Musíme dokázat, že jsme nejlepší, říká bojovník Josef Pour

Na ledě nevyniká postavou a na první pohled vás nezaujme ani technickými fintami, jenže každý tým potřebuje takového hráče. Obránce Josef Pour je největším bojovníkem plzeňského dorostu. Do soubojů se vrhá po hlavě a mantinely jen duní. S 19 plusovými body je důrazný bek nejlepší mezi všemi zadáky Lasselsbergeru.

Dorostenec Josef Pour vás na ledě zaujme především svou bojovností. Nikdo jiný se nevrhá střemhlav do soubojů. Jenže právě tato vlastnost šestnáctiletého hráče připravila o začátek sezóny. „Chtěl jsem vystromovat hráče, jenže jsem ho špatně trefil, ruka zůstala mezi těly a zlomila se,“ líčí moment, po kterém následovalo měsíc a půl trvající léčení. Mezi tím přišel o kapitánské céčko i pozici v obraně. Po uzdravení tak musel naskočit jako forvard. „Řekl jsem panu Kampfovi, že bych si chtěl zahrát a on mne postavil alespoň do útoku,“ vzpomíná na první utkání po návratu.

Pour se postupně vrátil do formy, kromě kanadských bodů a odehraných minut si mladý bek zapisoval na své konto i další cenné zkušenosti. Dostal příležitost zahrát si za národní tým hráčů do šestnácti let. "Už loni jsem měl hrát za šestnáctku, jenže jsem si poranil koleno a o tu možnost přišel," vrací se ke smůle z minulé sezóny a v myšlenkách raději rychle prchá k té současné. „Přišla mi pozvánka do reprezentace a hrál jsem na Moravě tři zápasy s Ruskem,“ říká o své první zkušenosti s mezinárodním hokejem.

A jak chutná dorostenecký hokej na špičkové úrovni? „Je to něco úplně jiného než extraliga. Hraje se v daleko větší rychlosti, nemůžete si dovolit tolik chyb,“ srovnává se soutěží, ve které stabilně nastupuje. Právě v dorostenecké extralize potkává řadu hráčů, se kterými je pak v jednom výběru. “Určitě probíhá nějaké hecování mezi kluky z jednotlivých týmů, ale v zápase jde všechno stranou, tam chceme uspět a hrajeme jako tým,“ nastiňuje náladu v kabině.

Letos se nejvyšší mládežnické soutěže hrají jiným systémem než v minulých letech. V základní části se vůbec nepotkávají české a moravské týmy, reprezentační akce jsou tak jedinou příležitostí k setkání všech hráčů, i když ti nezvykle stojí na jedné straně barikády. „Hráči z Moravy hrají jinak než my. Jsou rychlejší dravější, kdežto v Čechách se hraje více hlavou,“ jmenuje některé rozdíly a přiznává, že konfrontace obou stylů mu chybí: „Je to velká nevýhoda. V minulém roce jsme viděli všechny soupeře a znali jsme jejich sílu. Letos se můžeme s moravským týmem potkat až v play-off a vůbec nebudeme vědět, co můžeme očekávat.“ Jenže je tu i druhá strana mince. Týmy musely absolvovat náročnou cestu přes celou republiku a pak sehrát dvě utkání ve dvou dnech, tyto nepříjemnosti dnes odpadly. „Ale i to se dá zvládnout,“ oponuje Pour.

Lasselsberger si svými výkony v posledních dvou zápasech znovu vydobyl první příčku, a vyhnul se tak předkolu play-off. Místo cesty na Moravu může v poklidu trénovat a připravovat se na čtvrtfinále. „Jsme rádi, že do play-off jdeme s psychickou výhodou. V posledních kolech jsme neprohráli,“ říká plzeňský mladík. Samozřejmě i v B skupině jsou družstva, která budou disponovat podobnou výhodou. Mezi nimi také Pour hledá favority: „Dobře jsou na tom Třinec, Zlín a samozřejmě my.“ Jenže ve hře je stále dvanáct týmů a každý z nich má šanci. „Soutěž byla obrovsky vyrovnaná. Výborný tým mají Slavia a Budějovice, jenže i další budou silní,“ varuje před přílišným optimismem.

Sám ale má již po základní části důvod k radosti. Bodově mu sezóna vyšla daleko lépe než ta minulá. „Loni jsme měli silný tým a od střílení branek tam byli jiní,“ hodnotí loňský kádr, který se zastavil ve čtvrtfinále. „Bylo to pro mě něco nového, zkušenosti se letos budou hodit,“ vzpomíná a hned se obrací do budoucnosti: „Na play-off se samozřejmě těším. Doufám, že budeme mít podporu diváků jako v posledních kolech, protože pak se hraje úplně jinak. Musíme bojovat, nevypustit jediný souboj a dokázat, že jsme opravdu nejlepší.“