme neopomněli pravidelně zařazovat tréninkové prostředky rozvoje pohybových schopností – síla, rychlost, vytrvalost, obratnost."

Ale tento model nadále procházel vývojem: „Na začátku června jsme se přesunuli do Třemošné. Kombinovali jsme přípravu na suchu na tamním víceúčelovém hřišti s hokejovými tréninky na ledě. Ty byly zaměřeny hlavně na zlepšování herních dovedností. Zpestřením pro kluky byly i tři přátelské turnaje nejen v minihokeji, ale také ve fotbale či ve vybíjené s kluky z domácího Meteoru a z Wolves Plzeň."

Oddych tak nastal až v červenci, následně se již ale vše rozjelo naplno, včetně tréninků na ledě. „Od srpna kluci nastoupili do přípravy v Plzni, která byla místy velmi intenzivní. Většinou jsme trénovali dvakrát denně na ledě, také jsme denně pracovali na všestranném rozvoji, především na našem víceúčelovém hřišti. Základem byly hry, štafetové soutěže, základní posilování a kompenzační cvičení. V přípravě nás prověřili silní soupeři Slavie, Sparta, Liberec, výborná Třemošná a někteří další vrstevníci z jiných klubů. Tréninky od září do začátku nouzového stavu probíhaly čtyřikrát týdně, pro žáky Benešovky – partnerské základní školy - dokonce pětkrát díky školnímu tréninku. Off-ice tréninky, zaměřené hlavně na všeobecnou přípravu, měli kluci pravidelně třikrát týdně. Během nouzového stavu, kdy jsme se ještě mohli scházet, jsme využili hřiště školy a prostory zimního stadionu na míčové hry - házená, fotbal, basketbal, stickhandling a rozvíjeli jsme agility," vypráví.

Jenže celosvětová pandemie se nelepšila, na pořád dne tak přišly další a další zákazy. „V prosinci 2020 jsme mohli na krátkou dobu necelých tří týdnů omezeně trénovat na ledě, kluci byli ve dvou polovinách a trénovali denně - i o sobotách a nedělích, aby co nejdříve nahnali tréninkové manko. Využili jsme i možnost zajet na venkovní hokejové hřiště do Stříbra, které umožňovalo simulovat standartní hokejový zápas v normálním počtu hráčů, který jinak hráči v těchto dnech nemohli zažít (omezený počet trénujících ve vnitřních prostorech na 10). Hokejového prostředí ve Stříbře jsme chtěli využívat i nadále do té doby, kdy se trénování dětí vrátí k normálu, bohužel od ledna se sport v celé republice opět zastavil a my mohli opět trénovat jen individuálně doma," říká.

„Leden měli kluci sportovně podobně zaměřený, jako období na podzim, kdy nebyl možný osobní kontakt. Pravidelně dostávali od trenéra pohybové úkoly, aby nezapomněli vše, co se do té doby naučili. Jednak specializované hokejové dovednosti (stickhandling, domácí střelnice), jednak se zaměřili opět na všeobecnou sportovní přípravu – rozvíjeli silové, rychlostní, vytrvalostní i pohybové schopnosti, ale pouze individuálně, což u dětí je dlouhodobě neudržitelné. Letošní zima byla ale pro nás trochu milosrdná, díky sněhové nadílce kluci mohli alespoň vyzkoušet sport, na který v normálních sezónách není čas, běžecké lyžování. Třeba i společně v nedalekých Brdech, kde probíhala dobrovolná setkání dvakrát týdně. Rozvíjeli jsme hlavně obecnou vytrvalost v přírodních podmínkách zalesněných Brd, kam za námi zatím pandemie nedorazila. Pár hráčů si přípravu rozšířilo o víkendech na Šumavě či v Krušných horách. Kluci měli ve skupině vypsaný tzv. Everesting. Společně, i když každý sám, skládali svoje turistické výkony – uběhnutou vzdálenost a nastoupané výškové metry a naše skupina výškovými metry zdolala Mt. Everest (8850 výškových metrů). Skvěle šli klukům příkladem někteří rodiče, kteří se do akce zapojili, když jejich výkony se nezapočítávali, čímž jim ještě jednou chci poděkovat. Kdo se nezapojil do běžeckých aktivit, tak individuálně využíval zimní stadion ve Stříbře k individuální přípravě. Opět se obětavě zapojili rodiče, když hygienická opatření bránila v týmové hokejové přípravě samotným klubům. Ke konci ledna kluci, někteří poprvé v životě, mohli vyzkoušet hokej v přírodních podmínkách. Díky silným mrazům se v přírodě objevilo mnoho hokejových hřišť a bylo vidět, jak našim hráčům hokej chybí. Na rybníku pod Kozlem ve Šťáhlavicích nebo na Borské přehradě byli denně a nechyběl nikdo. Dokázali se sami zorganizovat a pravidelně prožívali hodiny na čerstvém vzduchu a ještě u své záliby, která teď není možná. V současnosti, kdy zmizel led i sníh, byla naše sportovní příprava opět upravena. Dvakrát v týdnu probíhají online společné tréninky přes počítač, opět rozvíjející jednak všeobecné, jednak specializované pohybové dovednosti, jednak kluci pracují na kondici podle tréninkových programů. Všichni už by si přáli společné hokejové tréninky, přeci jenom je tento způsob tréninků dlouhodobě neudržitelný (téměř jeden rok). Díky patří rodičům za spolupráci i pomoc během této zvláštní sezóny a hráčům za pěkný přístup k tréninkům,“ uzavírá.

„Momentálně jsem tedy přebral 6. třídu - ročník 2010. S kluky se známe, dva roky jsem působil jako asistent Milanovi Volákovi. Trénujeme čtyřikrát v týdnu, dvakrát přes Whatsapp posílají různé úkoly. Snažím se, aby to bylo pestré a od všeho něco. Kluky to hlavně musí bavit a těšit. Tréninky, které jim zadávám, musejí natočit a poslat zpět. Dvakrát v týdnu jedeme formou MS Teams, kdy klukům dopoledne pošlu trénink, oni si ho projdou, podívají se na nové cviky a odpoledne se online sejdeme přes webkamery a trénujeme. Já je sleduju a snažím se je opravovat,“ popisuje Daniel Dědič cesty, které si i v dnešní nelehké době společně našli. 

„Musím kluky pochválit, je to pro ně ohromně těžké trénovat o samotě, ale všichni odvádějí práci na 100%. Chybí jim mimo ledu také hry, soutěže i závody. Doufám, že se brzy sejdeme pohromadě a budeme moc makat spolu na ledě i mimo něj,“ uzavírá.