Loučící se Ladislav Čihák: Devět let v Plzni bylo skvělých!

Plzeň - Devět let působil Ladislav Čihák v západočeském klubu. S mládeží vybojoval extraligové stříbro, další tři bronzy přidal s A týmem. Nyní se společné cesty rozdělují, přinášíme vám tak poslední velké ohlédnutí s lodivodem indiánů.

Pane trenére, bylo ukončení spolupráce překvapení nebo jste na takovéto rozhodnutí byl připravený po nevydařené sérii s Olomoucí?
Je to dvousečné, protože pořád jsme s Jirkou Hanzlíkem viděli i výsledky v základní části. V té bylo hodně zraněných hráčů, velká řada mladých kluků. Možná jsem se za to trochu schovával. Sportovně nás Olomouc vyřadila, my ji před tím třikrát. Ten, kdo se o hokej zajímá, tak věděl, že oni celou sezónu neměli kompletní tým, měli rovněž celou řadu dlouhodobě zraněných hráčů, na play off se jim kluci dali do kupy. Čapli první zápas, navíc nás museli taky už mít trochu v kožichu, protože na nás neustále neúspěšně naráželi. Člověk musí soupeře respektovat. Pojďme být féroví vůči sportu, někdy to v něm takto je a nikde není a ani nebude napsáno, že první nemusí vždy vyhrát s posledním. Pro mě to samozřejmě zklamání bylo, výkon z naší strany nebyl dobrý, to je pravda. Ale po stránce sportovní se to prostě děje.

Udělal byste nyní něco jinak?
O tom se hodně bavilo a spekulovalo. S kolegy jsme se o to pochopitelně také bavili, již během samotné série jsem měl něco v hlavě. Ono je to také hrozně těžké, když jste sedm minut v útočné třetině, oni vám pak ujedou a dají gól. Jak potom vymýšlet něco jako třeba na ně čekat ve středním pásmu, nikdy jsme se takovým hokejem neprezentovali. Samozřejmě je play off trošičku jiné, ale my ty zápasy potřebovali neustále dohánět. Potom by to také byli jiné, to jsem v hlavě měl – více se soustředit na defenzivu a podobně. Bohužel nás zradilo, že jsme si nepomohli v přesilových hrách, ani jednou jsme nevedli a opět fauly – těch jsme se nevyvarovali a měli jsme spoustu vyloučených hráčů.

Chyběly body zkušených hráčů?
Stoprocentně ano. Viděli jsme to, bavili jsme se o tom, ostatní hráči i oni sami to věděli. Pokud jste sledovali sérii se Spartou, tak Řepík, Horák, Sobotka, Košťálek – zkušení hráči, prosazovali se i při hře pět na pět, pomohli si v přesilovkách. Mančaft hrál celý dobře, ale rozdíloví kluci za to vzali a góly dali. Tím sérii vyhráli s podporou skvělých výkonů celého týmu.

Jak byste se za dlouhými roky v Plzni ohlédl?
Přišel jsem do klubu v sezóně, kdy A tým vyhrál titul, já nastoupil k mladšímu dorostu a hned jsme společně získali stříbrné medaile. Byli u toho právě kluci jako Petr Kodýtek, Matyáš Kantner, Lukáš Kaňák, Filip Suchý a další. Já na dva roky u mládeže vzpomínám rád, měl jsem za kolegu Vláďu Vimra, kterému bych chtěl poděkovat. Byl to Plzeňák a hodně mi na začátku pomohl. Přišla následně nabídka k A týmu, čehož jsem si strašně moc vážil. Sezóny byly rozporuplné. V první jsme přebírali mužstvo po odchodu Milana Ryzýma, nakonec jsme skončili v play off s Mladou Boleslaví. Další byla úspěšná, skončili jsme v semifinále se Spartou, vybojovali jsme bronzovou medaili. Poté byl odvolán Michal Straka. Když to shrnu, devět let tady bylo skvělých. Jsem za působení zde hrozně rád, za to, že mi organizace tu šanci dala. Budu vzpomínat jen v dobrém, odvážím si čtyři medaile – jednu s mládeží a tři extraligové. Nejsme klub extra movitý a měli jsme to vždy postavené na pár lidech, začleňovali jsme spoustu mladých hráčů, dokráčeli jsme do semifinále Ligy mistrů. Myslím, že za to by jiné organizace urvaly ruce.

Mrzí ještě stále hodně předloňské vyřazení s Třincem v semifinále?
Vysloveně mě to se*e. Tam jsem s kolegy cítil, že kdybychom to zvládli, tak mančaft byl tak nastartovaný, že tu zlatou medaili bychom pro Plzeň udělali. Je to velká škoda a byli jsme hodně blízko.

Bylo o to více těžší loučení právě s hráči, které jste vedl prakticky od mladšího dorostu?
Bylo to emotivní. Když jsme měli s klukama rozlučku, tak tam možná byly i trochu slzy. Stále to ve mně je. Jsem rád, že jsem těmto hráčům, kteří již v mládeži měli výborný charakter, protože byli dobře vedení z rodin, mohl pomoci do velkého hokeje. Nastartovali jsme to společně a našli si uplatnění v A týmu. Ta cesta je totiž strašně dlouhá – musíte kluky vychovat, pak do A týmu dostat, oni tam musejí něco odehrát, získat roli, další rok novou. Měli štěstí, že se nezranili, že jsme hráli nahoře, a nedošlo tak na nesmyslné výměny celků v boji o udržení. Byli to plzeňští kluci a to jsem tady chtěl vybudovat. Tvoří se zde plzeňské nové jádro, to mě těší. V tom jsme podle mě s kolegy odvedli velký kus práce.

Jak bylo těžké si prosazovat v mladém věku své věci vůči plzeňským legendám jak Martin Straka či Tomáš Vlasák?
Byla to obrovská škola. Jsou to legendy a v hokeji toho dokázaly hodně. Měl jsem v nich těžkou oponenturu, ale také férové jednání. To k hokeji patří a nikdy jsem nepociťoval, že by se třeba nějak povyšovali. Jsou to pokorní lidé, lidé na svých místech. Vždycky jsme se dopracovali k závěru, aby to poté fungovalo. A bylo úplně jedno, z které hlavy to původně vzešlo. Chtěl bych také zmínit Jirku Hanzlíka, Rudu Pejchara či Michala Straku. Všem patří obrovský dík a byla to velká škola.

Jak nyní vypadá vaše budoucnost?
Já rozhodně neplánuji nějaký oddech nebo podobně, to jsem říkal i Martinovi a Tomášovi na pohovoru. Jsem plný energie, chtěl jsem dál pokračovat a těšil jsem se na nový tým, který se zde rodí. Z Plzně odcházím nerad, ale rozhodně ne ve zlém. Nemám rád, když se moc pendluje, mám rád koncepční práce, kéž bych devět let prožil zase někde dál. Od hokeje si oraz nechci dát, mám v sobě nějaké cíle a pokud to půjde a umožní mi to hokejové prostředí, chci nadále pokračovat. Měl jsem již telefonát a máme schůzku v tomto týdnu. Jsou to lidé, se kterými se znám, chtějí moji práci a toho si moc vážím.

Po posledním utkání sezóny jste vzal vinu za nezdar na sebe. Nemrzí to teď zpětně?
Já to udělal záměrně, nechtěl jsem udělat tlak na hráče a klub. Opravdu jsem toho byl tak plný, a tak mi to mrzelo, že jsem to nechtěl dál rozvíjet a nezatahovat do toho hráče. Je to úděl kouče. V kabině jsem jim k tomu samozřejmě něco řekl, ale tohle byl můj záměr.

Byla možnost, že byste v Plzni pokračoval na jiné pozici?
To tam nepadlo a možná to bylo zapříčiněné i tím, že když jsme měli první sezení, tak jsem to tak i naznačil, že nevím, jakým přínosem jiným bych pro klub byl. Navíc trenéři mládeže byli podepsaní a někomu brát místo, to se nedělá, nebylo by to fér. Proto jsem i řekl, že pokud bych neměl pokračovat, musel bych se s organizací rozloučit. Něco jiného by bylo, kdyby tady to místo bylo a bylo mi nabídnuto, ale takhle jsme se domluvili.

Bavili jste s Jirkou Hanzlíkem, že byste chtěli ve spolupráci pokračovat?
S Jirkou jsme si strašně sedli. On byl velký pedant, stejně jako já, byli jsme důslední. A to je v jakékoliv práci důležité a přinese to své ovoce. Já bych s Jirkou rád pokračoval, pokud se někde spolu sejdeme. Bylo mu však nabídnuto místo u mládeže a i on sám mi řekl, že teď by nikam jinam nechtěl. Má tady rodinu a myslím si, že ale i jít mohl.

Láká vás zahraniční angažmá?
Zaprvé bych musel zdokonalit své jazykové schopnosti. Druhá věc je, že jsem se o to nikdy nezajímal, vždy jsem byl maximálně oddaný práci zde, tak vůbec nemám přehled. Já nechci říct, že krédo našeho hokeje je trošičku níž, je to o lidech, ale bylo by to hodně těžké se někam dostat. Ale věřím tomu, že kdyby se člověk pídil a šel po tom, tak by ji asi sehnal.

Změnila vás léta v Plzni hodně?
Myslím si, že se ve mně změnil přístup ke klukům, které jsem posouval. Od dětí, kdy jsem jim kontroloval žákovské knížky, se z nich stali dospělí chlapi, kteří budou mít rodiny. Spoustu věcí jsem si popřemýšlel, posunulo mě to dál v chování, myšlení, možná bych měl větší nadhled třeba v mládeži. Měl jsem kolem sebe skvělé lidi, kteří vás také formují.

V nedávném rozhovoru Vojtěch Němec prohlásil, že jste v kabině hodně hlučný, souhlasíte?
Respektuji, že někdo něco řekne do médií, ale pro mě stále zůstává, že co je v kabině, tam má zůstat, já si vždy tam nebo u sebe v kanceláři vždy vše vyříkával mezi čtyřma očima. A nikdy jsem to neventiloval. Trošku mě to zamrzelo, v hokejovém prostředí by mělo platit, že co si hráči a trenéři v kabině mezi sebou řeknou, tam musí zůstat. Vím, co jsem mu kolikrát říkal, jak jsem mu vycházel vstříc, ale to je mezi námi a v kabině to zůstane. To si on sám musí srovnat, já mám vůči němu hodně čisté svědomí. Kolikrát přišel s problémy a já mu vycházel vstříc. A že jsem byl někdy hlasitý? Když lidé nedělají, co mají a já to vidím, tak mě to naštve a dam jim to najevo. Jiná věc je, když se kluci snaží a nejde to, to se pozná, to se řeší jinak. Jsem emoční člověk a nedokážu to v sobě skrývat. Neumím jen stát a nic nedělat, možná mě to časem změní. A to si myslím, že jsem se trochu uklidnil.

Médii také hodně rezonovaly možné odchody Milana Gulaše či Dominika Frodla. Mohlo i to tým ovlivnit?
Tento ročník byl hodně specifický v tom, že nám končilo strašně moc hráčů. Možná toho červíčka v hlavě kluci mohli mít. Není to pro ně snadné, sice mají své agenty, ale i ti v sezóně s nimi potřebují ledacos prokonzultovat. Je možné, že tam ta čistá hlava nebyla a podílelo se to na výkonu. A není to jen o Milanovi, těch kluků je víc. Nechci se na to vymlouvat, nikdy jsem to nedělal, ale možné to je a nedivím se jim. Letos to nebylo jednoduché celkově, vždyť v říjnu jsme řešili, jestli se vůbec bude hrát. Hráčům i realizačnímu týmu se snižovaly peníze. Ale nerad bych k tomu sklouzával, to je otázka spíše na ty kluky.

Když před devíti lety přišlo laso z Plzně, bylo tehdy i od Filipa Pešána z Liberce, se kterým jste studoval. Nepřijde tedy nyní?
To já vůbec nevím. Konkrétně v Liberci udělal obrovský klub práce. Sám má asi nyní svých starostí dost, být jako nový trenér u nároďáku je obrovská zodpovědnost. Do toho nyní COVID, navíc všichni čekají, že udělá úspěch, a když se to nepovede, tak se to na něj sesype. Ale líbí se mi, že má silnou oponenturu v Martinovi a Špágrovi, má svůj tým, kterému věří. Takže jestli teď od něj něco přijde, to vůbec netuším, to je otázka spíše na něj. Že jsem se tenkrát rozhodl jít do Plzně bych více nekomentoval. Byla první, které jsem to slíbil a já to jednoduše dodržel.

Lákala by vás práce i třeba u národních týmů?
Nejste první, kdo se ptá. Já jsem opravdu měl klapky pro Plzeň, pro tu jsem chtěl dělat to nejlepší. Pokud by přišla nějaká nabídka na mládežnický výběr, tak samozřejmě jsou to skvělé zápasy a obrovská zkušenost. Určitě bych se zamyslel, je to trošičku jiná práce, ale určitě by mě to bavilo. Ať už chcete nebo ne, stále je to obrovská čest reprezentovat svou zem.

Hráči mají agenty, kteří jim hledají nová angažmá, jak to mají trenéři?
Já osobně ho nemám, ale věřím tomu, že spousta špičkových trenérů ho mají. Tím asi práci získávají ne snadněji, ale mají například zmapovaná místa a podobně. Nikdy jsem to neřešil, možná moje chyba, vždycky jsem měl jen svůj mančaft.

Jak se trénují nejlepší hráči extraligy jako například Milan Gulaš?
Velice dobře. Spoustu věcí s ním člověk musí prokonzultovat, často jsme spolu seděli. Někdy toho bylo až až, ale vždycky chtěl jít klukům příkladem jak na ledě, tak na tréninku. Je to hráč, který chce vyhrávat a tak šel do každého duelu. To nám možná trochu chybí jako celému českému hokeji - chtít vyhrát za každou cenu, sebeobětovat se, pracovat na sto procent. Pro úspěch musí člověk udělat maximum. A když to nevyjde, tak znovu udělat ještě více.

Pane trenére, děkujeme za rozhovor, ať se i nadále daří!