Někteří koukají po holkách, já se zdravím s diváky, směje se Dušan Salfický

Plzeň - Indiáni svým fanouškům vždycky připraví nějakou dramatickou zápletku. Toto tvrzení by se mohlo vytesávat po uplynutí úvodních tří kol Tipsport extraligy. I střetnutí s pražskou Spartou skončilo rozdílem jediné branky, tentokrát dokonce musely rozhodovat samostatné nájezdy. V nich slavila domácí Plzeň. A její hvězdou nebyl nikdo jiný než na západě Čech oblíbený Dušan Salfický. Po utkání se opět dlouho, předlouho loučil s nadšenými tribunami. "Někteří při zápase pokukují po holkách, já se zdravím s diváky," smál se po zisku dvou bodů.

Musíme se zlepšovat krok po kroku, ví Dušan Salfický

Dušane, líbila se vám hra v obraně více než v minulých zápasech?
Neříkám, že to bylo úplně dokonalé. Pokud nějaký aspekt hry nefunguje, nelze to prostě zlomit najednou. Musíme se zlepšovat postupně. Na druhou stranu musím říct, že jsem rád za to, že jsme dokázali vynahradit některé chybky bojovností a pracovitostí. Jsem moc rád, že zápas skončil naší výhrou.

Zápas začal úplně obráceně. Místo skvělého úvodu Plzeň najednou prohrávala 0:2 a za Spartou byla o krok pozadu...
Nebyli jsme to vůbec my. Každý se soustředil na odstranění předchozích chyb a najednou bylo všechno obráceně. Probral nás až gól Johnsona. Na to jsme nabalovali hru, jakou jsme chtěli předvádět, a utkání se začalo otáčet. Myslím si, že teď už nebudou žádné ofensivní přestřelky. Kdo dnešní zápas viděl, musí říct, že obrany fungovaly daleko lépe.

Přesto jste se o nerozhodný stav strachovali do posledních chvil normální hrací doby. Jakto, že nebylo jednoduché dojít do prodloužení?
Tak kvalitní tým, jaký Sparta má, umí využít každého zaváhání, kdy hráčům dopřejete o trochu více prostoru. Jsou šikovní, a jak jsme viděli, vypracují si z toho šanci. Byla by škoda utkání takhle ztratit. Sice jsme se na dva body hrozně naděli, ale zaplaťpánbůh za ně.

Znal jste střelce Sparty ze svého působení? Veděl jste dopředu, co vymyslí?
Ani jsem nemohl, samostatný nájezd je prostě momentální záležitost. Navíc, Tomáše Kůrku vůbec neznám. Ten mi nadělal nejvíce problémů. Rudla Pejchar mi řekl, abych se snažil co nejdéle stát, a já jsem se toho držel. Byla to taková hra nervů, kterou jsem nakonec vyhrál. O Petrovi Tonovi vím, čekal jsem, že bude chtít jet na backhand. I on věděl o mně, čekal, že budu dole, a proto vystřelil nahoru. Pohlídal jsem si jeho pokus lapačkou a bylo to. U Honzy Hlaváče jsem nic nečekal, vím o něm, že má rychlé ruce. Tak to bylo buď, anebo.

Co fanoušci? Plzeňští vás vyvolávali několikrát do třetiny, sparťanští také, ale v cela jiném duchu. Vnímal jste je?
Naše fanoušky samozřejmě registruju, hrozně mě jejich podpora vždycky potěší. Je to ale tak, že gólman slízne smetanu, když se celému týmu podaří ubránit útok soupeře. Když se křičí „Dušan“, je to jakoby odměna pro celý tým. Rád je vždy pozdravím zvednutím ruky. Na chvilku přitom vypnu a pomůže mi to. Nelze být pořád maximálně v soustředění. Někteří koukají po holkách, já zdravím diváky. (smích) Dělám si samozřejmě srandu. Strašně si našich fanoušků cením. Takhle se pozná opravdový fanda – podporuje tým a stojí za ním i ve chvílích, kdy se nedaří.

A jak reagujete tedy na ty hostující fanoušky?
Já to beru tak, že už je to normální. Snad už na všech stadionech na mě křičí, že dostanu gól. Pouštím to kolem sebe.

Neomrzely vás již děkovačky, při kterých jste stále hlavní postavou?
Rozhodně ne! Ty mě neomrzí nikdy. Jsou samozřejmě spojené s vítěznou koncovkou. Jistě bych sebou neplácal po zemi, kdyby se prohrálo. Lidi na oslavy čekají, já jsem také šťastný, tak proč se nepodělit? Dneska to byla asi moje poslední rybička, do budoucna chci vymyslet něco jiného.

Hokej v Plzni mě hrozně baví, libuje si Jaroslav Modrý

Jaroslave, čím si vysvětlujete nepříliš povedený nástup do zápasu?
Po minulých utkáních nám trenér řekl spoustu věcí, kterých se musíme vyvarovat. Měli jsme problémy kolem brány, nedokázali jsme pokrýt soupeřovy střelce. Chtěli jsme být více důrazní a nepříjemní, aby se týmům proti nám hrálo špatně. Na všechny tyto věci kluci mysleli a méně četli hru. A my najednou byli všude o krok později. Než jsme to ze sebe setřásli, Sparta nám o dva góly utekla.

Byl pro vás první plzeňský gól zlomový?
Rozhodně byl důležitý, nabudil nás do hry. Sice to byla taková šťastná branka, ale my jsem si ji tvrdě odpracovali! Michal Tvrdík krásně vybojoval kotouč a Nick Johnson dokázal Pöpperleho překonat. Zjistili jsem pak, že proti nim můžeme hrát.

I vy jste se na konci druhé třetiny radoval z gólu...
Viděli jsme, jaké maličkosti rozhodují o tom, jestli vstřelíte branku. Před gólmanem odvedli výbornou práci Jirka Hanzlík s Honzou Kovářem. Tomáš Vlasák mi krásně nahrál a ještě dokázal podržet jednoho jejich hráče. Pöpperle, který neviděl přes naše clonící hráče, si klekl a já vystřelil nahoru. Měli jsem i trochu štěstí, ale to rozhodně ke sportu patří.

Po ledě jste létal s ohromnou chutí. Čím to, že vás zápas tolik vtáhl?
Mě baví celkově hokej. Atmosféra, která v Plzni panuje, je skvělá. Mám výborné spoluhráče, je radost s nimi spolupracovat a společně s nimi něco budovat. Pokaždé se těším do kabiny. Trenéři nasadili nátlakový styl hokeje, chtějí, aby soupeř chyboval. Chceme hrát atraktivní zápasy, ale se systémem! Je to opravdu strašně fajn, když vidíte, že se bojuje a pak vychází i oslabení. Dneska nás v nich skvěle podržel Dušan a Martin Straka je sehrál famozně. Opravdu jsem šťastný, že tu hraji.